6 C 173/2022-30 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

Žalobou doručenou soudu dne 25.11.2022 se žalobkyně vůči žalovanému domáhala vyklizení ve výroku I. označeného bytu. Žalobu odůvodnila tím, že je mimo jiné vlastníkem nemovité věci, budovy [adresa], která je součástí pozemku parc. [číslo] v katastrálním území, části obce i obci [obec], v jejímž 6. podlaží se nachází byt o velikosti 1 + 1 a celkové výměře 37,30 m2, který je žalobkyní pro účely správy bytového fondu města Železného Brodu taktéž označován jako byt [číslo] (dále také jen„ Byt“). Žalovanému byl výše popsaný Byt předán do užívání na základě nájemní smlouvy [číslo] ze dne 5. září 2014, přičemž nájem byl sjednán na dobu určitou do 30. listopadu 2014 s tím, že byla vyloučena automatická obnova nájmu. K prodloužení nájemního vztahu nedošlo a od 1. prosince 2014 žalovaný užívá výše specifikovaný Byt bez právního důvodu. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce dne 25. srpna 2022 vyzvala žalovaného k vyklizení shora označeného Bytu, a to s lhůtou do 30. září 2022, přičemž žalovaný výzvu žalobkyně nevyslyšel a Byt nadále užívá. Podle § 2292 zákona č. 89/2012 Sb., je byt odevzdán, obdrží-li pronajímatel klíče a jinak mu nic nebrání v přístupu do bytu a v jeho užívání. K odevzdání Bytu však v tomto případě dosud nedošlo a žalovaný Byt nadále bez právního titulu užívá. Soud uložil žalovanému ve smyslu § 114b o.s.ř. povinnost k vyjádření usnesením ze dne 30.1.2023, č.j. 6 C 173/2022-24. Předmětné usnesení bylo žalovanému doručeno do vlastních rukou dne 6.2.2023. Žaloba byla žalovanému doručena rovněž do vlastních rukou již dne 19.12.2022. Usnesení obsahovalo rovněž poučení ve smyslu § 114b odst. 5 o.s.ř. Žalovaný zůstal nečinný a ve věci se nikterak nevyjádřil. Lhůta 30 dnů k vyjádření marně uplynula dnem 8.3.2023. Podle § 153a o.s.ř. uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Uzná-li žalovaný nárok proti němu žalobou uplatněný jen zčásti, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání, jen navrhne-li to žalobce (odst. 1). Rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2) (odst. 2). Rozsudkem pro uznání rozhodne soud také tehdy, má-li se za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal (§ 114b odst. 5 a § 114c odst. 6) (odst. 3). Jen pro vydání rozsudku pro uznání nemusí být nařízeno jednání (odst. 4). Jelikož se žalovaný ve věci nevyjádřil, ačkoliv byl řádně obeslán, a nesdělil ani žádný důvod, který mu v tom brání ve smyslu § 114b odst. 5 o.s.ř., rozhodl soud věc tímto rozsudkem pro uznání podle § 153a odst. 3 o.s.ř., neboť se má za to, že žalovaný nárok, který je proti němu uplatňován uznal a žalobě tak v plném rozsahu vyhověl. Soud přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 11 534 Kč, což obsahuje soudní poplatek zaplacený ve výši 5 000 Kč, dále náklady právního zastoupení podle § 9 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 4. vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „a.t.“), neboť hodnota nároku (plnění) nebyla v řízení zjišťována a objektivně stanovena a bylo by ji možné zjistit jen zcela nad rámec podstaty rozhodnutí o věci samé (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 11.2.2020, sp.zn. IV. ÚS 2305/19), tedy za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy a sepis žaloby) po 1 500 Kč (tj. celkem 4 500 Kč) a 3x režijní paušál za tytéž úkony právní služby po 300 dle § 13 odst. 4 a.t. (tj. celkem 900 Kč) a 21 % DPH z částky 5 400 Kč (tj. 1 134 Kč), celkem tedy 11 534 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) Lhůta k plnění byla ponechána v zákonné délce (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), neboť nebyly shledány důvody ke stanovení lhůty delší.