4 C 155/2024-16 — Okresní soud v Jihlavě

1. Podanou žalobou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 33 130 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že uzavřela se žalovanou dne 2. 3. 2020 smlouvu o úvěru na částku 63 630 Kč, skládající se z jistiny ve výši 35 000 Kč a souhrnného poplatku ve výši 28 630 Kč. Žalovaná se zavázala dlužnou částku splácet týdenními splátkami ve výši 1 061 Kč. Dle smluvních podmínek se v případě prodlení s plněním nebo v případě neplnění vůbec stává zbylý dluh včetně příslušenství splatný, a to v termínu splatnosti nejbližší další týdenní splátky. Žalovaná uhradila celkem částku ve výši 30 500 Kč, což dle výpočtu žalobkyně odpovídá tomu, že splatnost pohledávky nastala dne 26. 4. 2021. Před uzavřením smlouvy žalobkyně prověřovala schopnost žalované závazek splácet, a to kontrolou v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra, kontrolou rodného čísla, kontrolou aktuálního stavu v insolvenčním rejstříku, kontrolou platební historie žalované u žalobkyně, kontrolou předložených dokumentů zaškrtnutých v kartě klienta a telefonní kontrolou zaměstnání.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Účastníci neměli námitek proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, a proto soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, a rozhodl jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, z nichž zjistil následující skutkový stav.3. Dle listiny označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 2. 3. 2020 byla tato uzavřena mezi žalobkyní a žalovanou. Žalobkyně smlouvou přenechala žalované částku 35 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit a zaplatit souhrnný poplatek ve výši 28 630 Kč. Souhrnný poplatek se skládá z úroku ve výši 6 930 Kč, poplatku za zpracování a doručení úvěru ve výši 10 500 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 11 200 Kč. Celkem tak byla žalovaná povinna uhradit částku 63 630 Kč v 60 týdenních splátkách ve výši 1060,50 Kč. První splátka byla splatná dne 9. 3. 2020 a každá následující splátka pak byla splatná do konce následujícího sedmidenního období. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že celá částka zapůjčené jistiny jí byla vyplacena v hotovosti při podpisu smlouvy.4. Z evidenční karty klienta bylo zjištěno, že žalovaná je vlastníkem bytové jednotky. Dále uvedla, že v minulosti již měla u žalobkyně sjednaný úvěr. Je zaměstnaná s čistým měsíčním příjmem ve výši 34 215 Kč. V kolonce výdaje uvedla, že má měsíční výdaje s bydlením ve výši 6 661 Kč, splácí nebankovní závazky v měsíční výši 6 565 Kč a běžné výdaje byly žalovanou uvedeny jako životní minimum ve výši 6 050 Kč.5. Z informací o smlouvě , Anonymizováno, -, Anonymizováno, bylo zjištěno, že žalovaná uhradila na svůj dluh celkem částku ve výši 30 500 Kč.6. Předžalobní výzvou z 17. 10. 2023, která byla dle podacího lístku podána k poštovní přepravě téhož dne, vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 7 dnů.7. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu, jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 35 000 Kč, kterou žalovaná převzala v hotovosti při podpisu smlouvy. Dále si strany sjednaly v souvislosti se úvěrem poplatek v celkové výši 28 630 Kč (sestávající ze součtu úroků 6 930 Kč, z odměny za zpracování a doručení úvěru 10 500 Kč a z poplatku za hotovostní inkaso splátek 11 200 Kč), celkem tedy byla žalovaná povinna vrátit z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, částku 63 630 Kč ve 60 pravidelných týdenních splátkách po 1 060,50 Kč. První splátka byla sjednána se splatností dne 9. 3. 2020. Z informací ve smlouvě bylo zjištěno, že žalovaná na svůj dluh uhradila celkem částku ve výši 30 500 Kč.8. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Podle § 1968 o. z., je v prodlení dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.10. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnilyli obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.11. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovanou se vztahuje zákon o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně žalované poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná při tomto právním jednání nevystupovala jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jejího označení v hlavičce příslušné smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalované. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele půjčku splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet půjčku je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že žalobkyně se spokojila s pouhým tvrzením žalované ohledně jejích příjmů i výdajů. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet úvěr, a proto soud posoudil výše uvedenou smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi žalobkyní a žalovanou jako absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Absolutně neplatná jsou tudíž i ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jak vyplývají ze smlouvy. K otázce absolutní neplatnosti smluv odkazuje soud na rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci sp. zn. C-679/18. Žalobkyně však soudu prokázala, že žalované poskytla finanční prostředky ve výši 35 000 Kč. Žalovaná na svůj dluh ze smlouvy zaplatila celkem 30 500 Kč. Celkový dluh žalované vůči žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení tak činí 4 500 Kč. Žalovaná v řízení nijak netvrdila, a tedy ani neprokázala, že by tyto peněžní prostředky žalobkyni zcela vrátila. Vzhledem k tomu, ž