11 C 31/2025-25 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení 48 287,07 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel dne 23. 12. 2023 se žalobkyní v elektronické podobě smlouvu o úvěru, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka do výše úvěrového rámce 25 500 Kč, a to bezhotovostním převodem na účet žalovaného. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit žalobkyni poskytnutou částku úvěru měsíčními splátkami nejpozději do 15. 6. 2025. Žalobkyně tak požaduje jistinu 26 008,45 Kč, poplatek za vyplacení ve výši 453,28 Kč, smluvní úrok 21 230,39 Kč. Žalovaný uhradil celkem 429,02 Kč. K uzavření smlouvy došlo po registraci žalovaného na internetových stránkách žalobkyně a zaslání kopie občanského průkazu žalovaného žalobkyni. Pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného nahlédla žalobkyně do insolvenčního rejstříku, bankovního registru klientských informací a nebankovního registru klientských informací. Žalobkyně zaslala žalovanému dne 3. 9. 2024 předžalobní výzvu, ale žalovaný již ničeho neuhradil. Žalobkyně rovněž požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny od 18. 4. 2024 do 17. 7. 2024 ve výši 594,95 Kč. Žalobkyně při prověřování úvěruschopnosti žalovaného vycházela z jeho příjmu ve výši 29 000 Kč čistého měsíčně.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K nařízenému jednání se nedostavil ani se neomluvil. Žalobkyně svoji neúčast omluvila. Soud tak jednal v nepřítomnosti účastníků v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen o.s.ř.3. Z dokumentu nazvaného „Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, “ ze dne 23. 12. 2023 soud zjistil, že žalobkyně je v této listině označena jako „věřitel“ a žalovaný jako „klient“ a identifikován je jménem a příjmením, rodným číslem, adresou trvalého pobytu, emailovou adresou a telefonním číslem. V uvedeném dokumentu se měla žalobkyně zavázat poskytnout žalovanému úvěr do výše 25 500 Kč. Podle čl. V smlouvy měl žalovaný úvěr splatit nejpozději do 15. 6. 2025. Ve smlouvě byl sjednán úrok ve výši 0,883 % denně, poplatek za vyplacení úvěru 1,99 % z vyčerpané částky, poplatek „klidné spaní“ 3,66 Kč/den, poplatek „presto“ 165 Kč/každé vyplacení úvěru, informační SMS za 0,96 Kč/den. Součástí smlouvy je i dokument údaje o poskytovateli úvěru a informace pro spotřebitele, ze kterého soud zjistil základní parametry úvěru. Součástí smlouvy byl dále přehled splátek, sazebník a všeobecné obchodní podmínky. V čl. 8.4 smluvních podmínek byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z jistiny pro případ prodlení.4. Z dokumentu autorizace ověření totožnosti soud zjistil, že totožnost spotřebitele měla být ověřena bankovní identitou. Z dokumentu identifikované příjmy soud zjistil, že měl být ověřen příjem žalovaného ve výši 29 000 Kč čistého měsíčně. Z přehledu bankovních transakcí soud zjistil, že dne 23. 12. 2023 měla být žalovanému vyplacena částka 21 500 Kč a 1 500 Kč, dne 12. 3. 2024 částka 3 223 Kč. Z dokumentu výpis o posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že žalovaný měl uvést svůj příjem ve výši 28 000 Kč, přičemž příjem byl ověřen ve výši 29 000 Kč měsíčně. Žalovaný uvedl své výdaje ve výši 21 010 Kč. Disponibilní příjem měl tak činit 6 900 Kč. Z dokumentu souhlas se zpracováním osobních údajů soud zjistil, že žalovaný měl souhlasit se zpracováním osobních údajů. Z dokumentu obecné principy posuzování úvěruschopnosti soud zjistil, jakým způsobem žalobkyně postupuje při prověřování úvěruschopnosti.5. Z emailu ze dne 21. 6. 2024 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 53 287,07 Kč. Z výzvy ze dne 3. 9. 2024 (odeslané stejného dne) a podacího lístku soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 48 287,07 Kč do tří dnů. Z výpisu z účtu č. , č. účtu, soud zjistil přehled příjmů a výdajů žalovaného. Žalovaný měl příjem ve výši 27 443 Kč. Žalovanému byl rovněž vyplacen jiný úvěr ve výši 160 000 Kč.6. Na základě předložených listinných důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli úvěrovou smlouvu, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr do výše 25 500 Kč a žalovaný se zavázal dlužnou částku z úvěru spolu s úrokem ve výši 0,883 % denně a poplatky splácet denními splátkami. Dále byla sjednána smluvní pokuty pro případ prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalobkyně převedla na bankovní účet označený ve smlouvě částku 26 223 Kč. Neuhrazená jistina činí 25 793,98 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužných splátek. Před uzavřením smlouvy prověřila žalobkyně příjmy žalovaného zejména výpisem z účtu. Dále prověřila žalovaného v bankovních a nebankovních registrech.7. Dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 6. 2017 (dále též jen „ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Podle ustanovení § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.9. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.10. Podle ustanovení § 1968 o.z. platí, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.11. Na základě předložených listinných důkazů a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovaným je plně aplikovatelný ZoSÚ, neboť žalobkyně žalovanému poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jeho označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalovaného. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterým se podle ustanovení § 2 ZoSÚ rozumí i zápůjčka, je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele zápůjčku splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet zápůjčku je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu