19 C 62/2022-51 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

Žalobce návrhem podaným u zdejšího soudu se domáhal zaplacení částky 3289 903,24 Kč s příslušenstvím, když tato částka představuje nesplacený dluh z úvěrové smlouvy o poskytnutí úvěru. Jednání proběhlo v nepřítomnosti účastníků, když žalobce se z něho omluvil a žalovaný, který měl doručení vykázáno, se k jednání nedostavil a ve věci se nevyjádřil. Z návrhu na zahájení řízení a listinných důkazů předložených žalobcem – úvěrové smlouvy, výpisu z účtu, VOP, Podmínky [anonymizována dvě slova], Produktových podmínek, rozhodnutí o splatnosti a předžalobní výzvy soud zjistil, že žalobce uzavřel se žalovaným jako podnikatelem smlouvu o úvěru dne 20.3.2019. Jednalo se o neúčelový úvěr ve výši 304 000 Kč poukázaný na účet žalovaného. Povinností žalovaného splácet úvěr v 96 měsíčních splátkách ve výši 3 167 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 8,40 % ročně a úrok z prodlení ve výši 30% ročně. Žalovaný své smluvní povinnosti řádně neplnil, proto žalobce dopisem ze dne 21.6.2021 úvěr okamžitě zesplatnil a vyzval žalovaného k okamžité úhradě. Dlužná částka je ke dni 21.6.2021 tedy tvořena nesplacenou jistinou 274 468,52 Kč, smluvním úrokem ke dni prohlášení splatnosti ve výši 20 957,59 Kč, úroky z prodlení ve výši 30% ročně ode dne 29.7.2021 do zaplacení a smluvní pokutou 15 434,72 Kč. Z těchto důkazů je zřejmé, že mezi účastníky platně vznikla smlouva o úvěru podle § 2395 – 2400 o.z. Podle této smlouvy se zavazuje úvěrující, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle odst.2 cit. zák. ustanovení může úvěrovaný vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Jak již bylo výše uvedeno, žalovaný své povinnosti neplnil, zejména nesplnil povinnost úvěr zaplatit do dne splatnosti, žaloba tedy byla podána po právu a soud ji v celém rozsahu vyhověl. Žalovaný ve vztahu jednal jako podnikatel a soud mu nemohl poskytnout ochranu podle zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Obchodní úrok byl žalobci přiznán podle §§ 2395 a násl. o.z. a dle § 1802 jako smluvní a úrok z prodlení. ve smluvené výši podle § 1970 o.z. Vzhledem k tomu, že žalobce měl ve věci plný úspěch, má dle § 142, odst. 1 o.s.ř., právo na náhradu nákladů řízení. Jedná se o soudní poplatek 11 597 Kč, dále odměnu právního zástupce podle vyhl. 177/1996 Sb. za dva úkony po 9 460 Kč, jeden úkon ve výši jedné poloviny za jednoduchou výzvu k plnění bez řádného právního a skutkového rozboru, tři režijní paušály podle vyhl. č. 177/1996 Sb. a DPH ve výši 21% podle § 137 odst. 3 o.s.ř. Celkové náklady řízení činí 41 303 Kč. Podání žalobce ze dne 1.12.2021 soud nepovažoval za úkon právní služby dle § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb., neboť tímto podáním žalobce pouze napravoval nedostatek skutkových líčení žaloby.