24 C 310/2024-14 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala, aby byla s účinností od 1. 9. 2024 zrušena její vyživovací povinnost k žalovanému. V odůvodnění žaloby uvedla, že vyživovací povinnost jí byla stanovena rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , ve znění rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , ve výši , částka, měsíčně a od 1. 8. 2018 ve výši 4 500 Kč měsíčně, že žalovaný se již nepřipravuje na své budoucí povolání a že poté, co v červnu 2024 úspěšně dokončil studium, je od , datum, zaměstnán, je schopen se sám živit a s žalobkyní se dohodl na zrušení její vyživovací povinnosti od 1. 9. 2024.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci neměli námitek proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, proto soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) a rozhodl jen na základě účastníky předložených listinných důkazů.3. Z rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , soud zjistil, že tímto rozsudkem soud schválil dohodu rodičů žalovaného, tj. žalobkyně coby jeho matky a jeho otce , jméno FO, , narozeného , datum, , podle které se žalobkyně zavázala přispívat na výživu žalovaného od , datum, částkou , částka, měsíčně. Z rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , soud zjistil, že odvolací soud tímto rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně, tj. rozsudek Okresního soudu v Jihlavě ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , tak, že schválil novou dohodu rodičů žalovaného, podle níž se žalobkyně zavázala přispívat na výživu žalovaného od , datum, do , datum, částkou , částka, měsíčně a od , datum, do budoucna částkou , částka, měsíčně; tento rozsudek nabyl právní moci dne , datum, .4. Na základě předložených listin dospěl soud k závěru, že žalobkyně se jako matka žalovaného zavázala s účinností od , datum, přispívat na jeho výživu částkou , částka, měsíčně a od , datum, částkou , částka, měsíčně, přičemž dohoda rodičů žalovaného byla schválena rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě.5. Podle § 911 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Podle § 910 odst. 1 o. z. mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost.6. Na základě předložených listin a nerozporovaných tvrzení žalobkyně dospěl soud k závěru, že vyživovací povinnost žalobkyně stanovenou rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , ve znění rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočka v Jihlavě ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , vůči jejímu synovi, tj. žalovanému, lze zrušit, neboť žalovaný, který dosáhl zletilosti, je schopen se sám živit, v červnu 2024 úspěšně dokončil studium, od , datum, je zaměstnán, tudíž je schopen se sám živit, a s žalobkyní se dohodl na zrušení její vyživovací povinnosti od , datum, . S ohledem na výše uvedené soud žalobě v celém rozsahu vyhověl a zrušil výše uvedenou vyživovací povinnost žalobkyně k žalovanému.7. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 150 o. s. ř. Žalobkyně byla ve věci plně úspěšná a měla by tak právo vůči žalovanému na náhradu nákladů řízení. Soud však přihlédl k tomu, že účastníci jsou v blízkém příbuzenském vztahu (matka a syn) a že žalovaný se s žalobkyní podle jejího tvrzení na zrušení její vyživovací povinnosti dohodl. Tyto skutečnosti považuje soud za důvody hodné zvláštního zřetele, pro něž žalobkyni náhradu nákladů řízení nelze přiznat. Soudu proto rozhodl, že se žalobkyni náhrada nákladů řízení nepřiznává.