13 C 75/2022-62 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

1. Žalobou podanou k soudu ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne [datum] ve znění doplnění ze dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovanému zaplacení pohledávky v celkové výši 12 770 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 12 470 Kč ode dne 20. 10. 2021 do zaplacení s tím, že žalovaný jako vlastník/provozovatel nákladního automobilu [registrační značka], [VIN kód], č. TP [anonymizováno], s objemem válců motoru nad 3 500 Kg do 12 000 Kg, neměl v období od 7. 8. 2020 do 31. 10. 2020 uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (tzv. povinné ručení). Výši pohledávky žalobkyně stanovila jako součet základního příspěvku ve výši 12 470 Kč, odpovídající násobku denní sazby pro daný typ (145 Kč/den) a počtu dnů, kdy bylo vozidlo provozováno bez uzavřené pojistky (86 dní) a poplatku spojeného s vymáháním pohledávky dle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. a § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. ve výši 300 Kč. Žalobkyně dále tvrdila, že příspěvek se stal splatným dne 19. 10. 2011 na základě výzvy k úhradě příspěvku doručené žalovanému dne 20. 8. 2021. Žalovaný však svoji povinnost nesplnil. 2. Žalobkyně následně doplnila, že žalovaný získal vlastnictví k vozidlu na základě kupní smlouvy ze dne 16. 9. 2019. 3. Žalovaný je cizí státní příslušník (státní příslušník Ukrajiny), bylo proto třeba zabývat se nejprve otázkou, zda mají české soudy pravomoc v daném sporu rozhodovat. 4. Soud postupoval podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I Bis), které na území členského státu EU platí přednostně nejen pro občany zemí EU, ale i příslušníky třetích států, kteří mají na území některého členského státu bydliště. Podle čl. 4 Nařízení nestanoví-li Nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, žalovány u soudů tohoto členského státu. Pro projednávanou věc nestanoví Nařízení jinak. Žalovaný má bydliště na území České republiky. K projednání věci jsou tedy mezinárodně příslušné české soudy. Shodný princip vyplývá také z bilaterální Smlouvy uzavřené v Kyjevě dne 28. 5. 2001 mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech ve znění Protokolu uzavřeného v Praze dne 14. 9. 2007 mezi Českou republikou a Ukrajinou, kterou se mění Smlouva mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech. Podle čl. 48 odst. 5 uvedené smlouvy pravomoc k řízení o sporu ze smluvního závazku má justiční orgán té smluvní strany, na jejímž území má odpůrce bydliště, pobyt, sídlo anebo se zde nalézá sporný nemovitý majetek. 5. Žalovaný namítal, že nebyl nikdy vlastníkem předmětného vozidla, neboť na základě kupní smlouvy ze dne 16. 9. 2019 se jím nestal, když mu prodávající nepředal velký technický průkaz, a následně vlastnictví převedl kupní smlouvou ze dne 30. 9. 2019 za částku 45 000 Kč na [právnická osoba] [anonymizováno], [IČO], kdy vozidlo novému vlastníkovi téhož dne také předal. 6. Na to žalobkyně reagovala odkazem na tvrzení a prokazování žalovaného ve věci vedené zdejším soudem pod sp. zn. 6 C 112/2021, kdy ohledně shodného vozidla uváděl, že si vozidlo od předchozího prodávajícího nikdy nepřebral, ačkoliv s ním opakovaně bez úspěchu jednal. K realizaci prodeje vozidla tak nikdy nedošlo. Je tedy s podivem, že žalovaný nyní v tomto soudním řízení tvrdí a dokládá, že vozidlo prodal [právnická osoba] [anonymizováno]. Tato společnost je aktuálně společností bez společníka. Doloženou kupní smlouvu ze dne 30. 9. 2019 jako pravou a platnou neuznává. 7. V průběhu nařízeného soudního jednání žalovaný sdělil, že již v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] uváděl, že smlouva, kterou předložil v tomto soudním řízení, tj. se [právnická osoba] [anonymizováno], existuje, ale že ji nemohl dohledat. Následně ji získal elektronicky a nyní ji má již i fyzicky. 8. V rámci soudního jednání konaného dne [datum] vzala žalobkyně žalobu částečně co do úroku z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 12 470 Kč za dobu ode dne 20. 10. 2021 do 22. 11. 2021 částečně zpět. 9. Podle ust. § 96 odst. 2 o.s.ř. soud v případě, že je návrh vzat zpět, řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí zastaví. Žalobkyně vzala žalobu částečně zpět, soud proto řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil. Žalovaný se zastavením souhlasil. Strany sporu se vzdaly práva odvolání. 10. Na základě provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 11. Ze spisu zdejšího soudu sp. zn. 6 C 112/2021, že proti žalovanému bylo k návrhu žalobkyně vedeno ohledně předmětného vozidla již jednou soudní řízení pro nezaplacení příspěvku za nepojištěné vozidlo, a to za období od 30. 11. 2019 do 1. 3. 2020. Ve věci bylo rozhodnuto rozsudkem dne 13. 12. 2021, č.j. [číslo jednací], který ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka Liberec ze dne 16. 11. 2022, č.j. [číslo jednací], nabyl právní moci dne 20. 12. 2022. Těmito bylo pravomocně na základě provedeného dokazování uzavřeno, že žalovaný byl v období od 30. 11. 2019 do 1. 3. 2020 vlastníkem předmětného vozidla, a proto je povinen příspěvek nepojištěného vozidla uhradit. Obrana žalovaného spočívala před okresním soudem nejprve v tvrzení, že vozidlo nikdy nepřevzal, neboť při uzavírání kupní smlouvy neměl prodávající doklady od vozidla, na tyto se čekalo. Prodávajícího několikrát navštívil s dotazem na realizaci prodeje, ale nereagoval. Následně při soudním jednání nově tvrdil, že vozidlo zakoupil asi v roce 2019 na podzim na základě inzerátu od prodávajícího z [anonymizována dvě slova], kontaktoval ho, dohodli se na kupní ceně 45 000 Kč, tuto zaplatil a s vozidlem a s malým technickým průkazem odjel. S prodávajícím se dohodli, že tento zařídí přepis vozidla na rejstříku vozidel, proto mu malý technický průkaz a krabičku na mýtný systém vrátil. Prodávající ale slíbené nesplnil, proto žalovaný vozidlo u prodávajícího odstavil a od kupní smlouvy tím odstoupil. Při odročeném soudním jednání se žalovaný vrátil k původní argumentaci, že nikdy nebyl vlastníkem vozidla, nemá k němu dokumentaci, prodávajícího považuje za zloděje. V řízení sp. zn. [spisová značka] měl soud za prokázáno uzavření kupní smlouvy žalovaným dne 16. 9. 2019 coby kupujícím s vlastníkem vozidla [jméno] [příjmení] coby prodávajícím i sepsání kupní smlouvy, potvrzující předání vozidla na jedné straně a kupní ceny na straně druhé. Současně nebylo prokázáno, že by žalovaný od předmětné kupní smlouvy někdy právně relevantním způsobem odstoupil. V rámci odvolacího řízení pak počal žalovaný nově tvrdit, že vlastnické právo k danému automobilu pozbyl na základě kupní smlouvy ze dne 30. 9. 2019 uzavřené se [právnická osoba] [anonymizováno] na straně kupující. 12. Z e-mailové komunikace uskutečněné mezi žalobkyní a žalovaným na přelomu roku 2020 a 2021 plyne, že se žalovaný bránil proti nároku žalobkyně na úhradu příspěvku tím, že není vlastníkem vozidla, jelikož kupní cenu platil pro jednoho známého, kterému měl prodávající předat odhlášený technický průkaz. S tímto kupujícím byl následně na parkovišti v [anonymizována dvě slova], kde vozidlo předtím stálo, vyjednával, ať mu předají doklady, ale bezúspěšně. 13. Ze zvukových záznamů a protokolů ze soudních jednání konaných ve věci sp. zn [spisová značka] dne 6. 10. 2021 a dne 13. 12. 2021 soud zjistil, že se žalovaný během nich o existenci jakékoliv jiné smlouvy, než ze dne 16. 9. 2019, nikterak nezmínil a obranu ve smyslu prodeje daného automobilu dalšímu subjektu nijak, ani zmínkou, neuplatnil. Při soudním jednání konaném dne 6. 10. 2021 žalovaný na dotazy projednávající soudkyně opakovaně přesvědčivě vysvětloval, že po předání peněz a sepisu kupní smlouvy si vozidlo s malým technickým průkazem a krabičkou na mýtný sytém odvezl. Za 2-3 dny dle dohody přivezl dané vozidlo i s malým technickým průkazem a krabičkou za účelem přepisu vlastnictví vozidla v rejstříku vozidel panu [příjmení] zpět. Jelikož k přepisu nedošlo, doklady mu nebyly vráceny a začaly mu chodit od žalobkyně upomínky na placení, vozidlo odvezl panu [jméno] [příjmení] prostřednictvím převozních značek zpět a na parkovišti ho odstavil. Od té doby neví, kde automobil je. 14. Z listiny označené jako Předání peněz a převzetí vozidla soud zjistil, že dle obsahu jde o kupní smlouvu uzavřenou mezi [jméno] [příjmení], [obec a číslo], [obec], jako prodávajícím a žalovaným jako kupujícím, jejímž předmětem byl prodej vozidla [registrační značka], [jméno] - [příjmení] [jméno] [číslo], [VIN kód], [anonymizováno] barvy, ve stavu: [anonymizováno 10 slov], vozidlo je určeno pouze na náhradní díly. Smluvní strany si sjednaly kupní cenu ve výši 45 000 Kč s tím, že vozidlo je předáno dne 16. 9. 2019 při předání hotovosti. 15. Z výpisu z databáze žalobkyně k vozidlu [registrační značka] soud zjistil, že údaje pochází z registru silničních vozidel [číslo] kde je pod touto [registrační značka] [anonymizováno 8 slov], [VIN kód], [značka automobilu] – [příjmení] [jméno] [číslo]