19 C 39/2022-21 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

Žalobce se domáhal zaplacení částky 7 500 Kč s příslušenstvím, která představuje dluh ze smlouvy o úvěru, kterou uzavřel se žalovanou právní předchůdce žalobce [právnická osoba] na základě elektronické žádosti na [webová adresa]. Pohledávka přešla na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19.7.2021, o čemž byla žalovaná informována dopisem ze dne 27.7.2021. Jednání proběhlo v nepřítomnosti účastníků. Žalobce se z jednání omluvil a žalovaná, která měla doručení vykázáno fikcí, se k němu nedostavila a ve věci se nevyjádřila. Soud vycházel vedle návrhu na zahájení řízení z důkazů listinných předložených žalobcem úvěrové smlouvy, Standardní informace o spotřebitelském úvěru, výpisu z účtu původního věřitele, smlouvy o postoupení pohledávky, poštovního archu a internetové korespondence. Z těchto důkazů soud zjistil, že žalovaná poté, kdy se zaregistrovala na portálu právního předchůdce žalobce jej zažádala o úvěr ve výši 5 000 Kč Smlouva o úvěru byla uzavřena dne 20.3.2020 a splatnost byla stanovena jednorázově na den 19.4.2020. Žalovaná se zavázala vrátit vedle úvěrované částky navíc 4 488 Kč na poplatku za úvěr i úrok ve výši 40% ročně. Z těchto důkazů je zřejmé, že mezi účastníky platně vznikla smlouva o úvěru podle § 2395 – 2400 o.z. Podle této smlouvy se zavazuje úvěrující, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle odst.2 cit. zák. ustanovení může úvěrovaný vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Jak již bylo výše uvedeno, žalovaná své povinnosti neplnila, zejména nesplnila povinnost úvěr zaplatit do dne splatnosti, žaloba tedy byla podána co do základu po právu a soud ji částečně vyhověl. Úrok z prodlení byl žalobci přiznán dle § 1970 o.z. ve výši dle nař. vlády č. 351/2013 Sb. dle požadavku žalobce částečně kapitalizovaný. Nemohl však žalobě vyhovět v rozsahu uplatněného smluvního úroku ve sjednané výši, která činila údajných 40 % p.a., resp. tohoto kapitalizovaného úroku ve výši 7 336,37 Kč neboť jak vyplývá z žalobního tvrzení v otázce celkové hodnoty pohledávky ke dni postoupení pohledávky je tato částka souhrnem smluvních kapitalizovaných úroků 2 301,37 Kč, neplaceného poplatku za úvěr 4 488 Kč a nákladů na vymožení pohledávky 547 Kč jedná se tedy o zcela zmatečné tvrzení nepodpořené žádným důkazem a soud podle § 576 o.z. považoval ustanovení o obchodních úrocích za neplatné, když i částka poplatku za úvěr ve výši 4 488 Kč je v rozporu s dobrými mravy a v tomto rozsahu žalobu zamítl. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Podle § 2050 je-li ujednána smluvní pokuta, nemá věřitel právo na náhradu škody vzniklé z porušení povinnosti, ke kterému se smluvní pokuta vztahuje. Podle § 2051 nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty. soud nemohl žalobci přiznat smluvní pokutu ve výši 2 500 Kč, neboť tato smluvní pokuta především zahrnuje období po zesplatnění a je nereálné, aby dlužník, který dlouhodobě závazek neplnil, najednou po zesplatnění uhradil vysokou smluvní pokutu. Tento typ smluvní pokuty neplní tři stanovené funkce tohoto institutu a to prevenční, zabezpečovací, že hlavní závazek bude splněn a sankční. Plní pouze funkci sankční, což je v rozporu s ochranou slabší strany u spotřebitelských úvěrů, proto i v této části byla žaloba zamítnuta. Dalším důvodem pro její nepřiznání je fakt, že ze žaloby ani jiného důkazu není zřejmé, jak byla tato sankce určena, její struktura není doložena žádným důkazem, nelze připustit pouhý odkaz na výši 50% dlužné jistiny úvěru a není zřejmé, za které období je účtována. V této části byla žaloba zamítnuta. Dále soud nepřiznal žalobci náhradu nákladů na uplatnění pohledávky ve výši 256 Kč, neboť ve skutečnosti jde o závazek žalované k náhradě škody. Tyto náklady musí být co do výše naprosto přesně vyčísleny a doloženy a nelze je přiznat paušálně, jak uvádí žalobce v návrhu, kdy cena za jednotlivé úkony jsou stanoveny paušálně a i v této částce byla žaloba zamítnuta. Vzhledem k tomu, že žalobce měl ve věci částečný úspěch ze 64 % a neúspěch z 36% a má dle § 142, odst. 2 o.s.ř., právo na poměrnou 28 % náhradu nákladů řízení. Jedná se o soudní poplatek 400 Kč, dále odměnu právního zástupce podle vyhl. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1.7.2014, neboť se jedná o žalobu na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech s předmětem řízení o peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč za dva úkony po 200 Kč, jeden úkon ve výši jedné poloviny za jednoduchou výzvu k plnění bez právního a skutkového rozboru ve výši 100 Kč, neboť předžalobní výzva neobsahuje řádný skutkový a právní rozbor, tři režijní paušály podle vyhl. č. 177/1996 Sb. a DPH ve výši 21% podle § 137 odst. 3 o.s.ř. Celkové náklady řízení by činily 1.368 Kč avšak žalobce má nárok na poměrnou část náhrady ve výši 28 % takto vyčíslených nákladů, což činí 384 Kč, které je povinna žalovaná žalobci nahradit.