119 C 44/2020-37 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhal zaplacení nezaplacené jistiny a smluvní pokuty z úvěrové smlouvy a příslušenství k této jistině náležející včetně úroků, poplatků a úroků z prodlení - zaplacení částky 991169 Kč, smluvní pokuty a příslušenstvím po žalovaném, která představuje dluh z úvěrové smlouvy. Jednání proběhlo v nepřítomnosti účastníků, kteří se z něho omluvili. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Z návrhu na zahájení řízení, úvěrové smlouvy [číslo] předsmluvní informace, dokladu o vyplacení úvěru, splátkového kalendáře, karty klienta, oznámení o zesplatnění, výzvy k zaplacení a výpočtu dlužné částky soud zjistil, že dne 31.8.2018 účastníci uzavřeli úvěrovou smlouvu, na základě které poskytl žalobce žalovanému částku 75.000 Kč na určený účet. Smluvní úroková sazba činila 83,84 % p.a. ze zůstatku jistiny, Žalovaný se zavázal hradit úvěr v 60 splátkách po 4.099 Kč vždy k 17.dni v měsíci a dále se žalovaný zavázal k hrazení poplatků za služby spojené s vedením úvěru, podle sazebníku žalobce. Žalovaný nehradil splátky řádně, byl proto vyzván žalobcem ke splnění svého závazku. Žalovaný adekvátně nereagoval, proto žalobce ke dni 22.3.2020 závazek zesplatnil. Do data zesplatnění úvěru žalovaný uhradil celkem 57.386 Kč. Ke dni 30.9.2020 (sepis žaloby) činila pohledávka dle žalobce tyto částky: a) částka odpovídající dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 82 161,82 Kč (odpovídá zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 71 119,47 Kč a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 11 042,35 Kč) s příslušenstvím. b) smluvní pokuty dle bodu 6.1., tak jak jsou specifikovány shora, v celkové výši 998,00 Kč s příslušenstvím. c) náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2. smlouvy, tak jak je specifikována shora, v celkové výši 400,00 Kč s příslušenstvím. d) smluvní pokuta dle bodu 6.5. smlouvy ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 82 161,82 Kč za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, a to počínaje dnem 24.03.2020 do zaplacení. Žalobce touto žalobou požaduje tuto smluvní pokutu pouze k datu vyhotovení této žaloby uvedenému v záhlaví této žaloby, tedy smluvní pokutu ve výši 15 610,40 Kč. e) úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 71 119,47 Kč ode dne 24.03.2020 do zaplacení. Žalobce touto žalobou požaduje tento úrok v nominální roční úrokové sazbě 62,46 % ročně Z těchto důkazů je zřejmé, že mezi účastníky platně vznikla smlouva o úvěru podle § 2395 – 2400 o.z. Podle této smlouvy se zavazuje úvěrující, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle odst.2 cit. zák. ustanovení může úvěrovaný vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Jak již bylo výše uvedeno, žalovaný své povinnosti neplnil, zejména nesplnil povinnost úvěr zaplatit do dne splatnosti, žaloba tedy byla podána po právu a soud ji v základu nároku vyhověl. Nemohl však žalobě vyhovět v rozsahu uplatněného smluvního úroku ve výši 62,46 ročně. Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci ze dne 6.4.2020 č.j. 35 Co 48/2020-85 zdůrazňuje, že dobré mravy jsou dlouhodobě chápány judikaturou Nejvyššího soudu jako korektiv v platnosti právních jednání, který se uplatňuje vedle zákona a dopadá na taková právní jednání, která sice zákonu přímo neodporují, přesto však pro rozpor s dobrými mravy nemohou obstát. Dobré mravy mají původ v jiných systémech než je právo, zejména v morálce či v sociálních normách, a mají povahu hodnot, jejichž porušení nelze přiznat právní ochranu. Institut dobrých mravů slouží jako nástroj ke korekci nepřiměřené tvrdosti, formálnosti či nespravedlnosti vyplývající z konkrétních okolností daného případu. Za rozhodující okamžik pro zkoumání rozporu s dobrými mravy je pak třeba považovat okamžik, kdy k právnímu jednání došlo; tj. v daném případě jde o okamžik uzavření úvěrové smlouvy. Občanský zákoník ani zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. přímo nestanoví, do jaké výše lze sjednat úroky ze spotřebitelského úvěru. Proto je možné za určité vodítko pro posouzení, zda byl sjednán nepřiměřeně vysoký úrok z úvěru či nikoliv, považovat právě (judikaturou Nejvyššího soudu uznávané) srovnání účastníky sjednané úrokové sazby s úrokovou mírou obvyklou v praxi peněžních ústavů. V rozsudku ze dne 15. 12. 2004 sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 Nejvyšší soud vyslovil názor, že nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Současně ale připustil, že u půjček (úvěrů) poskytovaných nepeněžními ústavy, kde je vyšší míra rizikovosti, nemusí být za nepřiměřený považován ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Stejný názor je vyjádřen i v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 212/2014 ze dne 21. 8. 2014. Nelze souhlasit s žalobkyní předestřeným vyjádřením znalce Mgr. [jméno] [příjmení] ze dne 25. 10. 2018, vysvětlující vztah mezi efektivní a nominální úrokovou sazbou, stanovící mechanismus přepočtu efektivní úrokové sazby na nominální obecně, neboť neobsahuje potřebné údaje k posuzovanému období. Rovněž nelze za takový důkaz považovat obvyklé úročení náhodně vybraných bank zejména v neaktuálním období. Soud proto v souladu s judikátem odvolacího soudu - rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci ze dne 6.4.2020 č.j. 35 Co 48/2020-85 jako vodítko pro zjištění úrokové míry v únoru 2018 pro daný druh spotřebitelského úvěru při zohlednění sjednaných podmínek použil s úřední činnosti mu známé údaje o úrokových sazbách v databázi ARAD ČNB. V době uzavírání předmětné úvěrové smlouvy činila dle této databáze úroková sazba pro spotřebitelské úvěry poskytnuté bankami domácnostem v ČR 8,47 %, přičemž trojnásobek činí 25,41% ročně. Obchodní úrok v této výši byl žalobci přiznán ode dne následujícího po zesplatnění dluhu podle § 2396 o.z. a § 2399 odst. 2 věty druhé s použitím § 577 o.z., kdy soud nepovažoval toto ujednání úvěrové smlouvy za neplatné. Co do požadavku na zaplacení úroku ve výši 37,05% ročně z částky 71.119,47 Kč od 24.3.2020 do zaplacení žalobu zamítl. Úrok z prodlení byl žalobci přiznán dle § 1970 o.z. ve výši dle nař. vlády č. 351/2013 Sb. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Podle § 2050 je-li ujednána smluvní pokuta, nemá věřitel právo na náhradu škody vzniklé z porušení povinnosti, ke kterému se smluvní pokuta vztahuje. Podle § 2051 nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty. Smluvní pokuta podle článku 6.1 úvěrové smlouvy tj. 2 x 499 Kč v celkové výši 998 Kč s příslušenstvím byla přiznána žalobci v souladu s ustanovením § 2048 o.z. Na druhé straně soud nemohl žalobci přiznat smluvní pokutu podle č.l. 6 úvěrové smlouvy, neboť tato smluvní pokuta zahrnuje období po zesplatnění a je nereálné, aby dlužník, který dlouhodobě závazek neplnil, najednou po zesplatnění uhradil vysokou smluvní pokutu. Tento typ smluvní pokuty neplní tři stanovené funkce tohoto institutu a to prevenční, zabezpečovací, že hlavní závazek bude splněn a sankční. Plní pouze funkci sankční, což je v rozporu s ochranou slabší strany u spotřebitelských úvěrů, proto i v této části byla žaloba zamítnuta. Dále soud nepřiznal žalobci náhradu tzv. účelně vynaložených nákladů podle čl. 6 smlouvy, které žalobci vznikly v souvislosti s prodlením, neboť ve skutečnosti jde o závazek žalovaného k náhradě škody. Tyto náklady musí být co do výše odpovídající jednotlivým vymáhaným částkám prokázány, nelze je přiznat paušálně, jak uvádí žalobce v návrhu, přestože se snaží vzbudit dojem jejich specifikace. Nepochybně by se tyto náklady musely lišit podle výše jednotlivých nezaplacených splátek a nemohou být stanoveny paušálně pro různou výši dlužné splátky, což v souhrnu vždy činí 200 Kč u každé jedné dlužné splátky. Vzhledem k tomu, že žalobce měl ve věci částe