4 C 369/2025-20 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 21 533 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že dne 18. 10. 2023 uzavřela s žalovaným smlouvu o zápůjčce, na základě které byl žalovanému poskytnuta částka 14 500 Kč. Žalovaný se podle smlouvy zavázal zaplatit poskytnuté peněžní prostředky spolu s poplatkem ve výši 4 713 Kč nejpozději do 18. 12. 2023. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetových stránek www., Anonymizováno, .cz. Žalovaný na svůj dluh uhradil pouze částku 4 524 Kč, dále neuhradil ničeho, i přes to, že k tomu byl ze strany žalobkyně vyzván.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, ač byl řádně předvolán v souladu se zákonem č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Nicméně žalovaný zaslal před jednáním dne 7. 1. 2026 soudu potvrzení , právnická osoba, ze dne 2. 11. 2025 o úhradě částky 21 533 Kč žalobkyni na účet stejného čísla, jak žalobkyně požadovala v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu v této věci, současně uvedl také správný variabilní symbol , var. symbol, .3. Žalobkyně se z jednání omluvila. Soud tak jednal v nepřítomnosti účastníků řízení dle § 101 odst. 3 o. s. ř.4. Soud ze smlouvy o zápůjčce zjistil, že jako věřitel je uvedena společnost , Jméno žalobkyně, . a jako dlužník v ní figuruje žalovaný. Smlouva je datována k 18. 10. 2023, její dodatek o týkající se poskytnutí částky 4 500 Kč je datován dne 1. 11. 2023. Dokument připojený k návrhu neobsahuje podpis žalovaného, místo podpisu je uveden pouze čtyřmístný SMS kód. Žalovanému měla být na základě této smlouvy poskytnuta zápůjčka ve výši 10 000 Kč, resp. dále částka 4 500 Kč bez určení účelu. Z výpisu bankovního účtu žalobkyně bylo zjištěno, že na bankovní účet žalovaného byly vyplaceny částky uvedené výše. Žalovanému byla dne 5. 11. 2024 zaslána předžalobní upomínka. Žalobkyně dále předložila ještě tři upomínky o zaplacení, ovšem nedoložila a neprokázala jejich odeslání žalovanému.5. Především však bylo prokázáno potvrzením o úhradě, že žalovaný žalobkyni na svůj dluh uhradil dne 2. 11. 2025 částku 21 533 Kč. Číslo účtu, na který byla částka poukázána, a také variabilní symbol se shoduje s tím, co požadovala žalobkyně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Smyslem poukázání částky tak byla úhrada dluhu žalovaného v tomto řízení.6. Soud konstatuje, že na uzavřenou smlouvu a její dodatek se vztahují ustanovení o spotřebitelském úvěru dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).7. Soud tak postupoval v souladu s recentní judikaturou Krajského soudu v Brně (srov. rozsudek Krajského soudu v Brně z 5. 8. 2021, č.j. , spisová značka, ) jakožto soudu nadřízeného, dle kterého je úkolem soudů v obdobných věcech na prvním místě posoudit, zda úvěrová instituce náležitě ověřila úvěruschopnost. Dojde-li totiž soud k závěru, že úvěrová instituce nedostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost dlužníka, potom není třeba se zabývat zachováním formy této smlouvy v elektronické podobě podle § 562 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), ve spojení s § 104 a § 110 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, upravujícími negativní důsledky pro poskytovatele spotřebitelského úvěru, které se již ovšem neprojeví. Zdejší soud proto v prvé řadě přistoupil k posouzení, zda žalobkyně dostatečně posoudila úvěruschopnost žalovaného.8. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.10. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnilyli obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.11. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovaným je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně žalovanému poskytla zápůjčku v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jeho označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by zápůjčka měla souviset s podnikatelskou činností žalovaného. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele půjčku splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet půjčku je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). Žalobkyně soudu nedoložila, jakým způsobem zkoumala úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru. Pouze uvedla, že si od žalovaného vyžádala informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech. Soud má tak z provedeného dokazování za prokázané, že žalobkyně se spokojila s pouhým tvrzením žalovaného ohledně jeho příjmů i výdajů a dále je ničím neověřovala.12. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto soud posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným jako absolutně neplatnou. Absolutně neplatná jsou tudíž i ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jak vyplývají ze smlouvy. K otázce absolutní neplatnosti smluv odkazuje soud na rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci sp. zn. C-679/18. Žalobkyně však soudu prokázala, že žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 14 500 Kč. Žalovaný prokázal, že na tento dluh zaplatil částku 21 533