4 C 319/2023-57 — Okresní soud v Jihlavě

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 41 133,27 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba, , IČ , IČO, (dále též jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela se žalovaným dne 21. 6. 2021 smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, s možností čerpání financí až do výše 500 000 Kč. Ke smlouvě byla vydána platební karta s možností čerpání prostředků do výše 40 000 Kč, úroková sazba byla sjednána ve výši 22,68 % ročně. Žalovaný se zavázal úvěr včetně pojištění splácet měsíčními splátkami se splatností 1. splátky dne 17. 7. 2021 a následujících vždy 17. dne v měsíci. Minimální splátka činila 5 % z čerpané výše úvěru nebo 500 Kč, platba na pojistné byla ve výši 7,99 % měsíční splátky úvěru. Žalovaný čerpal celkem částku ve výši 48 761,20 Kč. Na tuto částku uhradil celkem částku ve výši 13 000 Kč, další úhrady však nečinil, právní předchůdkyně žalobkyně tak od smlouvy o úvěru odstoupila a ke dni 31. 8. 2022 prohlásila úvěr za splatný. Protože byla ve smlouvě sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, požaduje žalobkyně částku ve výši 656,5 Kč představující smluvní pokutu za období od 15. 8. 2022 do 1. 9. 2022. Dne 16. 9. 2022 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Tato skutečnost byla žalovanému oznámena. Žalovaný byl na možnost podání žaloby upozorněn ve výzvě k zaplacení učiněné zástupcem žalobkyně. Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila schopnost žalovaného splácet půjčku vyhodnocením údajů sdělených žalovaným a lustrací v databázích, přičemž tato informace je uvedena také ve formuláři pro standardní informace o spotřebitelském úvěru.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ač mu byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena do vlastních rukou postupem dle § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále též jen „o. s. ř.“) na adresu trvalého pobytu. K nařízenému jednání se žalovaný nedostavil, aniž by se omluvil. Nedostavila se ani žalobkyně, která svou neúčast omluvila. Soud při splnění zákonných podmínek jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).3. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že tato byla uzavřena dne 21. 6. 2021 mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným. Dle této smlouvy měl být žalovanému poskytnut úvěr s maximálním úvěrovým rámcem ve výši 500 000 Kč a aktuálním úvěrovým rámcem 40 000 Kč. Splátky byly stanoveny ve výši nejméně 5 % z dlužné částky, resp. 500 Kč, s frekvencí v závislosti na výši vyčerpaných prostředcích. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 22,68 %, žalovaný byl dále povinen hradit měsíční poplatek za rezervaci zdrojů ve výši 50 Kč a pojištění úvěru částkou ve výši 7,99 % z měsíční splátky úvěru; k pojištění se přihlásil v rámci smlouvy o úvěru. V části „údaje pro posouzení žádosti o revolvingový úvěr“ je uvedeno, že žalovaný je zaměstnán u společnosti , právnická osoba, , adresa, s. r. o., od listopadu 2020 s čistým měsíčním příjmem ve výši 16 000 Kč a náklady na domácnost činí 3 000 Kč. Další finanční závazky žalovaného ve smlouvě uvedeny nejsou.4. Z přehledu úvěru vyplývá, že žalovaný v období od 21. 6. 2021 do 15. 7. 2022 čerpal celkem částku ve výši 48 761,20 Kč a uhradil celkem 13 000 Kč. Dopisem ze dne 25. 7. 2022 oznámila právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému odstoupení od smlouvy a informovala jej o zesplatnění úvěru ke dni 31. 8. 2022; současně byl žalovaný vyzván k úhradě částky 47 692 Kč.5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně příloh ze dne 16. 9. 2022 soud zjistil, že na žalobkyni byla z její právní předchůdkyně postoupena pohledávka z titulu uzavřené smlouvy v celkové výši 47 691,80 Kč. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 3. 10. 2022, odeslaným dle podacího lístku dne 5. 10. 2022.6. Předžalobní výzvou ze dne 31. 1. 2023, odeslanou dle podacího archu žalovanému dne 2. 2. 2023, vyzval právní zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 47 691,80 Kč ve lhůtě do 14. 2. 2023.7. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně jako podnikatelka s předmětem podnikání spočívajícím v poskytování finančních služeb a žalovaný spolu uzavřeli smlouvu ze dne 21. 6. 2021, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky až do výše 500 000 Kč a žalovaný se zavázal aktuální dlužnou částku spolu s úrokem a dalšími poplatky splácet měsíčními splátkami ve výši nejméně 5 % (resp. 500 Kč). Bonita žalovaného byla právní předchůdkyní žalobkyně zkoumána toliko na základě tvrzení žalovaného. Žalovaný závazky splnil pouze částečně. Pohledávka z uzavřené smlouvy byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 9. 2022, což bylo žalovanému oznámeno. Předžalobní výzvou byl žalovaný vyzván k vydání dlužných finančních prostředků ve lhůtě do 14. 2. 2023. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný netvrdil a ani neprokázal, že by uhradil více, než tvrdila žalobkyně v žalobě, učinil soud závěr, že žalovaný žalobkyni uhradil celkem částku 13 000 Kč.8. Dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen „ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Podle ustanovení § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.10. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.11. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na závazkový vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je plně aplikovatelný ZoSÚ, neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jeho označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalovaného. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele zápůjčku splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzení