19 C 166/2021-55 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

Žalobce návrhem podaným u zdejšího soudu se domáhal zaplacení částky 191 738,34 Kč s příslušenstvím, když tato částka představuje nesplacený dluh z úvěrové smlouvy o poskytnutí úvěru s příslušenstvím. Jednání proběhlo v nepřítomnosti žalobce i žalovaného, který byl žalovanou z jednání omluven. Žalovaná uvedla, že nemají námitky proti uplatněnému nároku, pouze požádala o povolení splátek dluhu ve výši 5 000 Kč měsíčně, neboť sama je na rodičovské dovolené a manžel po určitých problémech s prací v covidovém pandemickém období nyní pracuje a vydělává měsíčně cca 25 000 Kč čistého. Z návrhu na zahájení řízení a listinných důkazů předložených žalobcem – úvěrové smlouvy, výpisu z účtu, VOP, Produktových podmínek, sazebníku, Standardní informace o spotřebitelském úvěru, rozhodnutí o splatnosti a předžalobní výzvy soud zjistil, že žalobce uzavřel se žalovanými smlouvu o úvěru dne 23.5.2018. Jednalo se o neúčelový úvěr k úhradě předchozích závazků ve výši 219 000 Kč poukázaný na účet žalovaných. Povinností žalovaného splácet úvěr v 96 měsíčních splátkách ve výši 3 879,52 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 14,60% ročně a smluvní úrok z prodlení ve výši 10% z dlužných splátek. Žalovaní své smluvní povinnosti řádně neplnili, proto žalobce dopisem ze dne 18. 3. 2020 k tomuto dni úvěr zesplatnil a vyzval žalované k jeho úhradě do 10 dnů. Dlužná částka je ke dni 25. 9. 2020 tedy tvořena nesplacenou jistinou 191 738,34 Kč a smluvními úroky z prodlení 1 891,08 Kč. Po podání žaloby vzal žalobce návrh částečně zpět, neboť že žalovaní po podání žaloby uhradili dne 19.03.2021 částku ve výši 10 500 Kč, což žalobce započetl na zákonný úrok z prodlení ve výši 1 891,08 Kč, na zákonný úrok z prodlení ve výši 10,00 % p.a. z dlužné jistiny ode dne 26.09.2020 do dne 08.03.2021 ve výši 8 608,92 Kč. Žaloba byla částečně vzata zpět a soud v tomto rozsahu řízení zastavil. Z těchto důkazů je zřejmé, že mezi účastníky platně vznikla smlouva o úvěru podle § 2395 – 2400 o.z. Podle této smlouvy se zavazuje úvěrující, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle odst.2 cit. zák. ustanovení může úvěrovaný vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Jak již bylo výše uvedeno, žalovaný své povinnosti neplnil, zejména nesplnil povinnost úvěr zaplatit do dne splatnosti, žaloba tedy byla podána po právu a soud ji v celém rozsahu vyhověl. Úrok z prodlení byl žalobci přiznán dle § 1970 o.z. ve smluvené výši dle požadavku žalobce ode dne následujícího po zesplatnění pohledávky. Vzhledem k tomu, že žalobce měl ve věci plný úspěch, má dle § 142, odst. 1 o.s.ř., právo na náhradu nákladů řízení. Jedná se o soudní poplatek 7 670 Kč, dále odměnu právního zástupce podle vyhl. 177/1996 Sb. za tři úkony po 8 780 Kč, jeden úkon ve výši jedné poloviny za jednoduchou výzvu k plnění bez řádného právního a skutkového rozboru, čtyři režijní paušály podle vyhl. č. 177/1996 Sb. a DPH ve výši 21% podle § 137 odst. 3 o.s.ř. Celkové náklady řízení činí 46 306 Kč. Soud ve smyslu § 160 odst. 1 o.s.ř. povolil žalovaným na jejich žádost s ohledem na jejich finanční situaci zaplacení dluhu včetně nákladů řízení ve splátkách 5 000 Kč měsíčně a stanovil počátek splácení i sankci za neplnění splátek. Tímto rozhodnutím soud sleduje zachování přijatelné životní úrovně dlužníka, relativní včasnost úhrady dluhu s tím, že ekonomická úroveň věřitele (žalobce) nebude nijak ohrožena.