13 C 93/2021-37 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

1. Žalobkyně se žalobou podanou soudu ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 3 510 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 623,99 Kč z titulu nezaplacených televizních poplatků za měsíce červenec 2018 až srpen 2020, vždy ve výši 135 Kč měsíčně s tím, že každý poplatek byl splatný nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce. 2. Žalovaný namítal, že nárokovanou částku již uhradil, neboť televizní poplatky od měsíce října 2018 řádně měsíčně platil, a to spolu se splátkami nedoplatku poplatků ve výši 5 670 Kč. Po kontrole všech splátek dne 3. 11. 2021 uhradil zbytek dluhu 270 Kč. 3. Žalobkyně v reakci tvrdila, že žalovaný uváděnými platbami postupně splácel svůj předchozí dluh na TV poplatcích včetně příslušenství, který byl žalobkyni přiznán rozsudkem zdejšího soudu pod č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], jímž bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni jistinu ve výši 2 700 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 264,71 Kč a náklady řízení ve výši 3 546 Kč. Protože žalovaný dlužnou částku neuhradil, domáhala se žalobkyně vymožení pohledávky v exekučním řízení vedeném soudním exekutorem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], Ph.D. pod sp. zn. [spisová značka] (pověření exekutora soud vydal pod č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]). V exekučním řízení vznikly žalobkyni náklady 484 Kč. Žalovaný následně dlužnou částku dle své úvahy splácel (žalobkyně neeviduje, že by s žalovaným uzavřela nějaký splátkový kalendář) a k dnešnímu dni je tento dluh, který představoval dlužné poplatky za období do měsíce srpna 2012 s příslušenstvím, již splacen. Žalovaný však ani nadále řádně neplatil další splatné TV poplatky, tentokráte za žalované období červenec 2018 až srpen 2020. 4. Žalobkyně předložila vlastní přehled předpisů a plateb, z nějž je zřejmé, že na TV poplatky za žalované období vepsala platby žalovaného ve výši 135 Kč dne 18. 10. 2018, ve výši 1 000 dne 30. 11. 2018, ve výši 581,71 Kč dne 31. 1. 2019, ve výši 270 Kč dne 20. 4. 2020, ve výši 583 Kč dne 26. 6. 2020 a dne 17. 7. 2020, ve výši 270 Kč dne 19. 8. 2020 a 29. 9. 2020, ve výši 313 Kč dne 19. 10. 2020 a dne 26. 11. 2020 a ve výši 135 Kč dne 28. 12. 2020. 5. Z provedených listinných důkazů soud zjistil, že žalovaný byl na základě přihlášky televizního poplatníka od měsíce listopadu 2006 do listopadu 2020 poplatníkem televizních poplatků. Žalobkyni vznikla na základě rozsudku zdejšího soudu č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], který nabyl právní moci dne 12. 6. 2015, pohledávka za žalovaným z důvodu neuhrazení TV poplatků v období od ledna 2011 do srpna 2012, v celkové výši 6 510,71 Kč (2 700 Kč jistina + 264,71 Kč úroky z prodlení + 3 564 Kč náhrada nákladů řízení). Z důvodu částečného plnění, jak plyne z exekučního návrhu žalobkyně ze dne 2. 6. 2017, zaplatil žalovaný na pohledávku přiznanou rozsudkem č.j. [číslo jednací] dne [datum rozhodnutí] částku 525 Kč, dne 29. 4. 2013 částku 270 Kč, dne 27. 9. 2013 částku 270 Kč a dne 14. 10. 2015 částku 318 Kč. Žalobkyně proto požadovala v exekučním řízení vymožení částky v celkové výši 5 611,71 Kč (1 317 Kč jistina + 264,71 Kč úrok z prodlení + 3 546 Kč náklady nalézacího řízení + 484 Kč náklady exekučního řízení). Žalovaný doložil výpisy z účtu, že v období od 17. 10. 2018 do 23. 12. 2020 zaplatil na účet žalobkyně celkem 9 045 Kč a dne 3. 11. 2021 jako doplatek dluhu částku 270 Kč, tj. celkem 9 315 Kč. Žalobkyně naproti tomu předložila vlastní přehled předpisů a plateb, ze kterého je zřejmé, že z plateb žalovaného dle výpisu z účtu připsala do svého přehledu jen některé z nich. Všechny platby byly žalovaným činěny na stejný účet. Česká pošta vystavila pro žalovaného jako inkasní společnost žalobkyně žalovanému dne 29. 11. 2020 výzvu k úhradě dlužných poplatků v celkové výši 7 312,33 Kč (6 320 Kč jistina + 992,66 Kč úroky z prodlení), a to za neuhrazené TV poplatky za měsíce leden 2017 až srpen 2020, což však již dle podrobného rozpisu představovalo dlužnou jistinu toliko 5 940 Kč + 992,66 Kč úroky z prodlení. Odeslání upomínky nebylo doloženo. Dopisem ze dne 29. 1. 2021, doručeným do vlastních rukou dne 16. 2. 2021, byl žalovaný rovněž vyzván k úhradě dlužných poplatků, tentokrát bez bližší specifikace, jen s uvedením, že jde o dlužné poplatky do srpna 2020, v částce 6 864,66 Kč. 6. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích (dále jen zák.). Podle § 3 odst. 2 zák. je poplatníkem televizního poplatku fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže televizní přijímač drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá jiná fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. Podle § 6 zák. činí výše televizního poplatku 135 Kč měsíčně. Podle § 7 odst. 2 věta prvá zák. je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. Podle § 10 zák. nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. 7. V daném případě byl žalovaný v nárokovaném dlužném období poplatníkem televizních poplatků a byl povinen hradit poplatek ve výši 135 Kč měsíčně, vždy do 15. dne každého kalendářního měsíce. Žalobkyně měla vůči žalovanému soudně přiznanou pohledávku za dlužné TV poplatky za období do srpna 2012, kterou žalovaný, jak žalobkyně tvrdila, již uhradil včetně úroků z prodlení a nákladů exekučního řízení. Výše této dlužné pohledávky činila dle exekučního návrhu, tj. ke dni 2. 6. 2017, částku 5 611,71 Kč. Žalobkyně tvrdila, že další dluh na TV poplatcích žalovanému vznikl až za období uplatněné žalobou v této věci, tedy za období červenec 2018 až srpen 2020 v celkové výši 3 510 Kč. Klientskými výpisy z účtu žalovaný doložil, že zaplatil žalobkyni na TV poplatky za období od října 2018 do prosince 2020 částku 9 045 Kč a dne 3. 11. 2021 uhradil na doplatek původního dluhu částku 270 Kč, tj. celkem 9 315 Kč. Žalovaný byl dle přihlášky poplatníkem do listopadu 2020. Za měsíce září až listopad 2020 žalovaný uhradil 3 x 135 Kč, tj. 405 Kč. Žalobkyně netvrdila, že by žalovanému vznikl nedoplatek i za předchozí, než v žalovaném období uvedené měsíce, samozřejmě kromě pohledávky již soudně přiznané. Jestliže tedy žalovaný zaplatil celou předchozí pohledávku ve výši 5 611,71 Kč, zbývá na nedoplatky dalších dlužných TV poplatků, uplatněných v tomto řízení (červenec 2018 až srpen 2020, tj. 26 měsíců x 135 Kč = 3 510 Kč), po odpočtu 405 Kč (úhrada za září – listopad 2020), celkem částka 3 298,29 Kč. Žalovaný nedoložil, že by žalobkyni hradil TV poplatky za měsíce červenec 2018 až září 2018, tj. 3 x 135 Kč (= 405 Kč), proto dluh ve výši 211,71 Kč (9 315 Kč – 3 298,29 Kč) dopadá právě na tyto měsíce. V této části soud shledal žalobu jako oprávněnou. 8. V případě neuhrazení peněžitého splatného závazku má věřitel právo na úroky z prodlení podle ust. § 1970 o.z., a to ve výši dohodnuté účastníky smlouvy, popřípadě stanovené vládním nařízením, jestliže k uzavření dohody o výši úroků nedošlo. V daném případě nebyla výše úroků smluvena. Žalobkyni proto přísluší úrok z prodlení ve výši stanovené v ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V daném případě žalobkyně kapitalizovala úrok z prodlení v zákonné výši z jednotlivých dlužných poplatků ke dni vyhotovení žaloby, tj. ke dni 15. 7. 2021. Žalovaný doložil, že poplatky na měsíce říjen 2018 až srpen 2020 každý měsíc platil. Současně z tvrzení žalobkyně nevyplývá, že by tyto platby započítávala na jakékoliv jiné plnění. Soud proto žalobkyni přiznal úroky z prodlení pouze za dlužný TV poplatek za měsíc září 2018 (od 16. 9. 2018 do 15. 7. 2021, tj. 33,42 Kč) a v částce 76,71 Kč (211,71 Kč – 135 Kč) za měsíc srpen 2018 (od 16. 8. 2018 do 15. 7. 2021, tj. 20,13 Kč), přičemž vyšel z toho, že poplatek za červenec 2018 byl uhrazen v prosinci 2020, když dle přihlášky žalovaný již v tomto měsíci poplatníkem nebyl a úhradu učinil. Soud tak přiznal žalobkyni úrok z prodlení v částce 53,55 Kč. Nutno zdůraznit, že žalovaný plnil i pro žalobkyni dosti nepřehledně a naopak z přehledu žalobkyně není zřejmé, na jaká plnění započítávala učiněné platby. 9. Ohledně náhrady nákladů soudního řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy každý z účastníků měl ve věci jen částečný úspěch, přičemž žalovaný byl úspěšnější. Jelikož tento žádnou náhradu nákladů řízení nepožadoval, soud právo na náhradu nákladů žádnému z účastníků nepřiznal. 10. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. 11. Rozsudek byl odůvodněn podle § 157 odst. 4 o.s.ř.