19 C 559/2021-23 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

Žalobce se domáhal zaplacení částky 5 000 Kč s příslušenstvím po žalované ze smlouvy o revolvingovém úvěru, kterou s ní uzavřel právní předchůdce žalobce [právnická osoba] (banka). Pohledávka přešla na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18.9.2020, což bylo žalované oznámeno. Jednání proběhlo v nepřítomnosti účastníků, když žalobce se z něho omluvil a žalovaná, která měla doručení vykázáno fikcí, se k jednání nedostavila a ve věci se nevyjádřila. Soud vycházel tedy z důkazů listinných, předložených žalobcem a vedle návrhu na zahájení řízení měl k dispozici smlouvu o revolvingovém úvěru na osobním účtu [bankovní účet] ze dne 15.7.2019, Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba], Sazebník [právnická osoba] pro bankovní obchody, rozhodnutí o zesplatnění, výpis z účtu, a předžalobní výzvu žalované k zaplacení dluhu. Z těchto důkazů soud zjistil, že právní předchůdce žalobce (banka) na uvedeném běžném účtu žalované poskytl úvěr ve výši 5 000 Kč formou úvěrového limitu a sjednána pevná úroková sazba 16,90 % ročně. Žalovaná se zavázala hradit poskytnutý úvěr, vč. sjednaných úroků a poplatků pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 5% sjednaného limitu, tj. 250 Kč měsíčně vždy k 15. dni v měsíci. Žalovaná své povinnosti řádně neplnila a úvěr zesplatnila k 20.11.2019 a jistina k tomuto dni činila 5 000 Kč. Z těchto důkazů je zřejmé, že mezi účastníky platně vznikla smlouva o úvěru podle § 2395 – 2400 o.z. Podle této smlouvy se zavazuje úvěrující, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle odst.2 cit. zák. ustanovení může úvěrovaný vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Jak již bylo výše uvedeno, žalovaná své povinnosti neplnila, zejména nesplnila povinnost úvěr zaplatit do dne splatnosti, žaloba tedy byla podána po právu a soud ji v celém rozsahu vyhověl. Obchodní úrok byl žalobci přiznán podle §§ 2395, 2396 o.z. a § 2399 odst. 2 věty druhé o.z. a úrok z prodlení dle § 1970 o.z. v zákonné výši ode dne následujícího po zesplatnění. Vzhledem k tomu, že žalobce měl ve věci plný úspěch, má dle § 142, odst. 1 o.s.ř., právo na náhradu nákladů řízení. Jedná se o soudní poplatek 400 Kč, dále odměnu právního zástupce podle vyhl. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1.7.2014, neboť se jedná o žalobu na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech s předmětem řízení o peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč za dva úkony po 200 Kč, jeden úkon ve výši jedné poloviny za jednoduchou výzvu k plnění bez právního a skutkového rozboru, neboť předžalobní výzva neobsahuje řádný skutkový a právní rozbor, tři režijní paušály podle vyhl. č. 177/1996 Sb. a DPH ve výši 21% podle § 137 odst. 3 o.s.ř. Celkové náklady řízení činí 1 368 Kč.