11 C 32/2023-29 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

Žalobou ze dne 21. 11. 2022 se žalobkyně proti žalovanému domáhá zaplacení částky 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 24. 8. 2022 do zaplacení. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaný jednal o poskytnutí úvěru se společností [právnická osoba], kdy na tomto základě mu byla dne 14. 2. 2020 vyplacena částka 20 000 Kč na účet č. [bankovní účet]. Žalobkyně není schopna prokázat uzavření smlouvy o úvěru mezi žalovaným a původním věřitelem, nárokuje proto uvedenou částku z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Pohledávka za žalovaným byla původním věřitelem postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 7. 2022. Žalovaný neuhradil na svůj dluh přes výzvu ničeho. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Zástupce žalobkyně se z nařízených ústních jednání písemně omluvil, a požádal, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti. Žalovaném bylo předvolání k jednání spolu s žalobou doručeno do vlastních rukou, k prvnímu jednání ve věci se však bez omluvy nedostavila, aniž by požádala o odročení jednání nebo se k věci samé jakkoliv vyjádřila. Soud proto podle § 101 odst. 3 o.s.ř. rozhodl, že bude jednáno v nepřítomnosti účastníků a právního zástupce žalobkyně. Na základě zhodnocení provedených důkazů dospěl soud z hlediska skutkového k závěru, že nelze mít za prokázané tvrzení žalobkyně o uzavření smlouvy či jakékoliv jiné smlouvy o úvěru mezi žalovaným a původním věřitelem [právnická osoba], když nebyla předložena ani smlouva v listinné podobě ani důkazy způsobilé dostatečně prokázat uzavření smlouvy distančním způsobem. Nelze mít dále ani za prokázané, že by žalovanému skutečně byla poskytnuta částka 20 000 Kč. Soud dotazem u [právnická osoba] zjistil, že žalobkyní označený bankovní účet č. [bankovní účet] nebyl v rozhodné době veden na jméno žalovaného, nýbrž se jedná o účet vedený na jméno [právnická osoba] [obec], s.r.o. Na základě potvrzení o platbě z platební brány ThePay je prokázáno odeslání částky 20 000 Kč na účet č. [bankovní účet] dne 14. 2. 2020, jak však vyplývá z výše uvedeného, nejde o účet žalovaného a nelze tak uzavřít, že toto plnění bylo poskytnuto žalovanému. Krajně podezřelá je v této souvislosti dále i skutečnost, že více typově totožných řízeních vedených u zdejšího soudu uvádí žalobkyně, že mělo dojít k čerpání úvěrů poskytnutých společností [právnická osoba] zasláním prostředků právě na účet č. [bankovní účet], ačkoliv na straně žalované vystupují v těchto řízeních různé fyzické osoby. Svou, byť omluvenou, nepřítomností při ústním jednání zbavila žalobkyně soud možnosti poskytnout jí poučení o nutnosti navrhnout důkazy k prokázání svých žalobních tvrzení podle §118a odst. 3 o. s. ř. Nelze tak než konstatovat, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně svého základního skutkových tvrzení, že původní věřitel vyplatil žalovanému částku 20 000 Kč. Za dané situace nelze uložit žalovanému povinnost k plnění dle smlouvy a stejně tak nelze na základě skutkového stavu ani učinit závěr o tom, že by žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení. Soudu proto nezbylo než podanou žalobu v celém rozsahu zamítnout jako nedůvodnou. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 1 o.s.ř., když ve sporu byla procesně plně úspěšná strana žalovaná, které však v řízení žádné náklady nevznikly a uvedla, že náhradu nákladů řízení nepožaduje. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.