19 C 496/2021-19 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhal zaplacení dluhu z úvěrové smlouvy ve výši 12 567 Kč, která byla uzavřena distančně za použití prostředků komunikace na dálku. Jednání proběhlo v nepřítomnosti účastníků, když žalobce se z něho omluvil a žalovaný, který měl doručení vykázáno fikcí, se k jednání nedostavil a ve věci se nevyjádřil. Z návrhu na zahájení řízení, úvěrové smlouvy, všeobecných obchodních podmínek, podmínek pro použití [příjmení] [příjmení] karty, historie účtu, zesplatnění a předžalobní výzvy soud zjistil, že dne 16.11.2020 banka se žalovaným uzavřely smlouvu o revolvingovém úvěru na základě které poskytl žalobce žalovanému úvěrový limit 10 000 Kč Smluvní úroková sazba skrytá za poplatky podle smlouvy činila v případě opožděné platby 3 Kč za každých započatých 100 Kč a v přepočtu na roční úrok může být roční úroková sazba až 71,29 %, ale zpravidla bude výrazně nižší. Poplatek za poskytnutí úvěru se neuplatní. Žalovaný byl povinen kontokorent – účet vyrovnat. Žalovaný vyčerpal z jistiny celkem 10 225 Kč, které neuhradil a žalobce úvěr zesplatnil k 23.2.2021. Žalovaný dluží dle žaloby žalobci 12 567 Kč, která představuje vyčerpanou jistinu 10 225 Kč, upomínky ze 1 200 Kč a 10% úroku z prodlení. Formálně uzavřený kontrakt má všechny znaky smlouvy o úvěru podle § 2395 – 2400 o.z. Podle této smlouvy se zavazuje úvěrující, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o.z úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle odst.2 cit. zák. ustanovení může úvěrovaný vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Nemohl totiž žalobě vyhovět jako celku především pro částečnou nesrozumitelnost samotné úvěrové smlouvy, která ač je pojata v žoviálním duchu, nemůže jako celek obstát z hlediska § 576 o.z. zejména pokud jde o vyjádření výše obchodních úroků resp. úroků za prodlení, když tyto dva právní instituty popsané výše nepřípustně splývají či se překrývají a činí tuto část kontraktu nesrozumitelnou. Soud tuto část posoudil jako neplatnou a žalobu v tomto rozsahu (2 342 Kč) zamítl. Vzhledem k tomu, že žalobce měl ve věci částečný úspěch z 81 % a neúspěch z 19% a má dle § 142, odst. 2 o.s.ř., právo na poměrnou 62% náhradu nákladů řízení. Jedná se o soudní poplatek 800 Kč, dále odměnu právního zástupce podle vyhl. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1.7.2014, neboť se jedná o žalobu na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech s předmětem řízení o peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč za dva úkony po 300 Kč, jeden úkon ve výši jedné poloviny za jednoduchou výzvu k plnění bez právního a skutkového rozboru, neboť předžalobní výzva neobsahuje řádný skutkový a právní rozbor, tři režijní paušály podle vyhl. č. 177/1996 Sb. a DPH ve výši 21% podle § 137 odst. 3 o.s.ř. Celkové náklady řízení by činily 2 071 Kč a žalobce má nárok na náhradu 62 % takto vyčíslených nákladů, což činí 1 285 Kč, které je povinen žalovaný žalobci nahradit.