24 C 170/2024-24 — Okresní soud v Jihlavě

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 149 161 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedl, že s žalovanou uzavřel dne 11. 3. 2022 smlouvu o dočasném užívání vozidla , Anonymizováno, , registrační značka , SPZ, , jehož byl žalobce vlastníkem, na období od 11. 3. 2022 do 31. 12. 2023 za cenu 8 000 Kč měsíčně, splatnou vždy do 20. dne v měsíci. Žalovaná toto vozidlo užívala, ale uhradila pouze tři sjednané platby, tj. celkem částku 24 000 Kč. Žalobce vyzval žalovanou před podáním žaloby k úhradě jejího dluhu, avšak bezúspěšně.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Jelikož účastníci neměli námitek proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, postupoval soud podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) a rozhodl jen na základě účastníky předložených listinných důkazů.3. Ze smlouvy o dočasném užívání vozidla uzavřené dne 11. 3. 2022 mezi žalobcem a žalovanou soud zjistil, že žalobce se jako vlastník vozidla , Anonymizováno, , registrační značka , SPZ, , VIN , VIN kód, , zavázal přenechat žalované uvedené vozidlo k dočasnému užívání s tím, že žalovaná přebírá vozidlo do svého užívání ke dni podpisu smlouvy, po dobu trvání smlouvy bude zapsána v technickém průkazu jako provozovatel vozidla a za užívání vozidla bude platit žalobci částku 8 000 Kč měsíčně splatnou vždy do 20. dne v měsíci; smlouva byla uzavřena do 31. 12. 2013. Z technického průkazu č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, soud zjistil, že tento technický průkaz byl vydán pro vozidlo , Anonymizováno, , registrační značka , SPZ, , VIN , VIN kód, , jako jeho vlastník je zapsán žalobce a jako provozovatel je zapsána žalovaná. Z předžalobní výzvy ze dne 11. 3. 2024 a z poštovního podacího archu soud zjistil, že právní zástupce žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky 149 161 Kč do 7 dnů od doručení výzvy; tato výzva byla odeslána žalované dne 11. 3. 2024.4. Z předložených listin soud zjistil následující skutkový stav: žalobce poskytl žalované na základě uzavřené smlouvy pro období od 11. 3. 2022 do 31. 12. 2013 k užívání automobil, jehož byl vlastníkem. Žalovaná byla povinna hradit za toto užívání sjednané platby ve výši 8 000 Kč měsíčně, což však řádně nečinila a svůj dluh neuhradila ani po uplynutí lhůty uvedené v předžalobní výzvě.5. Podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Podle § 2217 odst. 1 o. z. nájemné se platí v ujednané výši, a není-li ujednána, platí se ve výši obvyklé v době uzavření nájemní smlouvy s přihlédnutím k nájemnému za nájem obdobných věcí za obdobných podmínek.6. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.7. Na základě zjištěných skutečností a s ohledem na citované právní předpisy dospěl soud k závěru, že účastníci uzavřeli nájemní smlouvu, jejímž předmětem bylo přenechání předmětného automobilu k užívání žalované na sjednané období. Žalovaná svým podpisem smlouvy akceptovala výši nájemného i jeho splatnost ke každému 20. dni v měsíci. Žalobce splnil svou povinnost přenechat žalované předmětný automobil k užívání. Podle nerozporovaného tvrzení žalobce uhradila žalovaná pouze tři splátky nájemného, tj. částku 24 000 Kč. Za celou dobu trvání smlouvy byla však povinna zaplatit žalobci na nájemném částky 168 000 Kč za 21 celých měsíců (duben 2022 až prosinec 2023) a 5 161 Kč za období od 12. 3. 2022, tj. ode dne následujícího po uzavření smlouvy, do 31. 3. 2022 (8 000 Kč ÷ 31 dní × 20 dní), tj. celkem 173 161 Kč. Po zohlednění plateb žalované v celkové výši 24 000 Kč tak činí dluh žalované 149 161 Kč. Žalovaná v řízení netvrdila a nedoložila, že tuto částku nájemného žalobci uhradila, případně že tento dluh zanikl jinak. Žalovaná se tak dostala do prodlení s úhradou svého dluhu, a proto soud rozhodl, že žaloba je důvodná, a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci dlužnou část nájemného ve výši 149 161 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. od požadovaného data 1. 1. 2024, kdy již žalovaná byla v prodlení s úhradou všech splátek nájemného, splatných do 20. dne každého měsíce trvání smlouvy (tj. ohledně poslední splátky se žalovaná dostala do prodlení dne 21. 12. 2023), do zaplacení. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. soud žalované uložil, aby žalovanou částku s příslušenstvím zaplatila žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 34 321 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 7 459 Kč a nákladů zastoupení advokátem, jemuž náleží odměna stanovená podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 7 bodu 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty 149 161 Kč podle § 8 odst. 1 a. t. sestávající z částky 7 100 Kč za každý ze tří úkonů podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. a náhrada daně z přidané hodnoty ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř. a § 151 odst. 2 o. s. ř. z částky 22 200 Kč ve výši 4 662 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobce, a to ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení jiné lhůty soud neshledal důvod.