13 C 89/2021-20 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

1 Žalobou podanou k soudu ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne [datum] se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí pohledávku v celkové výši 26 605 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ode dne 3. 6. 2020 do zaplacení. Žalobu odůvodnila žalobkyně tím, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 7. 2019 uzavřené mezi žalobkyní a společností [právnická osoba] se stala novým věřitelem shora uvedené pohledávky za žalovaným. Tato vznikla v důsledku neuhrazení faktury za dodávku elektřiny ve výši 18 740 Kč, které právní předchůdkyně žalobkyně dodávala žalovanému dle písemné smlouvy o sdružených službách dodávky na sjednané adrese, neuhrazení deaktivačního poplatku ve výši 6 050 Kč a poplatku za odpojení ve výši 1 815 Kč. Splatnost uvedeného nároku nastala dle žalobkyně nejpozději dne 12. 9. 2017. 2 Soud se v projednávané věci zabýval nejdříve otázkou, zda je u žalobkyně dána aktivní legitimace, a naopak u žalovaného legitimace pasivní, přičemž vycházel z žalobkyní předložených a soudem provedených listinných důkazů. Dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 4. 2020 postoupila společnost [právnická osoba] své pohledávky za dlužníky uvedené v Příloze [číslo] smlouvy na žalobkyni. Účinnost smlouvy byla odložena do okamžiku zaplacení úplaty. Průkaz o zaplacení úplaty a tedy nabytí účinnosti smlouvy žalobkyně nepředložila. Z Přílohy [číslo] pak vyplývá, že společnost [právnická osoba] postupovala na žalobkyni pohledávku za žalovaným plynoucí z řádné faktury, splatné dne 16. 6. 2017 v částce 14 680 Kč, poplatku za upomínku, splatného dne 21. 8. 2017 v částce 200 Kč, deaktivačního poplatku, splatného dne 21. 8. 2017 v částce 6 050 Kč a konečné faktury, splatné dne 12 9. 2017 v částce 4 060 Kč. Dle ujednání stran ve smlouvě o postoupení pohledávek mělo být postoupení oznámeno jednotlivým dlužníkům postupníkem, tj. žalobkyní. Takové oznámení k důkazu předloženo nebylo. Žalobkyně doložila oznámení vyhotovené přímo postupitelem, tj. společností [právnická osoba] ze dne 2. 6. 2020, kterým oznamovala žalovanému postoupení pohledávky za jeho osobou, a to v celkové výši 14 680 Kč na žalobkyni. Odeslání oznámení však zůstalo neprokázáno. Žalobkyně doložila pouze podací lístek ze dne 2. 6. 2020, kdy odesílatelem byl právní zástupce žalobkyně, a tento se tak vztahoval k jím vyhotovené výzvě k plnění ze shodného dne, neboť z obsahu výzvy není nijak zřejmé, že by byla odeslána s jakoukoliv přílohou, např. právě s notifikací. Nad to plná moc, kterou by společnost [právnická osoba] zplnomocňovala právního zástupce žalobkyně k oznámení postoupení pohledávky, doložena také nebyla. Předložená plná moc udělená žalobkyní jejímu právnímu zástupci je datována až ke dni 1. 7. 2020, kdežto oznámení o postoupení pohledávky již ke dni 2. 6. 2020. 3 Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1882 odst. 1 o.z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná. 4 Postoupení pohledávky (cesse) představuje změnu v osobě věřitele. Změna v osobě věřitele sice nastane uzavřením smlouvy o postoupení pohledávky, avšak ve vztahu k dlužníkovi až oznámením o tom, kterému subjektu má svůj dosud neuhrazený dluh plnit. Dlužník je povinen plnění, k němuž je zavázán, plnit věřiteli, na obsahu tohoto závazku samotný fakt postoupení pohledávky ničeho nemění. Dokonce i po postoupení pohledávky má postupitel povinnost nabízené plnění od dlužníka přijmout, pokud dosud dlužníka o postoupení pohledávky neinformoval, jinak by se ocitl v prodlení. Před tímto vyrozuměním tak nemůže postupník ani úspěšně vymáhat proti dlužníkovi plnění z postoupené pohledávky. Proto také, dokud není postoupení pohledávky dlužníkovi oznámeno postupitelem nebo prokázáno postupníkem, může dlužník započíst svou pohledávku vůči dosavadnímu věřiteli. Aby dlužníkovi vznikla povinnost plnit jiné osobě než dosavadnímu věřiteli, musí být splněny předpoklady stanovené právě shora citovaným ustanovením. Vyrozumí-li dlužníka o postoupení pohledávky postupitel, není dlužník oprávněn se prokázání smlouvy o postoupení pohledávky domáhat, není ani nutno v řízení uzavření smlouvy o postoupení pohledávky prokazovat a je nerozhodné, zda taková smlouva vůbec existuje (srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 201/2004 ze dne 30. 3. 2005, sp. zn. 23 Cdo 5458/2015 ze dne 30. 8. 2016 či sp. zn. 29 Cdo 1801/2013 ze dne 8. 12. 2015). Což plyne právě z toho, že onou právní skutečností, se kterou zákon spojuje změnu osoby věřitele, není samotné uzavření smlouvy o postoupení pohledávky, ale oznámení osoby postupníka dlužníkovi. Dokonce podle ustálené judikatury (např. rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 4148/2014 ze dne 30. 3. 2015, rozsudku sp. zn. 23 Cdo 333/2012 ze dne 30. 5. 2012, rozsudku sp. zn. 32 Cdo 4511/2009 ze dne 15. února 2011, a v teorii též Občanský zákoník. Velký akademický komentář. Linde Praha, a. s., 2008, díl II., s. 1502) není vůbec podstatné, zda ve skutečnosti k cessi platně došlo, nebo jestli k ní nedošlo vůbec. V tomto rozhodnutí vyslovil Nejvyšší soud závěr, že není-li podle hmotného práva pro určení osoby, která je v důsledku postoupení pohledávky a následné notifikace věřitele dlužníkovi oprávněna přijmout plnění s účinky pro splnění dluhu rozhodné, zda smlouva o postoupení byla platná a zda byla opravdu uzavřena, pak tato okolnost nemůže být významná ani v soudním řízení. Kdyby tomu tak nebylo, byl by dlužník v trvalé nejistotě, zda plnil tomu, komu měl. Tato úprava je stanovena právě na ochranu dlužníka. 5 Uvedené závěry vycházejí rovněž ze sjednocujícího stanoviska Velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR, na který je v pozdější judikatuře stále odkazováno, jímž došlo ke změně dosavadní judikatury tohoto soudu, a to v rozsudku sp. zn. 31 Cdo 1328/2007 ze dne 9. 12. 2009, v němž Nejvyšší soud judikoval, že je-li tu úkon postupitele, kterým se oznamuje dlužníkovi osoba oprávněná k přijetí dluhu, pak je tato oprávněná osoba z hlediska změny osoby věřitele zpravidla též aktivně věcně legitimována k jeho vymáhání, viz dále například nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2234/10 ze dne 9. 8. 2013). 6 V projednávané věci však soud nemá v prvé řadě na základě žalobkyní předložených důkazů za prokázáno, že by ve vztahu k žalovanému došlo ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, potažmo žalobkyně, k řádné notifikaci. Žalobkyně neprokázala, že by jakékoliv oznámení o postoupení pohledávek právní předchůdkyně žalovanému odeslala. Nad to předložené oznámení, které zřejmě odeslal právní zástupce žalobkyně (bez plné moci od [právnická osoba]) se týká jen částky 14 680 Kč. 7 Soud se proto dále zabýval otázkou, zda žalobkyně coby postupník žalovanému postoupení pohledávky prokázala. Z dopisu ze dne 2. 6. 2020, nazvaného oznámení o postoupení pohledávky, odeslaného, jak vyplývá z doloženého poštovního podacího archu, právním zástupcem žalobkyně na poslední známou adresu žalovaného téhož dne, soud zjistil, že žalobkyně žalovaného jednak vyrozumívala o postoupení pohledávky jen ve výši 14 680 Kč, a jednak, že přílohou dopisu nebyly žádné listiny. Prokázání postoupení uplatněné pohledávky tedy tímto dopisem splněno být nemohlo. Ani jeden z účastníků se k soudnímu jednání nedostavil, nebylo tedy ani možné, aby žalobkyně coby postupník žalovanému postoupení pohledávky prokázala při něm. K doplnění soud podotýká, že žalobkyně nedoložila ve vztahu k žalované pohledávce ani zaplacení úplaty a tím pádem nabytí účinnosti postupní smlouvy. 8 Dle názoru soudu nelze mít v projednávané věci ani za to, že by žalobkyně prokázala žalované postoupení pohledávky prostřednictvím žaloby doručené žalovanému soudem, obsahující žalobní tvrzení žalobkyně (postupníka) o postoupení pohledávky, a to z prostého důvodu, že žalované straně soud zasílá právě toliko žalobu a nikoliv jakoukoliv listinu, kterou by žalující strana mohla postoupení pohledávky žalovanému prokázat. 9 Za takových okolností soud nemohl dospět k závěru, že v daném případě došlo vůči žalovanému k řádné notifikaci a žalobkyni svědčí ve věci aktivní legitimace. 10 Žalobkyně ani její právní zástupce se k jednání nedostavili, nemohli být proto soudem poučeni podle § 118a odst. 3 o.s.ř. o tom, k jakým tvrzených skutečnostem jsou povinni označit důkazy, a o následcích nesplnění povinnosti důkazní. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 21 Cdo 4314/2008 poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1, 2 a 3 o.s.ř. plní soud při jednání, popřípadě při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o.s.ř. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen prot