4 C 252/2025-23 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 92 831,18 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že s žalovaným uzavřela dne 31. 5. 2024 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , a to distančním způsobem na webových stránkách www., Anonymizováno, .cz, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku až 80 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit společně s poplatky uvedenými ve smlouvě a připojeném sazebníku. Žalobkyně se zabývala ověřováním úvěruschopnosti žalovaného na základě informací tvrzených žalovaným a informací získaných z veřejně dostupných evidencí. Žalobkyně postupovala v souladu s metodikou schválenou Českou národní bankou i s evropskými předpisy. Výše měsíčního příjmu žalovaného činila částku 32 037 Kč, což umožňovalo bezproblémové uhrazení celého úvěru. Žalovaný se přihlásil do klientského portálu prostřednictvím dvoufaktorového přihlášení, smlouvu odsouhlasil, proto mu následně byla zaslána na jeho e-mailovou adresu. Žalovanému byly zaslány částky 35 000 Kč, 35 000 Kč, 28 00 Kč, 10 000 Kč na jeho bankovní účet. Žalovaný zaplatil částku 63 279,36 Kč. Žalobkyně se domáhala zaplacení dlužné jistiny 44 720,63 Kč, poplatku za vyplacení úvěru 842,82 Kč, smluvního úroku ve výši 45 355,39 Kč, poplatků za služby klidné spaní ve výši 87,84 Kč a poplatku presto 316,63 Kč, poplatku za sms 23,04 Kč, dále úroku z prodlení z částky 91 346,35 Kč od 4. 1. 2025 do zaplacení, dále smluvní pokuty za prodlení s úhradou splátky ve výši 0,1% denně za období od 5. 10. 2024 do 3. 1. 2025 v kapitalizované výši 1 484,83 Kč.2. Žalovaný se k věci nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, ač byl řádně předvolán v souladu se zákonem č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně se z jednání omluvila. Soud tak jednal v jejich nepřítomnosti podle § 101 odst. 3 o. s. ř.3. Z provedeného dokazování soud zjistil, že v dokumentu nazvaném „smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru“ je žalobkyně označena jako „věřitel“ a žalovaný, identifikovaný jménem a příjmením, rodným číslem, trvalým pobytem a doručovací adresou, telefonním číslem, e-mailem a číslem bankovního účtu, jako „dlužník“. Uvedený dokument obsahuje závazek věřitele, že poskytne dlužníkovi úvěr až do výše 80 000 Kč, a závazek dlužníka splatit tento úvěr do 11. 10. 2025 spolu s poplatky a úroky. Úvěr měl být poskytnut na účet žalovaného. Předmětnou smlouvu měl žalovaný uzavřít prostřednictvím elektronického SMS kódu zaslaného na jeho telefonní číslo , tel. číslo, 31. 5. 2024. Součástí smlouvy je i prohlášení dlužníka o stávajících závazcích, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, souhlas se zpracováním osobních údajů, všeobecné obchodní podmínky a sazebník, předpis splátek. Smlouva není žalovaným podepsána, v místě podpisu je uveden datum 2024-05-31. Informace o úvěru jsou uvedeny rovněž v listině označené jako „údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru.“ Podle přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli byla žalovanému částky 28 000 Kč, 35 000 Kč, 35 000 Kč a 10 000 Kč. Podle posouzení úvěruschopnosti měl žalovaný uvést svůj příjem ve výši 32 037 Kč, dále žalovaný uvedl pravidelné měsíční výdaje na půjčky je uvedena částka 8 000 Kč, na bydlení 1 000 Kč, jako ostatní zbytné výdaje 1 000 Kč. Jako rezerva pro výdaje je uvedena částka 500 Kč a disponibilní příjem 22 400 Kč. Z kopie občanského průkazu soud zjistil identifikační údaje žalovaného. Předžalobní upomínkou ze dne 21. 5. 2025 byl žalovaný vyzván k úhradě částky 92 831,18 Kč, a to do tří dnů. Odeslání výzvy v den sepsání bylo prokázáno podacím lístkem pošty ze dne 21. 5. 2025.4. Soud postupoval v souladu s recentní judikaturou Krajského soudu v Brně (srov. rozsudek Krajského soudu v Brně z 5. 8. 2021, č.j. 28 Co 221/2020-205) jakožto soudu nadřízeného, podle něhož je úkolem soudů v obdobných věcech na prvním místě posoudit, zda úvěrová instituce náležitě ověřila úvěruschopnost. Dojde-li totiž soud k závěru, že úvěrová instituce nedostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost dlužníka, potom není třeba se zabývat zachováním formy této smlouvy v elektronické podobě podle § 562 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), ve spojení s § 104 a § 110 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), upravujícími negativní důsledky pro poskytovatele spotřebitelského úvěru, které se již ovšem neprojeví. Zdejší soud proto v prvé řadě přistoupil k posouzení, zda žalobkyně dostatečně posoudila úvěruschopnost žalovaného.5. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.6. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.7. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. musí ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, vydat ochuzenému, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnilyli obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.8. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 o. z. je v prodlení dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní. Podle § 1970 o. z. může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 1723 odst. 2 o. z. se přitom ustanovení o závazcích, které vznikají ze smluv, použijí přiměřeně i na závazky vznikající na základě jiných právních skutečností.9. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícím závěrům. Na závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovaným je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně žalovanému poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jeho označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s jakoukoli podnikatelskou činností žalovaného. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením