11 C 131/2025-22 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 115 922,35 Kč s příslušenstvím. V podrobnostech žalobkyně uvedla, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně (společností , právnická osoba, ) dne 23. 2. 2023 smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Nedílnou součástí smlouvy byly produktové podmínky. Na základě smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč, které byly žalovanému vyplaceny převodem na účet. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku měsíčními splátkami ve výši 2 223 Kč do 17. dne příslušného měsíce. Ve smlouvě byla sjednána úroková sazba ve výši 16,18 % ročně (od 30. 6. 2024 ve výši 14,74 % ročně). Žalovaný nehradil splátky řádně, a proto byl úvěr ke dni 30. 6. 2024 zesplatněn. Úvěruschopnost žalovaného byla ověřena lustrací v registrech, prověřením výpisů z účtu žalovaného. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o koupi závodu ze dne 16. 12. 2022. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky výzvou ze dne 18. 2. 2025. Žalobkyně požaduje jistinu ve výši 91 350,95 Kč, úrok ve výši 15 188,60 Kč, úrok z prodlení 8 982,80 Kč a poplatky 400 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání se nedostavil a svoji neúčast neomluvil. Žalobkyně svoji neúčast omluvila. Soud tak jednal v nepřítomnosti účastníků v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen o.s.ř.3. Ze žádosti o úvěr č. , hodnota, ze dne 23. 2. 2023 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně je označena jako „věřitel“ a žalovaný jako „klient“ a identifikován je jménem a příjmením, datem narození, rodným číslem, adresou trvalého bydliště, telefonním číslem. Věřitel se měl zavázat poskytnout klientovi úvěr ve výši 100 000 Kč převodem na bankovní účet. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit poskytnutou částku prostřednictvím 82 měsíčních splátek ve výši 2 223 Kč k 17. dni příslušného měsíce. Úrok byl sjednán ve výši 16,18 % ročně. Dále byl sjednán poplatek za odeslání upomínky ve výši 100 Kč, smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky v prodlení a náhrada nákladů vymáhání ve výši 600 Kč Součástí smlouvy jsou produktové podmínky právní předchůdkyně žalobkyně, sazebník a formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, ze kterých soud zjistil parametry úvěru. V žádosti žalovaný uvedl svůj čistý příjem ve výši 28 000 Kč měsíčně a své výdaje ve výši 17 200 Kč. Dále uvedl svůj účet č. , č. účtu, . Potvrzení o výši příjmu nebylo vyplněno. Dopisem ze dne 24. 2. 2023 právní předchůdkyně žalobkyně schválila poskytnutí úvěru. Z protokolu o prověření úvěruschopnosti soud zjistil, že žalovaný uvedl své výdaje ve výši 17 200 Kč, výdaje určené bankou činily 12 127 Kč.4. Z žádosti o doklady ze dne 9. 2. 2023 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k doložení mimo jiné potvrzení o příjmu a výpisu z účtu společně s podepsanou smlouvou o úvěru. Z notářského zápisu ze dne 1. 11. 2023 soud zjistil, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným. Dopisem ze dne 2. 11. 2023 bylo žalovanému oznámeno převzetí pohledávky žalobkyní. Dopisem ze dne 25. 5. 2024 byl žalovaný vyzván k úhradě částky 7 193 Kč. Dopisem ze dne 30. 6. 2024 byl úvěr zesplatněn ke dni 30. 6. 2024. Dopisem ze dne 18. 2. 2025 byl žalovaný vyzván k úhradě částky 113 676,70 Kč nejpozději do 5. 3. 2025. Z přehledu úvěru soud zjistil, že žalovaný ke dni 30. 11. 2023 uhradil 15 391 Kč. Z výpisu z úvěrového účtu za období od 9. 2. 2023 do 31. 12. 2023 soud zjistil, že žalovaný uhradil 682,78 Kč a 317,22 Kč. Z dokumentu „podklady pre súdne konanie“ soud zjistil, že žalovaný dále uhradil 10 363,96 Kč.5. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně měl uzavřít smlouvu o úvěru, na základě které mu byla poskytnuta částka ve výši 100 000 Kč, a to převodem na jeho účet. Žalovaný se měl zavázat vrátit poskytnutou částku včetně úroku. Pro případ prodlení se splacením úvěru se měl žalovaný zavázat k úhradě smluvní pokuty. Smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovaným převedena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni a žalovaném bylo toto postoupení oznámeno dopisem. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě svého dluhu. Právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost na základě tvrzení žalovaného o příjmech a výdajích a lustrací v dostupných registrech. Žalovaný uhradil celkem částku 26 754,96 Kč.6. Dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen „ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.7. Podle ustanovení § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.8. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.9. Podle ustanovení § 1968 o.z. platí, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.10. Na základě právního posouzení zjištěných skutečností soud dospěl k závěru, že na závazkové vztahy mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru v uvedeném znění, neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalovaném poskytla zápůjčku v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval v rámci podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu povolání. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterým se podle ustanovení § 1 zákona o spotřebitelském úvěru rozumí i půjčka, respektive zápůjčka podle terminologie užívané o. z., je povinnost věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele zápůjčku splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet zápůjčku je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dostupný na stránkách www.nssoud.cz, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na s