11 C 9/2022-19 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

Žalobou podanou dne 27. 10. 2021 se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení částky 1 534 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 176,22 Kč z titulu dlužného televizního poplatku za měsíce leden 2020 – prosinec 2020 včetně, přičemž poplatek byl splatný nejpozději do 15. dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem a to v měsíční výši 135 Kč. Žalovaná uhradila pouze 86 Kč na poplatek z aleden 2020. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Zástupce žalobkyně byl k jednání nařízenému na den 2. 3. 2022 řádně předvolán, z účasti na jednání se však omluvil. Žalované bylo předvolání k jednání spolu s žalobou doručeno náhradním způsobem podle § 49 odst. 4 o.s.ř. a k jednání se bez omluvy nedostavila, aniž by požádala o odročení jednání nebo se k věci samé jakkoliv vyjádřila. Soud proto podle § 101 odst. 3 o.s.ř. rozhodl, že bude jednáno v nepřítomnosti účastníků. Na základě posouzení provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti zjistil soud tento skutkový stav: Žalovaná je poplatníkem televizního poplatku, když vlastnictví televizního přijímače je evidováno na základě přihlášky z ledna 2019. Žalovaná nezaplatil televizní poplatek za měsíce leden 2020 – prosinec 2020, čímž jí na poplatku vznikl dluh ve výši 1 534 Kč, při měsíční výši poplatku 135 Kč. Žalovaná byla, vyzvána k úhradě dlužného poplatku a úroku z prodlení, kdy k úhradě jí byla stanovena lhůta 15 dnů a byla upozorněna na možnost následného vymáhání poplatku soudní cestou. Po právní stránce se vztah účastníků řídí zákonem č. 348/2005 Sb. (dále jen„ zákon“), který v § 3 odst. 2 vymezuje poplatníka televizního poplatku tak, že tímto je fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač nebo která televizní přijímač drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá, přičemž není jeho vlastníkem. Pro fyzické osoby, které nejsou podnikateli, je splatnost televizního poplatku stanovena § 7 odst. 2 zákona a to nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. Podle § 10 zákona nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. Měsíční výše televizního poplatku je ust. § 6 zákona stanovena na částku 135 Kč. V posuzovaném případě byla žalovaná povinna hradit televizní poplatek v měsíční výši 135 Kč, což však ve výše uvedených měsících neučinila, resp. uhradila pouze 86 Kč, čímž jí vznikl dluh ve výši 1 534 Kč odpovídající poplatku za uvedené měsíce, který nebyl zaplacen ani po výzvě žalobce. Žalovaná tak je v prodlení s úhradou jednotlivých měsíčních poplatků vždy od 16. dne příslušného kalendářního a podle § 1970 o. z. tak má žalobkyně právo na zaplacení úroků z prodlení a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném v době vzniku prodlení, tedy ve výši odpovídající ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Úrok byl žalobcem v žalobě vyčíslen v souladu s uvedeným ustanovením. Protože prodlení žalované trvalo i po této době, konstatuje soud, že žalobkyně na úrocích z prodlení žádá méně, než kolik by jí podle zákona náleželo. Vzhledem k uvedenému dospěl soud k závěru, že žaloby byla podána důvodně a v plném rozsahu jí vyhověl. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobkyně měla ve věci plný úspěch, a proto jí soud přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů. Tyto náklady byly soudem vyčísleny s přihlédnutím k nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 24.7.2013 sp.zn. I. ÚS 3344/2012 (k dispozic na [webová adresa]), kde ústavní soud ve skutkově shodně věci téhož žalobce dovodil, že v případech vymáhání dlužných televizních poplatku nelze náklady vynaložené [anonymizováno] televizí na právní zastoupení advokátem považovat za náklady účelně vynaložené k uplatnění nároku. Z tohoto důvodu přiznal soud žalobkyni náhradu nákladů ve výši, v jaké by jí náležela, pokud by advokátem zastoupena nebyla. Náklady řízení byly takto vyčísleny celkovou částkou 600 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a dále z paušální náhrady hotových výdajů v částce 200 Kč náležící podle § 137 odst. 3 o.s.ř. účastníku nezastoupenému advokátem při výši náhrady 100 Kč za jeden úkon dle §§ 1, 2 vyhl. č. 254/2015 Sb. a to za následující úkony: -) výzva k plnění -) podání žaloby Náhradu nákladů řízení je žalovaná podle § 149 odst. 1 o.s.ř. povinen zaplatit k rukám advokáta žalobkyně. Lhůta k zaplacení náhrady nákladů řízení byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.