4 C 219/2025-19 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 7 409,55 Kč s příslušenstvím v podobě zákonných úroků z prodlení z této částky od 13. 9. 2022 do zaplacení. Uvedla, že její právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , uzavřela se žalovanou dne 1. 3. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 9 840 Kč. Žalovaná se podle smlouvy zavázala zaplatit poskytnuté peněžní prostředky nejpozději do 1. 3. 2024. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetových stránek www., Anonymizováno, .cz. Pohledávka za žalovanou byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2023 postoupena na žalobkyni. Žalovaná ke dni podání žaloby uhradila pouze 2340,45 Kč, přestože již dne 12. 9. 2022 byla informována o zesplatnění celého úvěru a vyzvána k úhradě dlužné částky.2. Účastníci neměli námitek proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, a proto soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, a rozhodl jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, z nichž zjistil následující skutkový stav.3. Soud ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, zjistil, že jako věřitel je uvedena společnost , Anonymizováno, , právnická osoba, ., a jako dlužník v ní figuruje žalovaná. Smlouva jsou datována k 1. 3. 2022. Dokument připojený k návrhu neobsahuje podpis žalované, pouze vyplněné jméno a příjmení žalované a dále v kolonce podpis slovo „OK“. Žalované měl být na základě této smlouvy poskytnut úvěr ve výši 7 410 Kč bez určení účelu. Doba trvání smlouvy byla sjednána na 24 měsíců, tedy žalovaná měla poskytnuté prostředky splatit nejpozději do 1. 3. 2024. Ve smlouvě o úvěru byla dále sjednána smluvní úroková sazba ve výši 457,50 % ročně, resp. 1,25 % denně, celkově tak měla žalovaná splatit celkem 34 741,03 Kč. Finanční prostředky měly být poskytnuty na bankovní účet žalované č. , č. účtu, . Úvěr byl sjednán tak, že žalovaná mohla čerpat finanční částky postupně v několika platbách až do výše úvěrového rámce. Žalobkyně též doložila čestné prohlášení klienta z něhož plyne, že žalovaná měla čistý měsíční příjem ve výši 19 800 Kč, měsíční výdaje na domácnost ve výši 4 000 Kč a měsíční výdaje na splátky jiných úvěrů ve výši 3 000 Kč. Ke smlouvě byly doloženy též i Všeobecné obchodní podmínky pro smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené se společností , Anonymizováno, , právnická osoba, ., z nichž plyne zejména, že klient je povinen měsíčně platit minimální splátku nejméně ve výši 500 Kč (čl. 5) a dále, že pokud klient bude v prodlení s úhradou jakékoli dlužné částky vzniklé na základě smlouvy (čl. 7.1.1.) může věřitel požadovat okamžité splacení celé nebo části vyčerpané jistiny a veškerých dalších pohledávek (čl. 7.2.3.).4. Z potvrzení o platbě ze dne 1. 3. 2022 od společnosti , Anonymizováno, , , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . pak bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně částku ve výši 7 410 Kč odeslala žalované na její bankovní účet ze smlouvy č. , č. účtu, . Z dalšího potvrzení o platbě pak plyne, že dne 29. 4. 2022 pak poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované ještě částku 741 Kč, následně dne 3. 6. 2022 ještě částku 940 Kč a dne 12. 7. 2022 částku 749 Kč.5. Písemnou smlouvou ze dne 19. 12. 2023, ve spojení se seznamem postoupených pohledávek, byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Žalované byla dne 11. 1. 2024 zaslána předžalobní upomínka. Na právní předchůdkyni žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., pak byla pohledávka postoupena společností , právnická osoba, . (dříve , Anonymizováno, , právnická osoba, .) písemnou smlouvou ze dne 18. 12. 2023.6. Soud postupoval v souladu s recentní judikaturou Krajského soudu v Brně (srov. rozsudek Krajského soudu v Brně z 5. 8. 2021, č.j. 28 Co 221/2020-205) jakožto soudu nadřízeného, dle kterého je úkolem soudů v obdobných věcech na prvním místě posoudit, zda úvěrová instituce náležitě ověřila úvěruschopnost. Dojde-li totiž soud k závěru, že úvěrová instituce nedostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost dlužníka, potom není třeba se zabývat zachováním formy této smlouvy v elektronické podobě podle § 562 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), ve spojení s § 104 a § 110 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, upravujícími negativní důsledky pro poskytovatele spotřebitelského úvěru, které se již ovšem neprojeví. Zdejší soud proto v prvé řadě přistoupil k posouzení, zda žalobkyně dostatečně posoudila úvěruschopnost žalovaného.7. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z., postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.9. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 o. z. je v prodlení dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.10. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnilyli obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.11. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na závazkový vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval jako podnikatel, přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalovaného. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele půjčku splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet půjčku je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením