5 C 14/2022-18 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

Žalobkyně se žalobou domáhala, aby bylo žalované uloženo zaplatit jí částku, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí, s tím, že jí bylo poskytnuto ošetření a následná hospitalizace v protialkoholní a protitoxikomanické záchytné stanici, kam byla převezena dne 20. 6. 2019 v 19:25 hod. ke krátkodobému detoxikačnímu pobytu a propuštěna byla dne 21. 6. 2019 v 06:30 hod. Tím, že u ní byla zjištěna přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky v krvi, byla jí podle platné právní úpravy a ceníku dne 24. 6. 2019 vystavena faktura č. 1890315 na částku 3 500 Kč, kterou však neuhradila. Nikterak nereagoval ani na následnou výzvu. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Na základě provedeného dokazování byly zjištěny následující skutečnosti: Žalovaná byla dne 20. 6. 2019 převezena k vyšetření na Záchytnou stanici žalobkyně, resp. přeložena z jiného zdravotnického zařízení – Psychiatrická ambulance [anonymizována dvě slova] [právnická osoba], MUDr. [příjmení], kde byla umístěna ke krátkodobému detoxikačnímu pobytu od 19:25 hod., propuštěna byla následujícího dne v 06:30 hod. Výsledek vyšetření na přítomnost psychoaktivní látky v těle při přijetí: 1,95 promile. Žalované byla za pobyt na záchytné stanici vyúčtována fakturou č. 1890315 ze dne 24. 6. 2019 částka 3 500 Kč se splatností do 8. 7. 2019. Jelikož nebyla ani zčásti uhrazena, byla žalovaná vyzvána ke splnění jejího dluhu, a to upomínkou U190605 ze dne 21. 11. 2019 a předžalobní upomínkou ze dne 30. 6. 2021, ale bezvýsledně. Soud dospěl po právním posouzení skutkového stavu k závěru, že mezi účastníky řízení vznikl závazkový právní vztah, neboť tím, že byla žalovaná převezena na záchytnou stanici, kde u ní byla zjištěna přítomnost alkoholu v krvi, je povinna uhradit žalobkyni náklady, které jí v této souvislosti vznikly (§ 1723 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), § 24 odst. 2 a 3 zákona č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek). Vzhledem k tomu, že žalovaná řádně nezaplatila vyúčtované náklady za poskytnutou lékařskou péči, i přestože jí byla zaslána výzva k plnění v podobě faktury č. 1890315, vznikl jí dluh ve výši 3 500 Kč. Soud proto žalobě v této části vyhověl. Vyhověno jí bylo i co do úroku z prodlení z této částky od 9. 7. 2019 do zaplacení, neboť se žalovaná dostala do prodlení se splněním peněžitého dluhu (§ 1970 o. z.). Prvním dnem, od něhož je přiznán, je den, který následuje po dni, kdy žalované uplynula lhůta k plnění. Požadovaná výše úroku z prodlení odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř., účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 1 489 Kč, sestávající ze soudního poplatku za žalobu ve výši 400 Kč, odměny zástupce žalobkyně za tři úkony právní služby po 200 Kč (§ 14b odst. 1 bod 1., § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „a. t.“) – za přípravu a převzetí zastoupení, sepis výzvy k plnění a žaloby), náhrady hotových výdajů zástupce žalobkyně za tři úkony právní služby po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) a. t.) a náhrady za daň z přidané hodnoty rovnající se 21% z odměn a náhrad ve výši 189 Kč (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.). Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Lhůta k plnění byla ponechána v zákonné délce tří dnů (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), neboť nebyly shledány důvody ke stanovení lhůty delší. Odůvodnění rozsudku vychází z § 157 odst. 4 o. s. ř.