11 C 48/2021-19 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

Žalobou podanou k Okresnímu soudu v Jablonci nad Nisou dne 2. 10. 2021 ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 1 020 Kč se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení. Svůj nárok odůvodnila tím, že žalovaný dne 25. 6. 2019 cestoval vlakem [číslo] společnosti [právnická osoba] mezi stanicemi [obec] a [obec] bez platného jízdního dokladu, což bylo [anonymizováno] přepravní kontrolou dopravce. Uzavřením přepravní smlouvy vznikla žalovanému povinnost uhradit jízdné ve výši 20 Kč a za porušení přepravních podmínek mu byla účtována přirážka [částka] v souladu se smluvními přepravními podmínkami a tarifem dopravce. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společností [právnická osoba] jako postupitelem a [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] jako postupníkem byla uvedená pohledávka postoupena [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], která jí následně smlouvou o postoupení pohledávek postoupila žalobkyni. Žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno, na svůj dluh však přes výzvu neuhradil ničeho. Soud se v projednávané věci zabýval nejdříve otázkou, zda je u žalobkyně dána její aktivní legitimace ve věci, přičemž vycházel z žalobkyní předložených a soudem provedených listinných důkazů. Těmito bylo prokázáno, že [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] uzavřela dne 27. 2. 2020 s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, kterou měla být, mimo jiné, postoupena žalobkyni i předmětný pohledávka za žalovaným. Žalobkyně však v dané věci neprokázala prvotní postoupení pohledávky ze společnosti [právnická osoba] na [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], když taková smlouva soudu předložena nebyla, respektive byla předložena toliko smlouva rámcová bez jakéhokoliv vymezení postupovaných pohledávek. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1882 odst. 1 o.z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná. Dlužník je tedy povinen plnění, k němuž je zavázán, plnit věřiteli (není-li sjednáno či stanoveno jinak). Na tom samotný fakt postoupení pohledávky nic nemění. Dokonce i po postoupení pohledávky má například její postupitel povinnost nabízení plnění od dlužníka přijmout (jinak se ocitne v prodlení), pokud dosud dlužníka o postoupení pohledávky neinformoval. Před touto notifikací nemůže postupník ani úspěšně vymáhat proti dlužníkovi plnění postoupené pohledávky. Proto také dokud není postoupení pohledávky dlužníkovi oznámeno postupitelem nebo prokázáno postupníkem, může dlužník započíst svou pohledávku vůči dosavadnímu věřiteli, což potom už nemůže. Ačkoli poté, co nastaly právní účinky postupu (notifikací) už dlužník nemůže započíst svou pohledávku vůči dosavadnímu věřiteli, své vzájemné pohledávky vůči postupiteli může namítat naopak vůči postupníkovi, i když v době postoupení ještě nebyly splatné (§ 1884 odst. 1). Aby dlužníkovi vznikla povinnost plnit jiné osobě nežli dosavadnímu věřiteli, musí být tedy splněny předpoklady notifikace (oznámení postoupení postupitelem dlužníkovi) nebo postoupení novým věřitelem dlužníkovi prokázáno. Oznámení o postoupení pohledávky je adresným úkonem, proto musí být dlužníkovi řádně doručeno, bez doručení dlužníkovi není oznámení perfektní a nevyvolává žádné právní následky. Teprve okamžikem oznámení o postoupení se postupní smlouva stává účinnou vůči dlužníkovi v tom smyslu, že je povinen poskytnout plnění novému věřiteli. Do doby, než je dlužníkovi postoupení pohledávky oznámeno, není dlužník povinen plnit postupníkovi, ale postupiteli. Ze skutečnosti, že dlužník není před notifikací povinen plnit postupníkovi, dle názoru soudu vyplývá, že postupník není oprávněn postoupenou pohledávku po dlužníkovi v této době požadovat, ani vymáhat soudní cestou (srovnej také např. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 32 Cdo 4511/2009, 31 Cdo 1328/2007). V rozsudku sp.zn. 23 Cdo 333/2012 ze dne 30. 5. 2012 pak Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že:„ právní skutečností, na kterou právo váže změnu osoby oprávněné přijmout plnění, je oznámení postupitele dlužníkovi; vůbec není podstatné, zda ve skutečnosti k cessi platně či vůbec došlo. Jinak by dlužník byl v trvalé nejistotě, zda plnil tomu, komu měl. Tato úprava je stanovena právě na ochranu dlužníka. Lze tedy uzavřít, že notifikační úkon vyvolá zamýšlené právní důsledky – týkající se osoby oprávněné přijmout plnění – i tehdy, jestliže k cessi vůbec nedošlo či smlouva o postoupení byla neplatná. Otázku, zda pohledávka byla skutečně postoupena a zda postoupení bylo platné, lze řešit jen ve sporu mezi postupitelem a postupníkem.“ V daném případě žalobkyně sice prokazuje vyhotovení výzvy k plnění, která obsahuje informaci o dvojím postoupení pohledávky s tím, že žalobkyně měla být původními věřiteli zmocněna k provedení notifikace dlužníka. Příslušné plné moci, které dle oznámení měli být jeho přílohou, však soudu předloženy nebyly. Stejně tak nebylo přesvědčivě prokázáno odeslání výzvy žalovanému. Za dané důkazní situace proto nelze žalobkyni považovat ve věci za osobou aktivně legitimovanou domáhat se po žalovaném úhrady dlužné částky. Žalobkyně (ani její právní zástupce) se k jednání nedostavil, nemohl být proto soudem poučen podle § 118a odst. 3 o.s.ř. o tom, k jakým tvrzených skutečnostem je povinen označit důkazy, a o následcích nesplnění povinnosti důkazní. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 24.3. 2010, sp. zn. 21 Cdo 4314/2008 poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1, 2 a 3 o.s.ř. plní soud při jednání, popřípadě při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o.s.ř. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1537/2008, ve kterém Nejvyšší soud uzavřel, že jestliže se řádně předvolaný účastník nedostaví k soudu, pak takové jeho chování znamená, že tento účastník ochrany svých procesních práv, kterou mu § 118a odst. 3 o. s. ř. skýtá, nehodlá využít. Proto je na něj třeba nadále pohlížet jako na účastníka řádně poučeného ve smyslu tohoto ustanovení, a to se všemi s tím souvisejícími procesními důsledky. Právní zástupce se z jednání omluvil s tím, že nepožádal o odročení jednání. S ohledem na shora uvedené je proto na místě dle názoru soudu již z důvodu nedostatku aktivní legitimace žalobu zamítnout. Ve věci úspěšný účastník má dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, právo na náhradu nákladů řízení potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva. V projednávané věci je úspěch zcela na straně žalovaného. Tomu však v souvislosti se soudním řízením žádné náklady nevznikly, proto soud jejich náhradu žádnému z účastníků nepřiznal.