19 C 240/2022-21 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

Žalobce se domáhal zaplacení částky 3 269 Kč s příslušenstvím, která představuje dluh ze smlouvy o revolvingovém úvěru, kterou uzavřel se žalovaným na základě elektronické žádosti. Jednání proběhlo v nepřítomnosti účastníků, když žalobce se z něho omluvil a žalovaný, který měl doručení vykázáno, se k jednání nedostavil a ve věci se nevyjádřil. Soud vycházel vedle návrhu na zahájení řízení z důkazů listinných předložených žalobcem zejména smlouvy o úvěru ze dne 15.6.2021, mandátní smlouvy s prodejcem, předžalobní výzvy a výpisu z bankovního účtu žalovaného a revolvingového účtu. Z těchto důkazů soud zjistil, že prostřednictvím elektronických prostředků žalovaný zažádal žalobce o úvěr ve výši celkem 6 500 Kč. Poplatek za poskytnutí úvěru činil 20% z čerpaných částek, což celkem činí 1 300 Kč. Úrok z úvěru byl sjednán ve výši 8% měsíčně a za celou dobu kontraktu činil 2 627 Kč a pro případ prodlení se splácením byly sjednány náklady na vymáhání v částce 121 Kč za každých započatých 30 dní, což v souhrnu činí 363 Kč (3 x 121 Kč). Povinností žalovaného bylo úvěr hradit ve výši 1/5 dlužné částky vždy do konce kalendářního měsíce, nejméně však 300 Kč měsíčně. Žalovaný však své povinnosti zcela neplnil a žalobci uhradil celkem 7 521 Kč a úvěr se tak stal splatným 30.9.2021 podle čl. 6 smlouvy, neboť žalovaný byl s plněním splátek v prodlení dobu delší než 2 měsíce. Celková žalovaná částka činí 3 269 Kč. Z těchto důkazů je zřejmé, že mezi účastníky platně vznikla smlouvy o úvěru podle § 2395 – 2400 o.z. Podle této smlouvy se zavazuje úvěrující, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle odst.2 cit. zák. ustanovení může úvěrovaný vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Jak již bylo výše uvedeno, žalovaný své povinnosti neplnil, zejména nesplnil povinnost úvěr zaplatit do dne splatnosti, žaloba tedy byla podána po právu a soud ji v celém rozsahu vyhověl. Zkapitalizovaný obchodní úrok byl žalobci přiznán podle §§ 2395 o.z. a § 1802 o.z. a úrok z prodlení dle § 1970 o.z. v zákonné výši podle nař.vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po počátku prodlení po splatnosti. Vzhledem k tomu, že žalobce měl ve věci plný úspěch, má dle § 142, odst. 1 o.s.ř., právo na náhradu nákladů řízení. Jedná se o soudní poplatek 400 Kč, dále odměnu právního zástupce podle vyhl. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1.7.2014, neboť se jedná o žalobu na ustáleném a opakujícím se vzoru s předmětem řízení o peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč za dva úkony po 200 Kč, jeden úkon ve výši jedné poloviny za jednoduchou výzvu k plnění bez řádného právního a skutkového rozboru ve výši 100 Kč, tři režijní paušály podle vyhl. č. 177/1996 Sb. a DPH ve výši 21% podle § 137 odst. 3 o.s.ř. Celkové náklady řízení činí 1 368 Kč. Podání žalobce ze dne 7.8.2022 není úkonem právní služby ve smyslu § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb., neboť odstraňuje nedostatky skutkových líčení žaloby.