19 C 35/2022-28 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

Žalobce se domáhal zaplacení částky 22 500 Kč s přísl., která představuje dluh z úvěrové smlouvy, kterou uzavřel se žalovaným právní předchůdce žalobce [právnická osoba] (ke dni 28.9.2018 část podniku převedena na [právnická osoba]) na základě žádosti žalované. Pohledávka přešla na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], což bylo žalovanému písemně oznámeno. Jednání proběhlo v nepřítomnosti účastníků, když žalobce se z něho omluvil a žalovaný, který měl doručení vykázáno fikcí, se k jednání nedostavil a ve věci se nevyjádřil. Z návrhu na zahájení řízení a z listinných důkazů předložených žalobcem zejména žádosti o úvěr, standardní informace o spotřebitelském úvěru, úvěrové smlouvy, rozpisu splátek, předžalobní výzvy a podacího archu je zřejmé, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným došlo k uzavření úvěrové smlouvy dne 22.7.2018. Podle této smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka 15 000 Kč, kterou žalovaný převzal při podpisu smlouvy a zavázal se zaplatit za to žalobci resp. jeho právnímu předchůdci částku 27 900 Kč, tj. vedle půjčené jistiny, poplatek za sjednání úvěru 600 Kč, administrativní poplatek 3 300 Kč a odměnu za inkaso splátek v hotovosti 4 800 Kč. Jeho povinností bylo splatit úvěr v 14 měsíčních splátkách po 1 950 Kč. Úrok činil 24% ročně z neuhrazené jistiny. Mezi stranami byla sjednána smluvní pokuta 0,1% denně z dlužné částky ohledně které je dlužník v prodlení. Žalovaný však řádně splátky nesplácel a k zesplatnění došlo přímo ze smlouvy dne 27.9.2019. Zbylá část dluhu činí jistinu 15 000 Kč a smluvní pokutu 7 500 Kč za prodlení od 28.9.2019 (po zesplatnění) do 26.10.2021. Z těchto důkazů je zřejmé, že mezi účastníky platně vznikla smlouvy o úvěru podle § 2395 – 2400 o.z. Podle této smlouvy se zavazuje úvěrující, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle odst.2 cit. zák. ustanovení může úvěrovaný vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Jak již bylo výše uvedeno, žalovaný své povinnosti neplnil, zejména nesplnil povinnost úvěr zaplatit do dne splatnosti, žaloba tedy byla podána po právu a soud ji v základu vyhověl. Obchodní úrok z jistiny byl žalobci přiznán podle §§ 2395 a násl o.z. a dle § 1802 jako smluvní a úrok z prodlení dle § 1970 o.z. ve výši dle nař. vlády č. 351/2013 Sb. ode dne 21.5.2020. Zčásti byly oba úroky kapitalizovány. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Podle § 2050 je-li ujednána smluvní pokuta, nemá věřitel právo na náhradu škody vzniklé z porušení povinnosti, ke kterému se smluvní pokuta vztahuje. Podle § 2051 nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty. Soud nemohl žalobci přiznat uplatněnou smluvní pokutu, neboť tato smluvní pokuta zahrnuje období po zesplatnění a je nereálné, aby dlužník, který dlouhodobě závazek neplnil, najednou po zesplatnění uhradil vysokou smluvní pokutu za extrémně dlouhé období prodlení a tento žalobní požadavek, byť založený na smluvním ujednání, je nepochybně i v rozporu s dobrými mravy, jak má na mysli občanský zákoník č. 89/2012 Sb. Podle § 2 odst.3 o.z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Podle § 3 odst. l soukromé právo chrání důstojnost a svobodu člověka i jeho přirozené právo brát se o vlastní štěstí a štěstí jeho rodiny nebo lidí jemu blízkých takovým způsobem, jenž nepůsobí bezdůvodně újmu druhým. Podle § 6 odst.1 má každý povinnost jednat v právním styku poctivě. Podle odst.2 cit. ust. nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Podle § 7 se má za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře. Podle § 8 zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. [obec] mravy jsou dlouhodobě chápány judikaturou Nejvyššího soudu jako korektiv v platnosti právních jednání, který se uplatňuje vedle zákona a dopadá na taková právní jednání, která sice zákonu přímo neodporují, přesto však pro rozpor s dobrými mravy nemohou obstát. [obec] mravy mají původ v jiných systémech než je právo, zejména v morálce či v sociálních normách, a mají povahu hodnot, jejichž porušení nelze přiznat právní ochranu. Institut dobrých mravů slouží jako nástroj ke korekci nepřiměřené tvrdosti, formálnosti či nespravedlnosti vyplývající z konkrétních okolností daného případu. Tento typ smluvní pokuty tedy neplní tři stanovené funkce tohoto institutu a to prevenční, zabezpečovací, že hlavní závazek bude splněn a sankční. Plní pouze funkci sankční, což je v rozporu s ochranou slabší strany u spotřebitelských úvěrů, proto v této části byla žaloba zamítnuta. Vzhledem k tomu, že žalobce měl ve věci částečný úspěch ze 67 % a neúspěch z 33% a má dle § 142, odst. 2 o.s.ř., právo na poměrnou 34% náhradu nákladů řízení. Jedná se o soudní poplatek ve výši 900 Kč, dále odměnu právního zástupce podle vyhl. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1.7.2014, neboť se jedná o žalobu na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech s předmětem řízení o peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč za dva úkony po 300 Kč, jeden úkon ve výši jedné poloviny za jednoduchou výzvu k plnění bez právního a skutkového rozboru ve výši 150 Kč, neboť předžalobní výzva neobsahuje řádný skutkový a právní rozbor, tři režijní paušály podle vyhl. č. 177/1996 Sb. a DPH ve výši 21% podle § 137 odst. 3 o.s.ř. Celkové náklady řízení by činily 2 171 Kč a žalobce má nárok na náhradu 34% takto vyčíslených nákladů, což činí 739 Kč, které je povinen žalovaný žalobci nahradit.