11 C 79/2025-31 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 17 646,71 Kč s příslušenstvím. V podrobnostech žalobkyně uvedla, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně (společností , právnická osoba, .) dne 23. 5. 2019 smlouvu o úvěru č. , IBAN, . Nedílnou součástí smlouvy byly Obchodní podmínky Smlouvy o úvěru (dále jen „obchodní podmínky“) a Sazebník. Na základě smlouvy byl žalovanému zřízen kontokorent na účtu č. , č. účtu, s limitem ve výši 10 000 Kč. Vypůjčena částka byla úročena sazbou ve výši 19,99 % ročně. Ve smlouvě byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky v prodlení. Úvěr měl být splácen měsíčními splátkami. Žalovaný nehradil splátky řádně, a proto byl úvěr ke dni 18. 11. 2021 zesplatněn. Úvěruschopnost žalovaného byla ověřena lustrací v registrech, prověřením výpisů z účtu žalovaného. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 8. 2023 postoupena na , právnická osoba, . a smlouvou ze dne 1. 3. 2024 postoupena na žalobkyni. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky výzvou ze dne 10. 9. 2024. Žalobkyně požaduje jistinu ve výši 11 216,28 Kč spolu s poplatkem ve výši 2 000 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 684,44 Kč do 1. 8. 2023, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 622,06 Kč do 1. 8. 2023, smluvní pokuty ve výši 4 430,43 Kč, úroku ve výši 19,99 % ročně z částky 11 216,28 Kč od 2. 8. 2023 do zaplacení a úroku z prodlení z částky 11 216,28 Kč od 2. 8. 2023 do zaplacení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovaný svoji neúčast neomluvil. Soud tak jednal v nepřítomnosti účastníků v souladu s občanským soudním řádem (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen o.s.ř.).3. Ze žádosti o úvěr č. , IBAN, ze dne 22. 5. 2019 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně je označena jako „věřitel“ a žalovaný jako „klient“ a identifikován je jménem a příjmením, datem narození, rodným číslem, adresou trvalého bydliště, číslem občanského průkazu, telefonním číslem, emailovou adresou a číslem bankovního účtu. Věřitel se měl zavázat poskytnout klientovi úvěr ve výši 10 000 Kč jako kontokorent. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit poskytnutou částku měsíčními splátkami (min. ve výši úroků). Úrok byl sjednán ve výši 19,99 % ročně. Klient se rovněž měl zavázat zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den případného prodlení (čl. VI. odst. 3 smlouvy). Součástí smlouvy jsou obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně, sazebník a formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, ze kterých soud zjistil parametry úvěru. V žádosti žalovaný uvedl svůj čistý příjem ve výši 16 065 Kč měsíčně a své výdaje ve výši 0 Kč. Z akceptačního dopisu soud zjistil, že právní předchůdkyně akceptovala uzavření úvěrové smlouvy se žalovaným dne 23. 5. 2019.4. Dopisem ze dne 3. 11. 2021 právní předchůdkyně žalobkyně vypověděla úvěrovou smlouvu z důvodu přečerpání úvěrového limitu a celý úvěr zesplatnila ke dni 18. 11. 2021. Z předžalobní výzvy ze dne 10. 9. 2024 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 23 557,07 Kč do 25. 9. 2024. Z hodnocení úvěruschopnosti soud zjistil, že neměl negativní záznam v registrech. Z výpisu z účtu soud zjistil výši dlužné částky a předpis poplatků a úroků.5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 8. 2023 a její přílohy soud zjistil, že pohledávka byl postoupena na , právnická osoba, . Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 3. 2024 a její přílohy soud zjistil, že pohledávka byl postoupena na žalobkyni. Dopisem ze dne 25. 8. 2023 a 17. 4. 2024 byla obě postoupení oznámena žalovanému.6. Na základě předložených listinných důkazů má soud za prokázané, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně měl uzavřít smlouvu o úvěru, na základě které mu byla poskytnuta částka ve výši 10 000 Kč, a to kontokorentem. Žalovaný se měl zavázat vrátit poskytnutou částku včetně úroku. Pro případ prodlení se splacením úvěru se měl žalovaný zavázat k úhradě smluvní pokuty. Smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovaným převedena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni (přes přechodného věřitele) a žalovaném bylo toto postoupení oznámeno dopisem. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě svého dluhu. Právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost na základě tvrzení žalovaného o příjmech a výdajích a lustrací v dostupných registrech.7. Podle ustanovení § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.8. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.9. Podle ustanovení § 1968 o.z. platí, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.10. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovaným je plně aplikovatelný ZoSÚ, neboť žalobkyně žalovanému poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jeho označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalovaného. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterým se podle ustanovení § 2 ZoSÚ rozumí i zápůjčka, je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele zápůjčku splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet zápůjčku je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dostupný na www.nssoud.cz či rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na www.nsoud.cz, přičemž tam uvedené závěry jsou aplikovatelné i na současnou úpravu). Soud na základě předložených listinných důkazů nemůže učinit závěr o tom, že se žalobkyně snažila ověřit schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splatit. Žalobkyně obecně tvrdila, jak bylo postupováno, a odkazovala na příslušná ustanovení zákona. Z dokumentu vyplněného se žalovaným před poskytnutím úvěru však vyplývá, že předchůdkyně žalobkyně vycházela z výdajů žalovaného ve výši 0 Kč. Příjmy ani výdaje nebyly ověřeny. Soud proto uzavírá, že se právní předchůdkyně žalobkyně spokojila s pouhým tvrzením žalovaného ohledně jeho příjmů i výdajů.11. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto soud posoudil smlouvu o úvěru uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným jako neplatnou dle ustanovení § 87 ZoSÚ. I přes znění předmětného ustanovení je potřeba neplatnost považovat za absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, neboť smyslem ZoSÚ je implementace předpisů EU vydaných na ochranu spotřebitele. K otázce absolutní neplatnosti smlouvy odkazuje soud pro zjednodušení na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C-679/18. Je-li absolutně neplatná smlouva, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jak vyplývají ze smlouvy.12. Žalobkyně však soudu prokázala, že žalovanému poskytla finanční prostředky v celkové výši 10 000 Kč. Žalovaný nic neuhradil. Vzhledem k tomu, že mezi účastníky nebylo prokázáno uzavření platné smlouvy a mezi stranami není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť právní předchůdkyně žalobkyně mu plnila bez právního důvodu. Soud tak žalobě částečně vyhověl a uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč, tj. zbýva