24 C 256/2024-39 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení 15 000 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaný uzavřel se společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) dne , datum, smlouvu o půjčce, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 15 000 Kč, kterou si žalovaný převzal v hotovosti při podpisu uvedené smlouvy. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně v 60 týdenních splátkách i souhrnný poplatek ve výši 12 540 Kč, jenž dle tvrzení žalobkyně představuje smluvený úrok. Žalovaný však svůj dluh řádně neuhradil, na jeho splacení zaplatil pouze částku 4 050 Kč, přičemž podle smlouvy měla být celá částka uhrazena dne 16. 12. 2010. Marným uplynutím týdenní lhůty pro úhradu poslední splátky se žalovaný dostal do prodlení s úhradou všech dosud neuhrazených splátek z uvedené smlouvy, a proto právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo právo na uhrazení celé dlužné částky, tj. neuhrazené části jistiny a souhrnného poplatku. Smlouvou ze dne 19. 6. 2015 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným na společnost , Anonymizováno, , a tato společnost dále postoupila smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 tuto pohledávku v neuhrazené výši 23 490 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 15 000 Kč a nedoplatku souhrnného poplatku ve výši 8 490 Kč, na žalobkyni. Žalovanému bylo obojí postoupení pohledávky oznámeno dopisy ze dne 25. 6. 2015 a 18. 9. 2018 a následně mu byla zaslána předžalobní výzva ze dne 26. 4. 2023. Po datu postoupení pohledávky žalovaný na svůj dluh již ničeho neuhradil.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Soud ve věci provedl dokazování listinami. Ze smlouvy o půjčce č. , tel. číslo, ze dne 22. 10. 2009 soud zjistil, že tato smlouva byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným. Právní předchůdkyně žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému půjčku ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně v souvislosti s touto půjčkou souhrnný poplatek ve výši 12 540 Kč, a to vše v 60 týdenních splátkách. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že půjčenou částku převzal v hotovosti při uzavření smlouvy. Z článku 5 smluvních podmínek, jež tvořily součást smlouvy, soud zjistil, že se smluvní strany dohodly, že splátky zaplacené žalovaným se budou započítávat nejprve na souhrnný poplatek a teprve po jeho úplném uhrazení na jistinu. Podle článku 8 smluvních podmínek má právní předchůdkyně žalobkyně v případě včasného neuhrazení příslušné splátky žalovaným právo požadovat uhrazení celé zbylé částky půjčky včetně souhrnného poplatku, a to v nejbližším termínu pro výběr týdenní splátky žalovaného.4. Ze smluv o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 a 24. 8. 2018 a z přehledů postoupených pohledávek soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila neuhrazenou pohledávku za žalovaným ve výši 23 490 Kč na společnost , Anonymizováno, , a že tato společnost následně postoupila tutéž pohledávku na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2015 a z poštovního podacího archu se podává, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky na společnost , Anonymizováno, požádala jej o uhrazení jeho dluhu do 10 dnů po obdržení dopisu. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 18. 9. 2018 a z poštovního podacího archu se podává, že společnost , Anonymizováno, .l. oznámila žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni. Z předžalobní výzvy ze dne 26. 4. 2023 a z poštovního podacího archu soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 9. 5. 2023.5. Soud neprovedl důkaz výpisem z účtu prokazujícím úhradu postupníka ze dne 25. 6. 2015 za postoupení pohledávek, a to z důvodu jeho nadbytečnosti.6. Z provedených důkazů má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu, na jejímž základě mu poskytla částku 15 000 Kč, kterou si žalovaný převzal v hotovosti v den podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal dlužnou částku vrátit ve splátkách spolu se souhrnným poplatkem ve výši 12 540 Kč. Následně právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovaným v celkové výši 23 490 Kč přes společnost , Anonymizováno, na žalobkyni, přičemž tato postoupení byla žalovanému řádně písemně oznámena a rovněž byl před podáním žaloby písemně vyzván k úhradě dlužné částky.7. Podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) se řídí jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.8. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, (dále jen „obč. zák.“) přenechává smlouvou o půjčce věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. lze při půjčce peněžité dohodnout úroky.9. Podle § 52 odst. 1 obč. zák. spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel. Podle § 55 odst. 1, 3 obč. zák. se smluvní ujednání spotřebitelských smluv nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. V pochybnostech o významu spotřebitelských smluv platí výklad pro spotřebitele příznivější.10. Podle § 37 odst. 1 obč. zák. právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný. Podle § 41 obč. zák. vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.11. Soud posoudil závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovaným jako platně postoupený nárok z platně a účinně uzavřené smlouvy o půjčce. Soud toto ujednání posoudil jako smlouvu spotřebitelskou, neboť právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala při sjednání smlouvy a poskytnutí půjčky jako dodavatel v rámci své podnikatelské činnosti, zatímco žalovaný v této pozici nejednal. Žalobkyně prokázala, že její právní předchůdkyně řádně splnila své povinnosti vyplývající ze smlouvy, neboť jako věřitel poskytla žalovanému peněžní prostředky ve sjednané výši. Soud se dále zabýval platností sjednaného souhrnného poplatku. Smluvní ujednání týkající se této platby je formulováno tak, že „zákazník se zavazuje zaplatit , Anonymizováno, v souvislosti s touto půjčkou souhrnný poplatek v částce 12 540 Kč“. Právní úkon je neurčitý, a tedy neplatný, je-li vyjádřený projev vůle sice po jazykové stránce srozumitelný, ale jednoznačný (a tím určitý) není jeho věcný obsah, přičemž neurčitost obsahu nelze překlenout ani za použití výkladových pravidel obsažených v ustanovení § 35 odst. 2, 3 obč. zák., která soudu ukládají, aby případné pochybnosti odstranil výkladem, včetně návodu, jak to má učinit (jaká hlediska jsou pro tento výklad rozhodná). Ve světle tohoto požadavku na určitost právního úkonu je smluvní ujednání, jímž byl mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným sjednán souhrnný poplatek, obsažené v předmětné smlouvě o půjčce, zcela neurčité a tuto nejednoznačnost nelze nijak odstranit, neboť ze smlouvy o půjčce ani ze smluvních podmínek této smlouvy nelze žádným způsobem dovodit, z jakých jednotlivých položek se tzv. souhrnný poplatek skládá. Tím je ovšem dán prostor pro to, aby do tohoto poplatku byly zahrnuty i položky, které by v případě, že by byly formulovány výslovně, byly shledány v rozporu s dobrými mravy nebo v rozporu se zákonem. Nadto v případě spotřebitelské smlouvy, jakou smlouva o půjčce v projednávané věci je, nelze takovou neurčitost připustit (k tomu blíže např. rozsudek Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě ze dne 8. 8. 2017, č. j. 72 Co 38/2017-55, nebo rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 18. 8. 2015, č. j. 30 Icm 3955/2013-32, případně rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 11. 2013, č. j. 79 Icm 2139/2013-27). Ujednání o povinnosti spotřebitele zaplatit podnikateli v souvislosti s hlavním závazkem určitou částku, z nějž není zřejmé, proč ji má spotřebitel hradit, respektive co jí je vlastně hrazeno, nepochybně zhoršuje smluvní postavení spotřebitele ve smyslu § 55 odst. 1 obč. zák. Tyto úvahy vedou soud k závěru, že v této části je smlouva o půjčce uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žal