11 C 227/2025-38 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 163 701 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne 17. 12. 2022 mezi žalovaným a žalobkyní. Žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudila rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry žalovaného. Na základě takto zjištěných údajů žalobkyně neměla důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Žalobkyně dále uvedla, že na základě smlouvy byl žalovanému poskytnuta částka 183 853 Kč na účet obchodníka jako úhrada kupní ceny ve výši 178 498 Kč a dále na úhradu poplatku za sjednání úvěru ve výši 3 % z výše financované částky úvěru. Žalovaný se úvěr zavázal vrátit prostřednictvím měsíčních splátek. Účelově čerpaný úvěr byl úročen sazbou 18,19 % ročně. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný svůj dluh řádně nehradil, proto byl úvěr zesplatněn ke dni 16. 1. 2025. Žalobkyně tak požaduje: jistinu 161 101 Kč, poplatky 2 600 Kč, smluvní úrok z jistiny ve výši 12 791 Kč a zákonný úrok z prodlení. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva ze dne 20. 3. 2025. Žalovaný uhradil 70 160 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovaný svoji neúčast neomluvil. Soud tak jednal v nepřítomnosti žalovaného v souladu s občanským soudním řádem (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen o.s.ř.).3. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 17. 12. 2022 soud zjistil, že žalobkyně vystupuje jako věřitel a žalovaný jako zákazník. Věřitel se zavázal poskytnout zákazníkovi částku 178 498 Kč jako úhradu kupní ceny společnosti , právnická osoba, . za automobil Mercedes-Benz a dále částku 5 354,94 Kč na úhradu poplatku za poskytnutí úvěru (3 % z výše financované částky). Zákazník se zavázal tuto částku vrátit společně s úrokem ve výši 18,19 % ročně prostřednictvím 84 měsíčních splátek ve výši 3 885 Kč. Součástí smlouvy jsou smluvní podmínky, produktové podmínky a sazebník. Ze sazebníku soud zjistil, že obsahuje ujednání o smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně z dlužné částky v prodlení. Z formuláře pro standardní informace o úvěru soud zjistil parametry úvěru.4. Z oznámení o odchozí platbě soud zjistil, že žalobkyně dne 19. 12. 2022 odeslala částku 178 498,06 Kč na účet č. , hodnota, . Ze zprávy o posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že totožnost žalovaného byla ověřena občanským průkazem a řidičským průkazem. Byla provedena lustrace v SOLUS, CEE, IR. Žalovaný uvedl, že jeho příjem činí 21 300 Kč. Výdaje uvedl ve výši 0 Kč. Údaje byly ověřeny telefonicky u zaměstnavatele a z výpisu z bankovního účtu. Z výpisu z účtu žalovaného č. , č. účtu, za období od 1. 9. 2022 do 30. 11. 2022 soud zjistil, že v září 2022 měl příjem ve výši 21 840 Kč, v říjnu 2022 ve výši 21 864 Kč, v listopadu 2022 ve výši 20 198 Kč. Žalovaný měl zůstatek na účtu 2 410,45 Kč. Z dopisu ze dne 2. 1. 2025 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně prohlásila úvěr ze smlouvy č. , hodnota, za splatný ke dni 16. 1. 2025 ve výši 176 492 Kč. Z výzvy ze dne 20. 3. 2025 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 176 492 Kč nejpozději do 7 dnů od vyhotovení výzvy.5. Na základě předložených listinných důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně jakožto podnikatel s předmětem podnikání spočívajícím v poskytování spotřebitelských úvěrů a žalovaný spolu uzavřeli smlouvu ze dne 17. 12. 2022, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 183 853 Kč a žalovaný se zavázal dlužnou částku spolu s úrokem a dalšími poplatky splatit měsíčními splátkami. Úroková sazba byla sjednána ve výši 18,19 % ročně. Bonita žalovaného byla žalobkyní zkoumána na základě tvrzení žalovaného a ověřena byla výpisem z účtu žalovaného. Úvěr byl zesplatněn ke dni 16. 1. 2025. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné pohledávky předžalobní výzvou ze dne 20. 3. 2025.6. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle ustanovení § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle ustanovení § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.8. Podle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle ustanovení § 3 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Podle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Podle ustanovení § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.10. Soud posoudil závazky mezi účastníky jako platně uzavřenou smlouvu o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně soudu prokázala, že žalovanému poskytla částku 183 853 Kč, ale žalovaný dosud neuhradil celou částku. Žalobkyně dále prokázala, že prověřila úvěruschopnost žalovaného zejména tím, že měla přehled o příjmech a výdajích žalovaného. Žalovaný v řízení nijak netvrdil, a tedy ani neprokazoval, že by žalovanou částku žalobkyni vrátil. Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 163 701 Kč (jistina) s kapitalizovaným úrokem ve výši 12 791 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 161 101 Kč od 17. 1. 2025 do zaplacení. Pokud jde o příslušenství, má žalobkyně právo na úrok z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého závazku. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. pak bylo žalovanému uloženo, aby žalovanou částku zaplatil do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění soud neshledal důvody.11. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Jelikož žalobkyně dosáhla plného úspěchu ve věci, má právo na náhradu nákladů vynaložených na odměnu právního zástupce za pět úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé a účast při jednání dne 15. 1. 2026 a 17. 2. 2026) ve výši 5 x 7 660 Kč podle § 8 odst. 1, § 7 bod 5 a § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) dále jen „a. t.“. Dále žalobkyni náleží pětkrát režijní paušál po 450 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. a z uvedených částek náhrada za DPH o sazbě 21 % ve výši 8 515,50 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 6 549 Kč, celkem 55 614,50 Kč. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. soud žalovanému uložil zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupk