11 C 125/2023-20 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

Žalobou ze dne [datum] se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 23 621 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 23 621 Kč od [datum] do zaplacení. Svůj návrh odůvodnila žalobkyně tím, že její předchůdce [právnická osoba] uzavřela s žalovaným dne [datum] úvěrovou smlouvu, na jejímž základě mu byla poskytnuta částka 10 000 Kč Smlouva byla uzavřena distančním způsobem, kdy identita žadatele o úvěr byla ověřena kopií občanského průkazu a uzavření smlouvy potvrzeno prostřednictvím uživatelského profilu žalovaného na webové stránce [webová adresa]. Před uzavřením smlouvy byly původním věřitelem prověřena schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Úvěr byl vy výši 10 000 Kč vyplacena na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. Žalovaný poskytnutý úvěr nesplatil ani z části a je tak po něm požadováno zaplacení jistiny 10 000 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 8 621 Kč (při sazbě 22% měsíčně a době prodlení 90 dnů) a smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč za prodlení s vrácením úvěru (při sazbě smluvní pokuty 0,1% z dlužné částky denně). Popsaná pohledávky byla následně smlouvou ze dne [datum] postoupena žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno spolu s výzvou k úhradě z [datum]. Žalovaný přes výzvu neuhradil na svůj dluh, mimo výše uvedené, ničeho. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Žalobkyně se prostřednictvím zástupce z účasti na jednání omluvila. Žalovanému bylo předvolání k jednání spolu s žalobou doručeno náhradním a k jednání se bez omluvy nedostavil, aniž by požádal o odročení jednání nebo se k věci samé jakkoliv vyjádřila. Soud proto podle § 101 odst. 3 o.s.ř. rozhodl, že bude jednáno v nepřítomnosti účastníků. Na základě zhodnocení provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti přijal soud tyto skutkové závěry: Soud nemohl vzít za prokázané uzavření úvěrové smlouvy, když tato měla být uzavřena distančním způsobem, tedy bez podpisu smluvní listiny žalovaným, jehož totožnost měla být ověřena zasláním elektronické kopie občanského průkazu. Soud konstatuje, že předložení kopie občanského průkazu žalovaného (nadto značně poškozeného) však nemůže, a to ani ve spojení s dalšími důkazy, dostatečně prokázat projev vůle žalovaného k uzavření úvěrové smlouvy konkrétního, žalobkyní tvrzeného obsahu. Takový závěr pak bylo tím méně možno učinit z předložených snímků obrazovky pořízených z blíže nespecifikovaného interního informačního systému původního věřitele. K návrhu žalobkyně soud dotazem u [právnická osoba] zjistil, že účet. č. [bankovní účet] je veden na jméno žalovaného a dále, že na tento účet byla dne [datum] poukázána platba ve výši 10 000 Kč z účtu vedeného na jméno [právnická osoba] Předžalobní výzva k úhradě dluhu byla žalovanému odeslána dne [datum] spolu s oznámením původního věřitele o postoupení pohledávky. Strana žalující se z účasti při nařízeném ústním jednání omluvila a nemohla tak být soudem poučena o nutnosti doplnit své důkazní návrhy, pokud má být prokázáno její skutkové tvrzení o uzavření předmětné úvěrové smlouvy. Vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno uzavření úvěrové ani jiné smlouvy mezi žalovaným a původním věřitelem [právnická osoba], avšak současně bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně zaslala žalovanému peněžní prostředky, které žalovaný nevrátil, posoudil soud žalobou uplatněný nárok podle právní úpravy bezdůvodného obohacení. Podle § 2991 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník v účinném znění (dále jen "o. z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Tím, že žalovanému byla vyplacena celková částka 10 000 Kč, kdy nebylo prokázáno uzavření smlouvy, na jejímž základě měla být tato částka vyplacena dle tvrzení žalobkyně, lze konstatovat, že žalovanému vzniklo na úkor předchůdce žalobkyně bezdůvodné obohacení v uvedené výši přijetím plnění bez právního důvodu. Vzhledem k tomu, že žalovaný, dle tvrzení žalobkyně neuhradil na svůj dluh ničeho, je nadále povinen vydat bezdůvodné obohacení ve výši 10 000 Kč, kdy aktivní legitimace svědčí žalobkyni coby postupníkovi dle smlouvy o postoupení pohledávek. Právní úprava nestanoví splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení. Konstantní judikatura dovozuje, že, není-li účastníky dohodnuto jinak, je dlužník povinen vydat bezdůvodné obohacení následujícího dne po dni, kdy byl věřitelem k plnění vyzván (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Odo 871/2005 ze dne 15. 12. 2005 či usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 577/2019 ze dne 27. 6. 2019). Žalovaný byl vyzván k plnění přípisem odeslaným dne [datum]. Soud vyšel z toho, že dle standardního způsobu doručování lze mít zásilku za prokazatelně za doručenou do dispoziční sféry žalovaného třetího pracovního dne od odeslání, tedy v daném případě [datum] Žalovaný tak měl vydat bezdůvodné obohacení [datum] a ode dne následujícího je v prodlení. Z uvedených důvodů vyhověl soud podané žalobě co do částky 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení za dobu od [datum] do zaplacení, zatímco ve zbývající části žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř., když procesně převážně úspěšný byl ve věci žalovaný, kterému však žádné procesní náklady nevznikly. Lhůta ke splnění povinností uložených tímto rozsudkem byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř.