12 C 295/2023-29 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

1. Žalobou podanou k soudu ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne [datum] se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí pohledávku v celkové výši 20 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně ode dne [datum] do zaplacení. Žalobu odůvodnila žalobkyně tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně – společností [právnická osoba] a žalovaným probíhala jednání o uzavření smlouvy o úvěru. Dne [datum] poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému, aniž by byl platný závazek uzavřen, ze svého bankovního účtu na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet] částku 20 000 Kč. V poznámce k platbě uvedla [číslo]. Jelikož bylo plněno bez právního důvodu, vzniklo na straně žalovaného bezdůvodné obohacení. 2. Soud se v projednávané věci zabýval nejdříve otázkou, zda je u žalobkyně dána aktivní legitimace, a naopak u žalovaného legitimace pasivní, přičemž vycházel z žalobkyní předložených a soudem provedených listinných důkazů. Dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila společnost [právnická osoba] své pohledávky za dlužníky na společnost [právnická osoba] Smlouva o postoupení pohledávek se žalobkyní doložena nebyla, toliko dodatek [číslo] k původní smlouvě ze dne [datum]. Žalobkyně doložila oznámení o postoupení pohledávek ze dne [datum], z nějž není zřejmé, že by jej vyhotovila postupitelka. Odesláno bylo současně s předžalobní upomínkou vyhotovenou právním zástupcem žalobkyně téhož dne. 3. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1882 odst. 1 o.z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná. 4. Postoupení pohledávky (cesse) představuje změnu v osobě věřitele. Změna v osobě věřitele sice nastane uzavřením smlouvy o postoupení pohledávky, avšak ve vztahu k dlužníkovi až oznámením o tom, kterému subjektu má svůj dosud neuhrazený dluh plnit. Dlužník je povinen plnění, k němuž je zavázán, plnit věřiteli, na obsahu tohoto závazku samotný fakt postoupení pohledávky ničeho nemění. Dokonce i po postoupení pohledávky má postupitel povinnost nabízené plnění od dlužníka přijmout, pokud dosud dlužníka o postoupení pohledávky neinformoval, jinak by se ocitl v prodlení. Před tímto vyrozuměním tak nemůže postupník ani úspěšně vymáhat proti dlužníkovi plnění z postoupené pohledávky. Proto také, dokud není postoupení pohledávky dlužníkovi oznámeno postupitelem nebo prokázáno postupníkem, může dlužník započíst svou pohledávku vůči dosavadnímu věřiteli. Aby dlužníkovi vznikla povinnost plnit jiné osobě než dosavadnímu věřiteli, musí být splněny předpoklady stanovené právě shora citovaným ustanovením. Vyrozumí-li dlužníka o postoupení pohledávky postupitel, není dlužník oprávněn se prokázání smlouvy o postoupení pohledávky domáhat, není ani nutno v řízení uzavření smlouvy o postoupení pohledávky prokazovat a je nerozhodné, zda taková smlouva vůbec existuje (srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 201/2004 ze dne 30. 3. 2005, sp. zn. 23 Cdo 5458/2015 ze dne 30. 8. 2016 či sp. zn. 29 Cdo 1801/2013 ze dne 8. 12. 2015). Což plyne právě z toho, že onou právní skutečností, se kterou zákon spojuje změnu osoby věřitele, není samotné uzavření smlouvy o postoupení pohledávky, ale oznámení osoby postupníka dlužníkovi. Dokonce podle ustálené judikatury (např. rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 4148/2014 ze dne 30. 3. 2015, rozsudku sp. zn. 23 Cdo 333/2012 ze dne 30. 5. 2012, rozsudku sp. zn. 32 Cdo 4511/2009 ze dne 15. února 2011, a v teorii též Občanský zákoník. Velký akademický komentář. Linde Praha, a. s., 2008, díl II., s. 1502) není vůbec podstatné, zda ve skutečnosti k cessi platně došlo, nebo jestli k ní nedošlo vůbec. V tomto rozhodnutí vyslovil Nejvyšší soud závěr, že není-li podle hmotného práva pro určení osoby, která je v důsledku postoupení pohledávky a následné notifikace věřitele dlužníkovi oprávněna přijmout plnění s účinky pro splnění dluhu rozhodné, zda smlouva o postoupení byla platná a zda byla opravdu uzavřena, pak tato okolnost nemůže být významná ani v soudním řízení. Kdyby tomu tak nebylo, byl by dlužník v trvalé nejistotě, zda plnil tomu, komu měl. Tato úprava je stanovena právě na ochranu dlužníka. 5. Uvedené závěry vycházejí rovněž ze sjednocujícího stanoviska Velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR, na který je v pozdější judikatuře stále odkazováno, jímž došlo ke změně dosavadní judikatury tohoto soudu, a to v rozsudku sp. zn. 31 Cdo 1328/2007 ze dne 9. 12. 2009, v němž Nejvyšší soud judikoval, že je-li tu úkon postupitele, kterým se oznamuje dlužníkovi osoba oprávněná k přijetí dluhu, pak je tato oprávněná osoba z hlediska změny osoby věřitele zpravidla též aktivně věcně legitimována k jeho vymáhání, viz dále například nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2234/10 ze dne 9. 8. 2013). 6. V projednávané věci soud nemá v prvé řadě na základě žalobkyní předložených důkazů za prokázáno, že by ve vztahu k žalovanému došlo ze strany právní předchůdkyně žalobkyně k řádné notifikaci. 7. Soud se proto dále zabýval otázkou, zda žalobkyně coby postupník žalovanému postoupení pohledávky prokázala. K tomu nedošlo. Ani jeden z účastníků se k soudnímu jednání nedostavil, nebylo tedy ani možné, aby žalobkyně coby postupník žalovanému postoupení pohledávky prokázala při něm. 8. Neměl-li soud za prokázáno, že postupitelka postoupení pohledávky dlužníkovi oznámila, ani že postupník postoupení pohledávky dlužníkovi prokázal, musel se soud zabývat platností postupní smlouvy (např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2011, sp. zn. 29 Cdo 1796/2009, ze dne 11. 2. 2010 sp. zn. 21 Cdo 5427/2007 ze dne nebo ze dne 16. 1. 2013, sp. zn. 33 Cdo 2969/2011, ze dne 22. 5. 2020, sp. zn. 23 Cdo 4283/2019, které jsou použitelné i po 1. 1. 2014, sp. zn. 33 Cdo 2969/2011, nález Ústavního soudu ze dne 24. února 2011, sp. zn. I. ÚS 2276/08. 9. V projednávané věci soudu smlouva o postoupení pohledávek uzavřená mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní k důkazu předložena nebyla, toliko její dodatek [číslo] který řeší problematiku vrácení a nahrazení některých„ vadných“ pohledávek. Soud tedy neměl možnost platnost smlouvy přezkoumat. 10. Žalobkyně ani její právní zástupce se k jednání nedostavili, nemohli být proto soudem poučeni podle § 118a odst. 3 o.s.ř. o tom, k jakým tvrzených skutečnostem jsou povinni označit důkazy, a o následcích nesplnění povinnosti důkazní. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 21 Cdo 4314/2008 poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1, 2 a 3 o.s.ř. plní soud při jednání, popřípadě při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o.s.ř. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1537/2008, ve kterém Nejvyšší soud uzavřel, že jestliže se řádně předvolaný účastník nedostaví k soudu, pak takové jeho chování znamená, že tento účastník ochrany svých procesních práv, kterou mu § 118a odst. 3 o. s. ř. skýtá, nehodlá využít. Proto je na něj třeba nadále pohlížet jako na účastníka řádně poučeného ve smyslu tohoto ustanovení, a to se všemi s tím souvisejícími procesními důsledky. Právní zástupce žalobkyně se z jednání omluvil s tím, že nepožádal o odročení jednání a naopak navrhl, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti. Možnosti poučení soudem se tak svým postojem vdal. Jelikož tedy soud nemá aktivní legitimaci žalobkyně ve věci za prokázanou, žalobu s ohledem na shora uvedené zamítl. 11. S ohledem na nedostatek aktivní legitimace žalobkyně soud z důvodu hospodárnosti zamítl i další důkazy vztahující se k samotnému dluhu. 12. Ve věci úspěšný účastník má dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, právo na náhradu nákladů řízení potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva. V projednávané věci je úspěch zcela na straně žalovaného. Tomu však v souvislosti se soudním řízením žádné náklady nevznikly, soud proto jejich náhradu žádnému z účastníků nepřiznal.