5 C 171/2021-18 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

Žalobkyně se žalobou domáhala, aby bylo žalovanému uloženo zaplatit jí částku, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí, s tím, že mu bylo poskytnuto [anonymizováno] a následná [anonymizováno] v protialkoholní a protitoxikomanické záchytné stanici, kam byl převezen dne 15. 1. 2020 v 21:38 hod. ke krátkodobému detoxikačnímu pobytu a propuštěn byl dne 16. 1. 2020 v 10:10 hod. Tím, že u něj byla zjištěna přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky v krvi, byla mu podle platné právní úpravy a ceníku dne 16. 1. 2020 vystavena faktura [číslo] na částku 3 500 Kč, kterou však neuhradil. Nikterak nereagoval ani na následnou výzvu. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Na základě provedeného dokazování byly zjištěny následující skutečnosti: Žalovaný byl dne 15. 1. 2020 převezen k vyšetření na [anonymizována dvě slova] [role v řízení], a to [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [územní celek], [anonymizováno], kde byl umístěn ke krátkodobému detoxikačnímu pobytu od 21:38 hod., propuštěn byl následujícího dne v 10:10 hod. Výsledek vyšetření na přítomnost psychoaktivní látky v těle při přijetí: ALTEST 1,84 promile. Žalovanému byla za pobyt na záchytné stanici vyúčtována fakturou č. [anonymizováno] [číslo] ze dne 16. 1. 2020 částka 3 500 Kč se splatností do 30. 1. 2020. Jelikož nebyla ani zčásti uhrazena, byl žalovaný vyzván ke splnění jeho dluhu, a to upomínkou [spisová značka] a výzvou ze dne 15. 12. 2020, ale bezvýsledně. Soud dospěl po právním posouzení skutkového stavu k závěru, že mezi účastníky řízení vznikl závazkový právní vztah, neboť tím, že byl žalovaný převezen na záchytnou stanici, kde u něho byla zjištěna přítomnost alkoholu v krvi, je povinen uhradit žalobkyni náklady, které jí v této souvislosti vznikly (§ 1723 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), § 24 odst. 2 a 3 zákona č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek). Vzhledem k tomu, že žalovaný řádně nezaplatil vyúčtované náklady za poskytnutou [anonymizována dvě slova], i přestože mu byla zaslána výzva k plnění v podobě faktury č. [anonymizováno] [číslo], vznikl mu dluh ve výši 3 500 Kč. Soud proto žalobě v této části vyhověl. Vyhověno jí bylo i co do úroku z prodlení z této částky od 31. 1. 2020 do zaplacení, neboť se žalovaný dostal do prodlení se splněním peněžitého dluhu (§ 1970 o. z.). Prvním dnem, od něhož je přiznán, je den, který následuje po dni, kdy žalovanému uplynula lhůta k plnění. Požadovaná výše úroku z prodlení odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř., účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 1 489 Kč, sestávající ze soudního poplatku za žalobu ve výši 400 Kč, odměny zástupce žalobkyně za tři úkony právní služby po 200 Kč (§ 14b odst. 1 bod 1., § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „a. t.“) – za přípravu a převzetí zastoupení, sepis výzvy k plnění a žaloby), náhrady hotových výdajů zástupce žalobkyně za tři úkony právní služby po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) a. t.) a náhrady za daň z přidané hodnoty rovnající se 21% z odměn a náhrad ve výši 189 Kč (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.). Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Lhůta k plnění byla ponechána v zákonné délce tří dnů (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), neboť nebyly shledány důvody ke stanovení lhůty delší. Odůvodnění rozsudku vychází z § 157 odst. 4 o. s. ř.