19 C 494/2021-24 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

Žalobce požádal o zaplacení uvedené částky jako dluhu nedoplaceného spotřebitelského neúčelového úvěru poskytnutého žalobcem. Jednání proběhlo v nepřítomnosti účastníků. Žalobce se z jednání omluvil a žalovaná, která měla doručeno fikcí, se k němu nedostavila a ve věci se nevyjádřila. Soud vycházel vedle návrhu na zahájení řízení z důkazů listinných předložených žalobcem, zejména smlouvy o úvěru ze dne 2.6.2019, předsmluvní informace, splátkového kalendáře, Sazebníku, dokladu o vyplacení úvěrované částky, výzvy, předžalobní výzvy a výpisu z bankovního účtu žalované Z těchto důkazů soud zjistil, že žalovaná poté, kdy se zaregistrovala na portálu žalobce www [webová adresa] a uhradila registrační poplatek 1 Kč, zažádala žalobce o úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalobce návrh akceptoval a obratem jí na její účet zaslal požadovanou částku. Žalovaná se zavázala se úvěr splatit v 24 měsíčních splátkách ve výši určené ve splátkovém kalendáři v rozpětí 409 Kč – 946 Kč, který je součástí smlouvy vždy k 2.dni v měsíci a úrok činil smluvně 49,20 % ročně, avšak splátky nedodržovala, proto žalobce úvěr ke dni 23.3.2020 zesplatnil k tomuto dni a žalovanou vyzval k jeho zaplacení ve sjednané lhůtě. Ke dni 4.6.2021 se dluh žalované skládal z nesplacené jistiny 8 747 Kč, úroku 2 450 Kč, poplatku za úvěr 330 Kč, nákladů vymáhání 560 Kč a smluvních pokut do zesplatnění 119 Kč. Z těchto důkazů je zřejmé, že mezi účastníky platně vznikla smlouva o úvěru podle § 2395 – 2400 o.z. Podle této smlouvy se zavazuje úvěrující, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o.z úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle odst.2 cit. zák. ustanovení může úvěrovaný vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Jak již bylo výše uvedeno, žalovaná své povinnosti neplnila, zejména nesplnila povinnost úvěr zaplatit do dne splatnosti, žaloba tedy byla podána po právu a soud ji v základu nároku tj. neuhrazené jistiny, poplatků a smluvní pokuty do zesplatnění vyhověl. Obchodní úrok nebyl žalobci přiznán v požadované výši 49,20% p.a. Soud v souladu s judikátem odvolacího soudu - rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci ze dne 6.4.2020 č.j. 35 Co 48/2020-85 jako vodítko pro zjištění úrokové míry v únoru 2018 pro daný druh spotřebitelského úvěru při zohlednění sjednaných podmínek použil s úřední činnosti mu známé údaje o úrokových sazbách v databázi ARAD ČNB. V době uzavírání předmětné úvěrové smlouvy činila dle této databáze úroková sazba pro spotřebitelské úvěry poskytnuté bankami domácnostem v ČR 8,37 %, přičemž trojnásobek činí 25,11% ročně. Obchodní úrok v této výši byl žalobci přiznán ode dne poskytnutí úvěru podle § 2396 o.z. a § 2399 odst. 2 věty druhé s použitím § 577 o.z., kdy soud nepovažoval toto ujednání úvěrové smlouvy za neplatné. Co do požadavku na zaplacení vyššího úroku byl návrh zamítnut. Úrok z prodlení byl žalobci přiznán dle § 1970 o.z. v zákonné výši dle nař. vlády č. 351/2013 Sb. od uplynutí dodatečné lhůty k plnění dle výzvy ze dne 23.3.2020. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Podle § 2050 je-li ujednána smluvní pokuta, nemá věřitel právo na náhradu škody vzniklé z porušení povinnosti, ke kterému se smluvní pokuta vztahuje. Podle § 2051 nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty. Smluvní pokuty do zesplatnění činily 2 119 Kč s příslušenstvím byla přiznána žalobci v souladu s ustanovením § 2048 o.z. Dále soud nepřiznal žalobci náhradu tzv. účelně vynaložených nákladů vymáhání 560 Kč, které žalobci údajně vznikly v souvislosti s prodlením, neboť ve skutečnosti jde o závazek žalovaného k náhradě škody. Tyto náklady musí být co do výše odpovídající jednotlivým vymáhaným částkám prokázány, nelze je přiznat paušálně, jak uvádí žalobce v návrhu, neboť uváděné částky za obyčejné či doporučené psaní nejsou reálné a i v této části nároku byla žaloba zamítnuta. Vzhledem k tomu, že žalobce měl ve věci částečný úspěch ze 78 % a neúspěch z 22% a má dle § 142, odst. 2 o.s.ř., právo na poměrnou 56% náhradu nákladů řízení. Jedná se o soudní poplatek 800 Kč, dále odměnu právního zástupce podle vyhl. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1.7.2014, neboť se jedná o žalobu na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech s předmětem řízení o peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč za dva úkony po 300 Kč, jeden úkon ve výši jedné poloviny za jednoduchou výzvu k plnění bez právního a skutkového rozboru ve výši 150 Kč, neboť předžalobní výzva neobsahuje řádný skutkový a právní rozbor (úvěrová smlouva byla uzavřena podle zákona č. 89/2012 Sb.), tři režijní paušály podle vyhl. č. 177/1996 Sb. a DPH ve výši 21% podle § 137 odst. 3 o.s.ř. Celkové náklady řízení by činily 2 071 Kč a žalobce má nárok na náhradu 56 % takto vyčíslených nákladů, což činí 1 160 Kč, které je povinna žalovaná žalobci nahradit.