11 C 401/2025-22 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 40 372 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že její právní předchůdkyně (, právnická osoba, .) uzavřela dne 20. 6. 2023 se žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Dle žalobkyně její předchůdkyně před uzavřením smlouvy posoudila rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry žalované a zjištěné informace zaznamenala do zákaznické karty oproti příslušným předloženým dokumentům. Na základě takto zjištěných údajů předchůdkyně žalobkyně neměla důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Žalobkyně dále uvedla, že na základě smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které se zavázal vrátit prostřednictvím 14 měsíčních splátek společně s úrokem ve výši 1 014 Kč a s poplatkem ve výši 17 184 Kč sestávajícím z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 9 800 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 2 770 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 600 Kč nejpozději do 23. 7. 2023. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný svůj dluh řádně nehradil, poslední splátku uhradil dne 6. 9. 2023, přičemž vrátil pouze 6 812 Kč. Předmětná pohledávka byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025 postoupena na žalobkyni. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva ze dne 17. 7. 2025. Žalobkyně tak požaduje: jistinu 16 910,46 Kč, úrok 756,85 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 7 700 Kč, poplatek za administrativní činnost 2 176,12 Kč, poplatek za splácení v hotovosti 2 828,57 Kč, smluvní pokutu 10 000 Kč, úrok od 21. 8. 2024 do 20. 2. 2025 ve výši 1 281,65 Kč. Žalobkyně dále požaduje úrok ve výši 8 % ročně z částky 16 910,46 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, soud tak jednal v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen o.s.ř.).3. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 20. 6. 2023 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně vystupuje jako věřitel a žalovaný jako zákazník. Věřitel se zavázal poskytnou zákazníkovi částku 20 000 Kč. Zákazník se zavázal tuto částku vrátil společně s poplatkem ve výši 17 184 Kč prostřednictvím 14 měsíčních splátek ve výši 2 656 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 8 % ročně. Ve smlouvě byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky v prodlení. Součástí smlouvy jsou smluvní podmínky a informace pro spotřebitele. Z přehledu transakcí soud zjistil, že žalovaný uhradil 6 812 Kč. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil parametry úvěru.4. K prokázání tvrzení, že před uzavřením smlouvy byla řádně ověřena úvěruschopnost žalované, žalobkyně předložila žádost o úvěr. Tato žádost byla žalovaným i předchůdkyní žalobkyně podepsaná dne 20. 6. 2023. Z žádosti soud zjistil, že obsahuje základní informace o poměrech žalovaného, které žalovaný při žádosti sdělil. Takto bylo uvedeno, že v době žádosti o úvěr žalovaný žil u manželky, má středoškolské vzdělání. Z žádosti bylo dále zjištěno, že žalovaný měl příjem ze zaměstnání 15 195 Kč. Výše jeho příjmu byla předchůdkyní žalobkyně ověřena oproti výplatním páskám a pracovní smlouvě. Ohledně měsíčních výdajů pak žalovaný při žádosti uvedl, že je tvoří 3 510 Kč na bydlení, 4 260 Kč na jídlo a 500 Kč jako splátky půjček. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025 a její přílohy soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila předmětnou pohledávku na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 2. 4. 2025 a podacího lístku soud zjistil, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky.5. Z předžalobní výzvy ze dne 17. 7. 2025 a podacího lístku soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 45 598,70 Kč nejpozději do 1. 8. 2025.6. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně jakožto podnikatel s předmětem podnikání spočívajícím v poskytování spotřebitelských úvěrů a žalovaný spolu uzavřeli smlouvu ze dne 20. 6. 2023, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal dlužnou částku spolu s úrokem a dalšími poplatky splatit 14 měsíčními splátkami ve výši 2 656 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 8 % ročně. Bonita žalovaného byla právní předchůdkyní žalobkyně zkoumána na základě pracovní smlouvy a výplatních pásek; ohledně výdajů se spolehla pouze na tvrzení žalovaného. Žalovaný závazky splnil pouze částečně, když uhradil pouze 6 812 Kč. Pohledávky z uzavřené smlouvy byly na žalobkyni postoupeny smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025, oznámením ze dne 2. 4. 2025 byl žalovaný vyzván k vydání dlužných finančních prostředků. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužných pohledávek předžalobní výzvou ze dne 17. 7. 2025.7. Dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 6. 2017 (dále též jen „ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Podle ustanovení § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.9. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.10. Podle ustanovení § 1968 o.z. platí, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.11. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na závazkový vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je plně aplikovatelný ZoSÚ, neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jeho označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalovaného. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterým se podle ustanovení § 2 ZoSÚ rozumí i zápůjčka, je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele zápůjčku splácet. Součástí odborn