4 C 435/2025-20 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 300 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaný uzavřel se společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , , adresa, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) dne 2. 1. 2025 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byla žalovaným čerpána částka ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr uhradit nejpozději do 10. 3. 2025. Žalobkyně uvedla, že smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetové stránky www., Anonymizováno, .cz, a to registrací žalovaného na těchto stránkách zadáním osobních údajů včetně telefonního čísla a e-mailové adresy. Proces identifikace proběhl mimo jiné na základě údajů, které o své osobě žalovaný sdělil, tj. číslo občanského průkazu, název bankovní instituce, u které měl žalovaný účet, a adresy trvalého pobytu. Jako variabilní symbol pro vzájemné platby mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným si strany sjednaly číslo smlouvy. Úvěr byl žalovanému poskytnut bezhotovostním převodem na bankovní účet č. , č. účtu, . Žalovaný řádně a včas nehradil sjednané splátky. Kromě jistiny 10 000 Kč právní předchůdkyně žalobkyně po žalovaném dále požadovala 2 300 Kč jakožto sjednaný smluvní úrok. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svoji pohledávku za žalovaným žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024. Žalovaný byl k úhradě dluhu vyzván předžalobní výzvou ze dne 19. 7. 2025.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ač mu byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena do vlastních rukou postupem dle § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) na adresu trvalého pobytu. K nařízenému jednání se žalovaný nedostavil, aniž by se omluvil. Nedostavila se ani žalobkyně, která svou neúčast omluvila. Soud při splnění zákonných podmínek jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).3. Z dokumentu označeného jako smlouva o úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že žalovaný je v této smlouvě identifikován jménem a příjmením, rodným číslem, adresou trvalého bydliště, číslem bankovního účtu, e-mailovou adresou a telefonním číslem. Číslo bankovního účtu, na nějž měl být úvěr poskytnut, je dle smlouvy , č. účtu, . Smlouva byla uzavřena dne 2. 1. 2025 na dobu určitou v délce 12 měsíců. Celková výše úvěru činila 10 000 Kč, roční úroková sazba činila 279,83 %. Žalovaný se zavázal k měsíčním splátkám úroku přirostlého za předcházejících 30 dnů a 5 % jistiny, a to vždy k 30. dni ode dne načerpání úvěru. Jistinu mohl žalovaný splatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy. Smlouva neobsahuje žádný podpis žalovaného, pouze je na konci v části „klient:“ napsáno jeho jméno.4. Z dokumentu označeného jako potvrzení o finančních transakcích k úvěrové smlouvě č. , hodnota, a z výpisu z účtu právní předchůdkyně žalobkyně vyplývá, že dne 2. 1. 2025 došlo k poskytnutí částky ve výši 10 000 Kč na účet č. , č. účtu, . Současně z výpisu z účtu vyplývá, že dne 1. 1. 2025 došlo ze strany žalovaného k provedení tzv. identifikační platby ve výši 0,01 Kč k ověření identity.5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024, ve znění dodatku č. , hodnota, ze dne 12. 12. 2024, a z přehledu postoupených pohledávek soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně na základě rámcové smlouvy postoupila žalobkyni pohledávku za žalovaným. Právní předchůdkyně žalobkyně dopisem odeslaným dne 23. 7. 2025 oznámila žalovanému postoupení pohledávky. Téhož dne byla žalovanému žalobkyní zaslána předžalobní výzva s výzvou k úhradě dlužné částky do tří dnů.6. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Dne 2. 1. 2025 zaslala právní předchůdkyně žalobkyně na účet žalovaného č. , č. účtu, částku 10 000 Kč. Právní předchůdkyně svoji pohledávku za žalovaným postoupila na žalobkyni. Žalovaný dlužnou částku ani po výzvách neuhradil, dne 23. 7. 2025 tak byl vyzván předžalobní výzvou k zaplacení dlužné částky do tří dnů.7. Dle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Dle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podpis jednajícího (vlastnoruční i elektronický) plní podle § 562 odst. 1 o. z. dvě funkce: 1) prokazuje, že jednala skutečně podepsaná osoba, a 2) zabezpečuje nezměnitelnost podepsané listiny. Obě uvedené funkce splňuje pouze zaručený elektronický podpis ve smyslu čl. 26 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. července 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. , spisová značka, , dostupný na adrese www.nsoud.cz).8. Dle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.9. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z., postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.10. Podle ustanovení § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.11. Soud posoudil žalobou uplatněný nárok podle ustanovení § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z. jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, kdy žalovaný získal majetkový prospěch na úkor právní předchůdkyně žalobkyně plněním bez právního důvodu. Po zhodnocení provedených důkazů totiž nelze učinit závěr, že by mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo ke sjednání vzájemných závazků v podobě, v jaké vyplývají ze „smlouvy o úvěru č. , hodnota, “ ze dne 2. 1. 2025. Tento dokument neobsahuje podpis žalovaného, není na ní ani žádný specifický identifikátor (např. potvrzená e-mailová komunikace včetně elektronického podpisu) a ani z jiných skutečností nelze dovodit, jestli skutečně šlo o konsenzus mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným v těchto otázkách. Jednoznačná identifikace osoby je při elektronické komunikaci v zásadě možná jen při použití datové schránky zřízené podle zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, nebo zaručeného elektronického podpisu, neboť pouze tento druh elektronického podpisu je podle ustanovení čl. 26 nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 910/2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES, účinného od 1. 7. 2016, jednoznačně spojen s podepisující osobou, umožňuje identifikaci podepisující osoby, je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů, která podepisující osoba může s vysokou úrovní důvěry použít pod svou výhradní kontrolou a je k datům, která jsou tímto podpisem podepsána, připojen takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat. Na základě výše uvedeného proto dospěl soud k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nedošlo platně a účinně k uzavření smlouvy o úvěru. Soud rovněž podotýká, že ani zadání podpisového kódu zaslaného e-mailem či SMS do příslušného pole v internetovém prohlížeči bez výše uvedené identifikace osoby žalovaného nesplňuje požadavek právní jistoty ohledně jednající osoby a její vůle. Postup vytvořený právní předchůdkyní žalobkyně k uzavření výše uvedené smlouvy totiž připouští možnost, aby za žalovaného právně jednala jiná osoba, neboť žádný z použitých prostředků komunikace (ověřovací platba, registrace na internetových stránkách, podpisový kód) není schopen jednoznačné autentizace a identifikace žalovaného a jím skut