4 C 444/2023-45 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 22 947,88 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že s žalovaným v rámci jeho podnikatelské činnosti uzavřela dne 17. 5. 2023 smlouvu o úvěru, na základě které mu poskytla částku 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit společně s příslušnými poplatky ve třech měsíčních splátkách do 17. 8. 2023. Pokud by žalovaný hradil úvěr čas, zavázal se zaplatit celkem částku 14 765,25 Kč. Jelikož se však dostal do prodlení, vzniklo žalobkyni rovněž právo požadovat smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně z celkové dlužné částky, náhradu účelně vynaložených nákladů a smluvní pokutu. Žalobkyně se tak po žalovaném domáhala zaplacení částky 22 947,88 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 4 465,25 Kč, poplatku za přijetí, posouzení a vyhodnocení žádosti o úvěr ve výši 300 Kč, smluvní pokuty ve výši 7 382,63 Kč, poplatku – náhrady účelně vynaložených nákladů ve výši 800 Kč a dále smluvního úroku z prodlení ve výši 0,5 % denně z celkové dlužné částky 14 765,25 Kč.2. Žalovaný se k věci nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, ač byl řádně předvolán v souladu se zákonem č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně se z jednání omluvila. Soud tak jednal v jejich nepřítomnosti podle § 101 odst. 3 o. s. ř.3. Ze smlouvy o úvěru na podporu a rozvoj podnikání č. 07378/151298 ze dne 17. 5. 2023 soud zjistil, že žalobkyně se s žalovaným se v rámci jeho podnikatelské činnosti dohodla, že mu poskytne částku 10 000 Kč. Žalovaný byl identifikovaný mj. číslem občanského průkazu a identifikačním číslem osoby (IČO), jako číslo účtu uvedl 1550882014/3030, přičemž se zavázal tuto částku uhradit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 4 465,25 Kč, poplatkem za přijetí, posouzení a vyhodnocení žádosti o úvěr ve výši 300 Kč. Žalovaný měl úvěr vrátit ve třech měsíčních splátkách do 17. 8. 2023. Celkem měl zaplatit částku 14 765,25 Kč. V případě prodlení obsahovala smlouva ujednání o smluvním úroku z prodlení ve výši 0,5 % denně z dlužné částky až do zaplacení, dále ujednání o náhradě účelně vynaložených nákladů a smluvní pokutě ve výši 50 % z celkové dlužné částky, dojde-li k uplynutí 15. kalendářního dne od počátku prodlení. Smlouva je podepsána žalovaným jako úvěrovaným a obsahuje rovněž razítko žalovaného s uvedením IČO. Z potvrzení o platbě ze dne 17. 5. 2023 soud zjistil, že z účtu vedeného za žalobkyni byla tohoto dne odeslána platba ve výši 10 000 Kč na účet žalovaného č. , č. účtu, . Z výzvy k úhradě ze dne 2. 7. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě splátky v celkové výši 6 157,49 Kč. Z komunikace mezi žalobkyní a žalovaným soud zjisti, že žalobkyně žalovaného opakovaně vyzývala k úhradě dlužných částek formou SMS zasílaných žalovanému. Seznam zaslaných SMS je uveden v knize odeslaných SMS. Žalobkyně vyzvala žalovaného prostřednictvím zástupce k úhradě dlužné částky výzvou ze dne 3. 8. 2023.4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena dne 17. 5. 2023 smlouva o úvěru, na základě které žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytla žalovanému jako podnikající fyzické osobě částku 10 000 Kč. Žalovaný uzavřel uvedenou smlouvu v rámci své podnikatelské činnosti, jak výslovně uvedl do smlouvy, a zavázal se uhradit celkem částku 14 765,25 Kč, a to ve 3 měsíčních splátkách. Součástí smluvního ujednání byla také povinnost žalovaného uhradit smluvní pokutu ve výši 50 % z celkové dlužné částky, smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně z dlužné částky až do zaplacení a dále povinnost uhradit účelně vynaložené náklady. Žalovaný své závazky řádně a včas nehradil. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužných částek, žalovaný však dlužné částky neuhradil.5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 1970 o. z. může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.7. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.8. Soud posoudil závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovaným jako platně a účinně uzavřenou smlouvu o úvěru dle § 2395 a následujících o. z. Na základě uzavřené smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému jakožto podnikateli na jeho žádost peněžní prostředky do sjednané výše a žalovanému vznikla povinnost poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit sjednané (ve smlouvě konkrétně specifikované) poplatky. Žalovaný uzavřel smlouvu o úvěru v době, kdy vykonával podnikatelskou činnost – takto se výslovně ve smlouvě identifikoval. Žalovaný porušil svou povinnost, když řádně a včas nehradil poskytnutý úvěr. Vedle povinnosti zaplatit dlužnou jistinu mu tak vznikla rovněž povinnost zaplatit ve smlouvě specifikované poplatky, které žalobkyně v podané žalobě vyčíslila. Žalovaný se zavázal vrátit celkem částku 14 765,25 Kč, a dále smluvní pokutu, kterou žalobkyně vyčíslila částkou ve výši 7 382,63 Kč, a poplatek – náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 800 Kč. Za situace, kdy byl žalovaný v řízení zcela nečinný, netvrdil ani neprokazoval skutečnosti na svou obranu, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná a vyhověl jí v rozsahu uvedeném ve výroku I. tohoto rozsudku. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť pro delší lhůtu nebyly shledány důvody.9. Pokud jde o smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně, dospěl soud k závěru, že takto sjednaný smluvní úrok je v rozporu s dobrými mravy. Především je nutno zdůraznit, že pro posouzení sjednané výše úroků z prodlení jsou rozhodné okolnosti konkrétního případu. Vždy je proto nezbytné hodnotit konkrétní skutečnosti, nestačí vyjít z obecných závěrů učiněných např. v jiném rozhodnutí soudu v obdobné věci (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2012, sp. zn. 31 Cdo 717/2010). Podstatné jsou okolnosti, které tu byly v době sjednání úroků z prodlení, tj. které existovaly v době, kdy ke konkrétnímu jednání došlo. Jak ale zdůraznil Ústavní soud v nálezu ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. I. ÚS 523/07, a v nálezu ze dne 1. 7. 2010, sp. zn. I. ÚS 728/10, taková úvaha je „potud správná, pokud sama výše těchto úroků nemá spíše než motivační charakter právě charakter šikanózní. Částka, kterou je povinen platit subjekt, jenž se dostane do prodlení, odpovídající úroku 182 % ročně, jako je tomu právě ve zkoumaném případě, je již očividně (rovněž) za hranicí, kterou lze považovat podstatě a smyslu daného institutu úroku z prodlení za adekvátní. Na tom nic nemění to, že úroky byly sjednány pro prvních 30 dnů prodlení ve výši 0,1 % a až následně pro delší prodlení byly sjednány úroky ve výši 0,5 %.“10. Smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně tak považoval Ústavní soud za zjevně odporující podstatě a smyslu samotného institutu úroku z prodlení. Tato výše totiž zakládá hrubý nepoměr mezi vzájemnými povinnostmi stran, které mezi sebou vedou spor, přičemž k obdobnému nepoměru došlo i v nyní posuzované věci. Žalobkyně totiž požadovala kromě žalované částky ve výši 22 947,88 Kč právě smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně z částky 14 765,25 Kč od 4. 7. 2023 do zaplacení. Ke dni rozhodnutí soudu, tj. za období cca jednoho roku, činí celková výše takto sjednaného úroku z prodlení částku 28 423,10 Kč – tedy částku již významně přesahující samotnou žalovanou částku. Za této situace proto nelze než nahlížet na sjednaný úrok jako na rozporný s dobrými mravy. Byť se v daném případě jedná o smluvní vztah mezi dvěma podnikatelskými subjekty, ani zásada smluvní volnosti, která se promítá do výše sjednaného úroku z prodlení, nemůže být bezbřehá. Z tohoto důvod soud žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení smluvního úroku z prodlení ve výši 0,5 % denně z částky 14 765,25 Kč od 4. 7. 2023 do zaplacení, zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. V řízení byl z větší části úspěšnější žalovaný – a to právě se zohledněním požadovaného úroku z prodlení, který při vyčíslení ke dni rozhodnutí soudu přesahoval samotnou žalovanou částku. Žalovanému však žádné náklady nevznikly, proto soud