22 C 421/2025-27 – Okresní soud v Jihlavě

1. Podanou žalobou ve znění jejího doplnění se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 32 179,53 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba, . (dále též jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela s žalovaným dne 30. 3. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru na částku 35 000 Kč, když žalovanému finance vyplatila v hotovosti při podpisu smlouvy. Částku, která mu byla poskytnuta na základě smlouvy, se žalovaný zavázal spolu s částkou ve výši 38 185 Kč splatit ve 17 měsíčních splátkách po 4 305 Kč. Tato částka je tvořena úrokem ve výši 2 137 Kč, dále z částky za poskytnutí úvěru ve výši 23 450 Kč, částky za administrativní činnosti ve výši 5 598 Kč a částky za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši 7 000. Schopnost žalovaného splácet byla osvědčena informacemi poskytnutými žalovaným a ověřena z dokumentů předložených žalovaným. Žalovaný svou povinnost splnil pouze zčásti, když neuhrazena zůstala jistina ve výši 9 468,06 Kč, úrok ve výši 215,10 Kč, částka za poskytnutí úvěru ve výši 5 517,65 Kč, částka za administrativní činnosti ve výši 1317,13 Kč a částka za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši 1 647,06 Kč, smluvní pokuta ve výši 14 014,53 Kč a příslušenství. Dne 12. 3. 2025 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Tato skutečnost byla žalovanému oznámena. Za období od postoupení pohledávky žalovaná na pohledávku neuhradil ničeho. Žalovaný byl na možnost podání žaloby upozorněn ve výzvě k zaplacení učiněné zástupcem žalobkyně.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ač mu byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena do vlastních rukou postupem dle § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále též jen „o. s. ř.“) na adresu trvalého pobytu. K nařízenému jednání se žalovaný nedostavil, aniž by se omluvil. Soud proto jednal v jeho nepřítomnosti.3. Dle smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 30. 3. 2022 byla tato uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným. Právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému částku 35 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a zaplatit úrok ve výši 2 137 Kč, částku za poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 23 450 Kč, částku za náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 5 598 Kč a částku za inkaso plateb v hotovosti ve svém bydlišti ve výši 7 000 Kč; celkem tak byl žalovaný povinen uhradit částku 73 185 Kč v 17 měsíčních splátkách po 4 305 Kč. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že předmět úvěru mu byl vyplacen v hotovosti při podpisu smlouvy. Přílohu č. 1 smlouvy tvořil předpis splátek.4. V žádosti o úvěr ze dne 30. 3. 2022 je k osobě žalovaného vyplněno, že je , Anonymizováno, , žije s , Anonymizováno, , má , Anonymizováno, vzdělání, nemá žádnou vyživovací povinnost a jeho příjmy pochází ze zaměstnání a byly doloženy výplatními páskami. Příjem ze zaměstnání činí 12 138 Kč měsíčně, měsíční výdaje žalované jsou odhadnuty na 4 374 Kč, z toho 1 000 Kč na bydlení, 1 000 Kč na dopravu, jídlo a osobní náklady, 382 kč srážky ze mzdy a dále jsou uvedeny měsíční splátky stávajících půjček ve výši 1 992 Kč. V části označené jako „doložení příjmů žadatele“ je zatrženo políčko výplatní pásky a pracovní smlouva.5. Z pracovní smlouvy soud zjistil, že tuto uzavřel žalovaný s , Anonymizováno, .o. dne 28. 4. 2021 na pozici , Anonymizováno, , a to na 25 hodin týdně. Z výplatních pásek soud zjistil, že žalovanému byla v únoru 2022 vyplacena mzda ve výši 3 938 Kč a ve výši 9 200 Kč.6. Z transakční historie soud zjistil, že žalovaný žalobkyni uhradil za období od 31. 3. 2022 do 30. 1. 2024 částku v celkové výši 55 020 Kč.7. Smlouvou uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní dne 12. 3. 2025 došlo k postoupení pohledávky za žalovaným ze smlouvy č. , hodnota, na žalobkyni, za toto byla uhrazena kupní cena. Toto postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 2. 4. 2025.8. Předžalobní výzvou ze dne 17. 7. 2025, která byla dle podacího lístku podána k přepravě dne 17. 7. 2025, vyzval právní zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 1. 8. 2025.9. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně jakožto podnikatel s předmětem podnikání spočívajícím v poskytování spotřebitelských úvěrů a žalovaný spolu uzavřeli smlouvu ze dne 30. 3. 2022, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 35 000 Kč a žalovaná se zavázala dlužnou částku spolu s úrokem a dalšími poplatky splatit 17 měsíčními splátkami ve výši 4 305 Kč. Úrok byl sjednán pevnou částkou 2 137 Kč, dále byla sjednána částka za poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 23 450 Kč, částka za náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 5 598 Kč a částka za inkaso plateb v hotovosti ve svém bydlišti ve výši 7 000 Kč; celkem tak byl žalovaný povinen uhradit částku 73 185 Kč. Bonita žalovaného byla právní předchůdkyní žalobkyně zkoumána na základě tvrzení žalovaného a předložení dokladů. Žalovaný na svůj závazek uhradil částku v celkové výši 55 020 Kč. Pohledávka byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025, toto bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 2. 4. 2025. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný netvrdil a ani neprokázal, že by uhradila jiné částky, než tvrdila žalobkyně v žalobě, učinil soud závěr, že žalovaný žalobkyni uhradil částku 55 020 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné pohledávky předžalobní výzvou.10. Dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále též jen „ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Podle ustanovení § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.12. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.13. Dle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje