11 C 149/2022-19 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

Žalobou podanou dne [datum] se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 945 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 59,79 Kč z titulu dlužného televizního poplatku za měsíce červen 2021, září 2021 – leden 2022 včetně, přičemž poplatek byl splatný nejpozději do 15. dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem a to v měsíční výši 135 Kč. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Zástupce žalobkyně byl k jednání nařízenému na den [datum] řádně předvolán, z účasti na jednání se však omluvil. Žalovanému bylo předvolání k jednání spolu s žalobou doručeno náhradním způsobem podle § 49 odst. 4 o.s.ř. a k jednání se bez omluvy nedostavil, aniž by požádal o odročení jednání nebo se k věci samé jakkoliv vyjádřil. Soud proto podle § 101 odst. 3 o.s.ř. rozhodl, že bude jednáno v nepřítomnosti účastníků. Na základě posouzení provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti zjistil soud tento skutkový stav: Žalovaný je poplatníkem televizního poplatku, když vlastnictví televizního přijímače je evidováno na základě přihlášky z května 2021. Žalovaný nezaplatil televizní poplatek za měsíce červen 2021, září 2021 – leden 2022 včetně, čímž mu na poplatku vznikl dluh ve výši 945 Kč, při měsíční výši poplatku 135 Kč. Žalovaný byla dopisem, který mu byl 28. 4. 2022 odeslán na adresu jeho trvalého pobytu, vyzván k úhradě dlužného poplatku a úroku z prodlení, kdy k úhradě mu byla stanovena lhůta 15 dnů a byl upozorněn na možnost následného vymáhání poplatku soudní cestou. Po právní stránce se vztah účastníků řídí zákonem č. 348/2005 Sb. (dále jen„ zákon“), který v § 3 odst. 2 vymezuje poplatníka televizního poplatku tak, že tímto je fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač nebo která televizní přijímač drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá, přičemž není jeho vlastníkem. Pro fyzické osoby, které nejsou podnikateli, je splatnost televizního poplatku stanovena § 7 odst. 2 zákona a to nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. Podle § 10 zákona nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. Měsíční výše televizního poplatku je § 6 zákona stanovena na částku 135 Kč. V posuzovaném případě byl žalovaný povinen hradit televizní poplatek v měsíční výši 135 Kč, což však ve výše uvedených měsících neučinil, čímž mu vznikl dluh ve výši 3 915 Kč odpovídající poplatku za uvedené měsíce, který nebyl zaplacen ani po výzvě žalobce. Žalovaný tak je v prodlení s úhradou jednotlivých měsíčních poplatků vždy od 16. dne příslušného kalendářního a podle § 1970 o. z. tak má žalobkyně právo na zaplacení úroků z prodlení a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném v době vzniku prodlení, tedy ve výši odpovídající ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Úrok byl žalobcem v žalobě vyčíslen v souladu s uvedeným ustanovením. Protože prodlení žalovaného trvalo i po této době, konstatuje soud, že žalobkyně na úrocích z prodlení žádá méně, než kolik by jí podle zákona náleželo. Vzhledem k uvedenému dospěl soud k závěru, že žaloby byla podána důvodně, pokud jde o dlužný poplatek a úrok z prodlení a v tomto rozsahu jí vyhověl. Soud naopak neshledal podmínky pro přiznání žalobou uplatněného nároku na náhradu nákladů pohledávky ve výši 63 Kč. Žalobkyně neuvedla, o jaké náklady se jedná, ani jakým způsobem byl tento nárok vyčíslen. Žalobkyně toliko odkázala na smlouvu uzavřenou se společností [právnická osoba] Není však povinností ani úkolem soudu dohledávat absentující skutková tvrzení v předložených listinných důkazech. Svou absencí při ústním jednání pak žalobkyně zbavila soud možnosti poskytnout jí poučení o nutnosti skutková tvrzení v naznačeném směru doplnit. Z uvedených důvodů tak nezbylo než žalobu v požadavku na náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 63 Kč zamítnout. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobkyně měla plný úspěch ohledně jistiny a úroku z prodlení, přičemž dílčí procesní neúspěch ohledně nákladů uplatnění pohledávky není důvodem k redukci nároku na náhradu nákladů řízení a tyto byly proto žalobkyni přiznány v plné výši. Náklady řízení byly soudem vyčísleny s přihlédnutím k nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 24.7.2013 sp.zn. I. ÚS 3344/2012 (k dispozic na www.nalus.usoud.cz), kde ústavní soud ve skutkově shodně věci téhož žalobce dovodil, že v případech vymáhání dlužných televizních poplatku nelze náklady vynaložené Českou televizí na právní zastoupení advokátem považovat za náklady účelně vynaložené k uplatnění nároku. Z tohoto důvodu přiznal soud žalobkyni náhradu nákladů ve výši, v jaké by jí náležela, pokud by advokátem zastoupena nebyla. Náklady řízení byly takto vyčísleny celkovou částkou 600 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a dále z paušální náhrady hotových výdajů v částce 200 Kč náležící podle § 137 odst. 3 o.s.ř. účastníku nezastoupenému advokátem při výši náhrady 100 Kč za jeden úkon dle §§ 1, 2 vyhl. č. 254/2015 Sb. a to za následující úkony: -) výzva k plnění -) podání žaloby Náhradu nákladů řízení je žalovaný podle § 149 odst. 1 o.s.ř. povinen zaplatit k rukám advokáta žalobkyně. Lhůta k zaplacení náhrady nákladů řízení byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.