19 C 351/2021-23 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

Žalobce se domáhal zaplacení částky 17 137,90 Kč s příslušenstvím po žalované, která představuje dluh z úvěrové smlouvy, kterou uzavřel žalobce se žalovanou dne 11.8.2016. Jednání proběhlo v nepřítomnosti účastníků, když žalobce i žalovaná se z něho omluvili a žalovaná požádala o splátky dluhu. Z návrhu na zahájení řízení, z úvěrové smlouvy ze dne 11.8.2016, historie účtu, rozhodnutí o zesplatnění, podacího archu, obchodních podmínek a předžalobní upomínky vyplývá, že účastníci uzavřeli úvěrovou smlouvu s výší úvěrového limitu 50 000 Kč. Žalovaná byla povinna úvěr hradit v 60 pravidelných měsíčních splátkách po 1 089 Kč vždy k 26.dni v měsíci. Žalovaná své smluvní povinnosti neplnila přes opakované výzvy, proto žalobce dluh zesplatnil dnem 26.9.2020 Smluvní úroková sazba činila 10,90 % p.a. Pohledávka tak ke dni 22.3.2021 se skládala z vyčerpané jistiny 17 037,90 Kč, úroků 1 359,54 Kč, poplatků 100 Kč a úroků z prodlení 529,79 Kč. Od podání žalobního návrhu uhradila žalovaná dvě platby v celkové výši 2.252,00 Kč tato částka byla započtena ta, že platba ze dne 31.12.2021 ve výši 800 Kč byla v částce 645,24 Kč započtena na jistinu dlužné a v částce 154,76 Kč na kapitalizovaný smluvní úrok. Platba ze dne 01.01.2022 ve výši 1 452 Kč byla zcela započtena na jistinu a v tomto rozsahu soud řízení zastavil. Z těchto důkazů je zřejmé, že mezi účastníky platně vznikla smlouvy o úvěru podle § 2395 – 2400 o.z. Podle této smlouvy se zavazuje úvěrující, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle odst.2 cit. zák. ustanovení může úvěrovaný vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Jak již bylo výše uvedeno, žalovaná své povinnosti neplnila, zejména nesplnila povinnost úvěr zaplatit do dne splatnosti, žaloba tedy byla podána po právu a soud ji v celém rozsahu vyhověl. Obchodní úrok byl žalobci přiznán podle §§ 2395, 2396 o.z. a § 2399 odst. 2 věty druhé o.z. a úrok z prodlení dle § 1970 o.z. ve smluvené výši ode dne následujícího po vyčíslení dluhu, zčásti pak byla tyto úroky zkapitalizovány. Vzhledem k tomu, že žalobce měl ve věci plný úspěch, má dle § 142, odst. 1 o.s.ř., právo na náhradu nákladů řízení. Jedná se o soudní poplatek 800 Kč, dále odměnu právního zástupce podle vyhl. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1.7.2014, neboť se jedná o žalobu na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech s předmětem řízení o peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč za dva úkony po 300 Kč, jeden úkon ve výši jedné poloviny za jednoduchou výzvu k plnění bez právního a skutkového rozboru ve výši 150 Kč, neboť předžalobní výzva neobsahuje řádný skutkový a právní rozbor, tři režijní paušály podle vyhl. č. 177/1996 Sb. a DPH ve výši 21% podle § 137 odst. 3 o.s.ř.. Celkové náklady řízení činí 2.071 Kč. Soud ve smyslu § 160 odst. 1 o.s.ř. povolil žalované na její žádost s ohledem na její finanční situaci zaplacení dluhu včetně nákladů řízení ve splátkách 1 000 Kč měsíčně a stanovil počátek splácení i sankci za neplnění splátek. Tímto rozhodnutím soud sleduje zachování přijatelné životní úrovně dlužníka, relativní včasnost úhrady dluhu s tím, že ekonomická úroveň věřitele (žalobce) nebude nijak ohrožena.