6 C 19/2022-24 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhala zaplacení částky 6 133 Kč s příslušenstvím. Návrh byl odůvodněn tím, že mezi společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“), a žalovanou byla dne 4.6.2018 uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny, na základě které byla žalované do odběrného místa na adrese [adresa], dodávána elektřina. Fakturou [číslo] byla žalované vyúčtována částka 2 361 Kč za období od 12.6.2018 do 20.11.2018, kterou však žalovaná do splatnosti dne 17.12.2018 neuhradila. Mezi společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“), a žalovanou byla dne 4.6.2018 uzavřena rovněž smlouva o sdružených službách dodávky plynu, na základě které byl žalované do odběrného místa na adrese [adresa], dodáván plyn. Fakturou [číslo] byla žalované vyúčtována částka 2 690 Kč za období od 19.6.2018 do 11.10.2018, kterou však žalovaná do splatnosti dne 31.10.2018 neuhradila. Fakturou [číslo] byla žalované vyúčtována částka 1 082 Kč za dodaný plyn v období od 12.10.2018 do 28.11.2018, kterou však žalovaná do splatnosti dne 27.12.2018 neuhradila. Pohledávky za žalovanou byly postoupeny z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni na základě smlouvy ze dne 13. 10. 2017 s účinností ke dni 6.4.2021, kdy byla na účet předchůdkyně žalobkyně připsána kupní cena. O této skutečnosti byla žalovaná vyrozuměna. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaná podepsali smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny dne [datum], na základě které byla žalované dodávána elektřina do odběrného místa na adrese [adresa]. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaná podepsali téhož dne 4.6.2018 smlouvu o sdružených službách dodávky plynu, na základě které byl žalované dodáván plyn do odběrného místa na adrese [adresa]. Fakturou [číslo] byla žalované vyúčtována dodávka elektřiny za období od 12.6.2018 do 20.11.2018 v částce 2 361 Kč se splatností dne 17.12.2018. Fakturou [číslo] byla žalované vyúčtována dodávka plynu za období od 12.10.2018 do 28.11.2018 v částce 1 082 Kč se splatností dne 27.12.2018. Fakturou [číslo] byla žalované vyúčtována dodávka plynu za období od 19.6.2018 do 11.10.2018 v částce 2 690 Kč se splatností dne 31.10.2018. Soud měl k dispozici rovněž všeobecné obchodní podmínky sjednaných komodit a jejich ceník. Pohledávky za žalovanou byly postoupeny z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni na základě smlouvy ze dne 13. 10. 2017 s účinností ke dni 6.4.2021, kdy byla na účet předchůdkyně žalobkyně připsána kupní cena. O této skutečnosti byla žalovaná vyrozuměna. Faktury žalovaná přes výzvy neuhradila. 4. Z hlediska právního hodnocení lze uzavřít, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou vznikl závazkový právní vztah ze smluv o sdružených službách dodávky elektřiny a plynu (§ 50 a násl. zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona). Jelikož žalovaná neuhradila předmětná vyúčtování za dodané komodity, vznikl jí dluh v celkové výši 6 133 Kč. Za popsané situace soud žalobě jako oprávněné vyhověl. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení se splněním peněžitého dluhu (§ 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník) a požadovaná výše úroku z prodlení je v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., přiznal soud žalobkyni jako důvodné rovněž nárokované příslušenství. Den, od něhož je úrok z prodlení přiznán, je den, který následuje po dni, kdy nastala splatnost vyúčtované částky, jak je uvedeno v dané faktuře. 5. Žalobní návrh byl posouzen jako tzv. formulářová žaloba, neboť zástupce žalobkyně, jak je soudu známo z jeho činnosti, podává u soudu takových žalob větší množství, tyto mají podobu vžitého vzoru, kdy se jedna žaloba od druhé odlišuje jen v minimální míře potud, aby mohla být co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizována, základní právní argumentace včetně její stylizace je totožná či jen s drobnými odchylkami a předmětem řízení je peněžité plnění, kdy tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Výše účelně vynaložených nákladů řízení byla proto určena podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ a. t.“). 6. Žalobkyni bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o. s. ř.) ve výši 1 489 Kč. Náhrada nákladů řízení sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny zástupce žalobkyně za 3 úkony právní služby po 200 Kč (§ 14b odst. 1 bod 2., § 11 odst. 1 písm. a) a d) a. t. – za přípravu a převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy k plnění a žalobního návrhu), náhrady hotových výdajů zástupce žalobkyně za shodné tři úkony právní služby po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) a. t.) a náhrady za daň z přidané hodnoty rovnající se 21% z odměn a náhrad ve výši 189 Kč (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.). Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) Lhůta k plnění byla ponechána v zákonné délce tří dnů (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), neboť nebyly shledány důvody ke stanovení lhůty delší. 7. Odůvodnění rozsudku vychází z § 157 odst. 4 o. s. ř.