11 C 221/2025-25 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částky 19 287 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že její právní předchůdkyně (, právnická osoba, ) uzavřela dne 23. 3. 2023 se žalovanou smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Dle žalobkyně její předchůdkyně před uzavřením smlouvy posoudila rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry žalované a zjištěné informace zaznamenala do zákaznické karty oproti příslušným předloženým dokumentům. Na základě takto zjištěných údajů předchůdkyně žalobkyně neměla důvodné pochybnosti o schopnosti žalované poskytnutý úvěr splácet. Žalobkyně dále uvedla, že na základě smlouvy byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které se zavázala vrátit prostřednictvím 10 měsíčních splátek společně s poplatkem ve výši 4 701 Kč sestávajícím z úroku ve výši 226 Kč (s úrokovou sazbou 4,90 % p.a.), poplatku za administrativní činnost ve výši 1 500 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 385 Kč nejpozději do 23. 1. 2024. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná svůj dluh řádně nehradila, poslední splátku uhradila dne 4. 9. 2023, přičemž vrátila pouze 350 Kč. Ve smlouvě byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky v prodlení. Předmětná pohledávka byly smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 7. 2024 postoupena na žalobkyni. Žalované byla zaslána předžalobní výzva ze dne 28. 2. 2025. Žalobkyně tak požaduje dlužnou jistinu 9 650 Kč, dlužný poplatek 4 637 Kč, smluvní pokuta 5 000 Kč, kapitalizovaný úrok 246,93 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 1 206,25 Kč, úrok 4,90 % ročně z částky 9 650 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 650 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Účastníci se k nařízenému jednání nedostavili, soud proto jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) v nepřítomnosti účastníků.3. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 23. 3. 2023 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně vystupuje jako věřitel a žalovaná jako zákazník. Věřitel se zavázal poskytnou zákazníkovi částku 10 000 Kč. Zákazník se zavázal tuto částku vrátil společně s poplatkem ve výši 3 111 Kč prostřednictvím 10 měsíčních splátek ve výši 1 471 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 4,90 % ročně. Součástí smlouvy jsou smluvní podmínky. Žalovaná rovněž přistoupila k pojištění a zavázala se uhradit poplatek za pojištění ve výši 1 590 Kč, což potvrdila podpisem zařazení do pojistného programu. Z tabulky umoření soud zjistil přehled čerpání a splácení úvěru (žalovaná uhradila celkem 350 Kč). K prokázání tvrzení, že před uzavřením smlouvy byla řádně ověřena úvěruschopnost žalované, žalobkyně předložila zákaznickou kartu (fakticky žádost o úvěr). Tato karta byla žalovanou i předchůdkyní žalobkyně podepsaná dne 23. 3. 2023. Z karty soud zjistil, že obsahuje základní informace o poměrech žalované, které žalovaná při žádosti sdělila. Takto bylo uvedeno, že v době žádosti o úvěr žalovaná žila v nájmu, má učňovské vzdělání, účelem úvěru jsou běžné výdaje. Žalovaná dále měla mít vyživovací povinnost k jedné osobě. Z karty bylo dále zjištěno, že žalovaná měla příjem ze zaměstnání ve výši 21 656 Kč čistého měsíčně. Výše jejího příjmu byla předchůdkyní žalobkyně ověřena oproti dvěma výplatním páskám. Ohledně měsíčních výdajů pak žalovaná při žádosti uvedla, že je tvoří 500 Kč jako externí splátky a 6 000 Kč jako ostatní měsíční výdaje.4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 7. 2024 a její přílohy soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila předmětné pohledávky na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 7. 2024 a podacího lístku soud zjistil, že žalované bylo oznámeno postoupení pohledávky. Z předžalobní výzvy ze dne 28. 2. 2025 a podacího lístku soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě částky 21 881,72 Kč nejpozději do 15. 3. 2025.5. Na základě předložených listinných důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně jakožto podnikatel s předmětem podnikání spočívajícím v poskytování spotřebitelských úvěrů a žalovaná spolu uzavřely smlouvu ze dne 23. 3. 2023, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala dlužnou částku spolu s úrokem a dalšími poplatky splatit 10 měsíčními splátkami ve výši 1 471 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 4,90 % ročně smluvní pokuta byla sjednána ve výši 0,1 % ročně z částky v prodlení. Bonita žalované byla právní předchůdkyní žalobkyně zkoumána toliko na základě tvrzení žalované. Žalovaná závazky splnila pouze částečně, když uhradila pouze 350 Kč. Pohledávka z uzavřené smlouvy byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 7. 2024, oznámením ze dne 29. 7. 2024 byla žalovaná vyzvána k vydání dlužných finančních prostředků. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužných pohledávek předžalobní výzvou ze dne 28. 2. 2025.6. Dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 6. 2017 (dále též jen „ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.7. Podle ustanovení § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.8. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.9. Podle ustanovení § 1968 o.z. platí, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.10. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na závazkový vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je plně aplikovatelný ZoSÚ, neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná při tomto právním jednání nevystupovala jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jejího označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalované. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterým se podle ustanovení