11 C 58/2021-34 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

Žalobou ze dne [datum] se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 7 023,51 Kč se zákonným úrokem z prodlení 9,75% ročně z této částky od 15. 6. 2019 do zaplacení. Svůj návrh odůvodnila žalobkyně tím, že její právní předchůdce [právnická osoba] uzavřel s žalovaným dne 23. 5. 2019 smlouvu o úvěru prostřednictvím internetových stránek [webová adresa], na jejímž základě mu byl poskytnut úvěr ve výši 3 900 Kč, přičemž se současně zavázal zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru 3 123,51 Kč. Žný neuhradil na svůj dluh ničeho. Dne 1. 1. 2021 uzavřel původní věřitel a žalobkyně rámcovou smlouvu o postoupení pohledávek, na jejímž základě byl žalobkyni postoupen soubor pohledávek zahrnující i předmětnou pohledávku proti žalovanému. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Zástupce žalobkyně se z jednání nařízeného na den [datum] písemně omluvil, a požádal, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti. Žalovanému bylo předvolání k jednání spolu s žalobou doručeno náhradním způsobem podle § 49 odst. 4 o.s.ř. a k jednání se bez omluvy nedostavil, aniž by požádal o odročení jednání nebo se k věci samé jakkoliv vyjádřil. Soud proto podle § 101 odst. 3 o.s.ř. rozhodl, že bude jednáno v nepřítomnosti účastníků a právního zástupce žalobkyně. Na základě zhodnocení provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti přijal soud následující skutkové závěry: Na základě žalobkyní předložených důkazů nelze mít za prokázané uzavření tvrzené smlouvy o úvěru, když z těchto důkazů nevyplývá, že by žalovaný jakoukoliv právem aprobovanou formou projevil svou vůli takovou smlouvu uzavřít. Soud má za prokázané, že dne 24. 5. 2019 byla na bankovní účet vedený na jméno žalovaného připsána platba ve výši 3 900 Kč. Postoupení pohledávky prokazuje žalobkyně předložením smlouvy z 1. 1. 2021, prokazuje dále i zaslání oznámení o postoupení pohledávky žalovanému. Strana žalující se z účasti při nařízeném ústním jednání omluvila a nemohla tak být soudem poučena o nutnosti doplnit své důkazní návrhy, pokud má být prokázáno její skutkové tvrzení o uzavření předmětné úvěrové smlouvy. Vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno uzavření úvěrové ani jiné smlouvy mezi původním věřitelem a žalovaným, avšak současně bylo prokázáno, že původní věřitel zaslal žalovanému peněžní prostředky ve výši 3 900 Kč, posoudil soud žalobou uplatněný nárok podle právní úpravy bezdůvodného obohacení. Podle § 2991 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník v účinném znění (dále jen "o. z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Tím, že žalovanému byla vyplacena celková částka 3 900 Kč, kdy nebylo prokázáno uzavření smlouvy, na jejímž základě měla být tato částka vyplacena dle tvrzení žalobkyně, lze uzavřít, že žalovanému vzniklo na úkor předchůdce žalobkyně bezdůvodné obohacení v uvedené výši přijetím plnění bez právního důvodu. Vzhledem k tomu, že žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil, je nadále povinen vydat bezdůvodné obohacení ve výši 3 900 Kč. Právní úprava nestanoví splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení. Konstantní judikatura dovozuje, že, není-li účastníky dohodnuto jinak, je dlužník povinen vydat bezdůvodné obohacení následujícího dne po dni, kdy byl věřitelem k plnění vyzván (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Odo 871/2005 ze dne 15. 12. 2005 či usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 577/2019 ze dne 27. 6. 2019). Žalovaný byl vyzván k plnění přípisem odeslaným na adresu jeho trvalého pobytu dne 2. 2. 2021. Soud vyšel z toho, že dle standardního způsobu doručování lze mít zásilku za prokazatelně za doručenou do dispoziční sféry žalovaného třetího pracovního dne od odeslání, tedy v daném případě 5. 2. 2021 Žalovaný tak měl vydat bezdůvodné obohacení 6. 2. 2021 a ode dne následujícího je v prodlení. Z uvedených důvodů vyhověl soud podané žalobě co do částky 3 900 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně za dobu od 7. 2. 2021 do zaplacení, zatímco ve zbývající části žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř., když míra procesního úspěchu stran je téměř shodná a soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.