20 C 37/2024-68 — Okresní soud v Jihlavě

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 139 514,05 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že dne 28. 2. 2022 byla mezi žalovaným a žalobkyní uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, . Úvěr byl poskytnut ve výši 150 000 Kč. Žalovaný jej měl zaplatit v 96 měsíčních splátkách ve výši 2 099 Kč splatných vždy do 15. dne příslušného měsíce. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky pro spotřebitelské úvěry. Poskytnuté prostředky byly úročeny sazbou ve výši 7,5 % ročně. Žalovaný ani po vyzvání ničeho neuhradil, proto žalobkyně ke dni 25. 10. 2023 přistoupila ke zesplatnění. Předžalobní výzvou zaslanou žalovanému dne 9. 11. 2023 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, avšak bezúspěšně. Žalovaný tak dluží žalobkyni částku 148 790,64 Kč, která byla tvořena nesplacenou jistinou úvěru ve výši 135 574,05 Kč, poplatky ve výši 3 940 Kč, kapitalizovaným běžným úrokem ve výši 7 149,76 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 126,83 Kč. Úvěruschopnost žalovaného byla prověřena kontrolou finančních toků na účtu žalovaného u žalobkyně a kontrolou interních blacklistů, fraudlistů, delikvencí, insolvencí a exekucí.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci jednal v nepřítomnosti žalobkyně a žalovaného (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen o.s.ř.)3. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 28. 2. 2022 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr do výše 150 000 Kč. Úvěr mohl být čerpán jednorázově dne 8. 3. 2022. Úvěr měl být poskytnut na účet žalovaného č. , č. účtu, . Výše úrokové sazby v okamžiku uzavření smlouvy činila 7,50 % ročně. Žalovaný se zavázal splatit úvěr v 96 měsíčních splátkách ve výši 2 099 Kč vždy do 15. dne příslušného měsíce. Ve smlouvě byl sjednán poplatek za zpracování žádosti o úvěr ve výši 490 Kč a poplatek za vedení běžného účtu ve výši 169 Kč měsíčně. Žalovaný při žádosti o úvěr uvedl, že je vlastníkem domu a jeho čistý příjem z podnikání je ve výši 900 000 Kč ročně. Dále uvedl, že jeho měsíční výdaje činí 1 000 Kč na bydlení, 1 000 Kč na pojištění, 500 Kč na spoření a 1 000 Kč na ostatní. Dále uvedl, že má dluh u žalobkyně ve výši 259 947,79 Kč, přičemž měsíční splátka činí 6 561 Kč. Součástí smlouvy je sazebník, úvěrové podmínky a všeobecné obchodní podmínky. Ze sazebníku soud zjistil, že za zaslání první upomínky je stanoven poplatek ve výši 350 Kč a zaslání každé další upomínky je stanoven poplatek ve výši 500 Kč. Podle čl. 8.1 a 9.1 úvěrových podmínek je banka oprávněna v případě prodlení s úhradou peněžitého dluhu požadovat okamžité splacené celé jistiny úvěru a příslušenství úvěru.4. Z historického výpisu úvěru soud zjistil způsob čerpání a splácení úvěru. Žalovaný vyčerpal úvěr ve výši 150 000 Kč a neuhrazená jistina činila 135 574,05 Kč. Z předžalobní upomínky ze dne 9. 11. 2023 a podacího lístku soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 147 180,69 Kč nejpozději do 16. 11. 2023. Z výpisu z úvěrového účtu soud zjistil, že dne 28. 2. 2022 byla na účet žalovaného převedena částka ve výši 150 000 Kč. Z dopisu ze dne 5. 9. 2023 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 14 290,40 Kč nejpozději do 25. 10. 2023, jinak že k uvedenému datu nastane splatnost celého úvěru. Z výpisu z účtu žalovaného soud zjistil přehled příjmu a výdajů žalovaného v období od listopadu 2021 do ledna 2022. Z reportu průběhu schválení soud zjistil, že žalovaný uvedl svůj příjem ve výši 900 000 Kč ročně z podnikání a své výdaje ve výši 7 975 Kč měsíčně. Dále bylo zjištěno, že žalovaný splácí úvěry splátkami ve výši 12 059 Kč (žalobkyni) a 22 873 Kč (mimo žalobkyni).5. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žalobkyně uzavřela se žalovaným na základě předchozí žádosti žalovaného dne 28. 2. 2022 smlouvu o úvěru. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 150 000 Kč. Žalovaný vyčerpal úvěr v celé výši. Žalovaný se zavázal úvěr splácet, a to včetně poplatků a úroků uvedených v sazebníku žalobkyně. Žalovaný však úvěr řádně nehradil, a proto žalobkyně dlužnou částku včetně poplatků a úroků v souladu s obchodními podmínkami a smlouvou zesplatnila. Následně žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu k úhradě předmětného dluhu. Úvěruschopnost žalovaného žalobkyně ověřila mimo jiné výpisem z účtu žalovaného a lustrací žalovaného v dostupných registrech.6. Dle § 2395 občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle ustanovení § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle ustanovení § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.8. Podle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle ustanovení § 3 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Podle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Podle ustanovení § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.10. Soud posoudil závazek mezi účastníky jako platně uzavřenou smlouvu o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně soudu prokázala, že žalovanému poskytla částku 150 000 Kč, ale žalovaný dosud neuhradil celou částku. Žalobkyně dále prokázala, že prověřila úvěruschopnost žalovaného zejména tím, že měla přehled o příjmech a výdajích na účtu žalovaného a dále lustrací v bankovních i nebankovních databázích. Žalobkyně zjistila, že žalovaný měl měsíční příjem ve výši 75 000 Kč a měsíční výdaje ve výši 7 975 Kč, a tudíž disponoval dostatečnou platební kapacitou. Žalovaný v řízení nijak netvrdil, a tedy ani neprokazoval, že by žalovanou částku žalobkyni vrátil. Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 139 514,05 Kč (jistina, poplatky). Pokud jde o příslušenství, má žalobkyně právo na úrok z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého závazku. Žalobkyně požadovala úrok z prodlení od 28. 11. 2023, soud proto žalobkyni přiznal požadovaný zákonný úrok z prodlení z částky 135 574,05 Kč od 28. 11. 2023 do zaplacení. Dále pak soud žalobkyni přiznal smluvní úrok ve výši 7,5 % ročně z částky 135 574,05 Kč od 28. 11. 2023 do zaplacení, kapitalizovaný úrok za období od 28. 2. 2022 do 27. 11. 2023 ve výši 7 149,76 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení za