10 C 191/2024-25 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

1 Žalobou se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení částky 58.868,11 Kč s příslušenstvím, pokud jde o částku 16.465,49 Kč, tak žalobu odůvodnila žalobkyně tím, že žalovaná uzavřela s původním věřitelem , právnická osoba, dne 7.12.2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 238288377, součástí smlouvy byly smluvní podmínky, na jejímž základě byla žalované poskytnuta hotovostní zápůjčka ve výši 8.000 Kč, jejíž převzetí potvrdila podpisem smlouvy. Žalovaná se ve smlouvě zavázala zaplatit zapůjčiteli částku 10.157 Kč sestávající z kapitalizovaného úroku při sjednané úrokové sazbě 22,32 % ročně, částku za zpracování úvěru 1.500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 2.100 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala splácet po dobu 78 týdnů splátkami v týdenní výši 233 Kč, kdy poslední splátka měla být splacena 6.6.2023. Žalovaná nesplácela řádně a včas, poslední splátku učinila 9.12.2021. Ke dni 30.4.2022 dlužila žalovaná na jistině 7.000 Kč a na poplatcích 9.465,49 Kč. Neuhrazená jistina se dále úročí obchodním úrokem 22,32 % ročně od 7.6.2023, kdy uplynula původní lhůta pro úhradu zápůjčky. Žalovaná uhradila od podpisu smlouvy do doby uzavření smlouvy o postoupení pohledávek 1.000 Kč. Pohledávka včetně příslušenství byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21.9.2023 na žalobce, což bylo žalované oznámeno. Žalobce se domáhá zaplacení dlužné jistiny 7.000 Kč, dlužných poplatků 9.465,49 Kč, kapitalizovaných úroků 490,42 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1.074,31 Kč, úroků 22,32 % z dlužné jistiny ve výši 7.000 Kč od 28.9.2023 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,5 % ročně z dlužné jistiny ve výši 7.000 Kč od 28.9.2023 do zaplacení. Úvěruschopnost žalované byla řádně zkoumána.2 Dále se žalovaná částka sestává ze 42.402,60 Kč s tím, že žalovaná uzavřela s původním věřitelem , právnická osoba, dne 11.11.2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 238472929, součástí smlouvy byly smluvní podmínky, na jejímž základě byla žalované poskytnuta hotovostní zápůjčka ve výši 22.000 Kč, jejíž převzetí potvrdila podpisem smlouvy. Žalovaná se ve smlouvě zavázala zaplatit zapůjčiteli částku 25.306 Kč sestávající z kapitalizovaného úroku při sjednané úrokové sazbě 22,02 % ročně, částku za zpracování úvěru 1.500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 6.076 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala splácet po dobu 78 týdnů splátkami v týdenní výši 607 Kč, kdy poslední splátka měla být splacena 11.5.2023. Žalovaná nesplácela řádně a včas, poslední splátku učinila 7.12.2021. Ke dni 30.4.2022 dlužila žalovaná na jistině 20.298,20 Kč a na poplatcích 22.104,42 Kč. Neuhrazená jistina se dále úročí obchodním úrokem 22,02 % ročně od 12.5.2023, kdy uplynula původní lhůta pro úhradu zápůjčky. Žalovaná uhradila od podpisu smlouvy do doby uzavření smlouvy o postoupení pohledávek 3.100 Kč. Pohledávka včetně příslušenství byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21.9.2023 na žalobce, což bylo žalované oznámeno. Žalobce se domáhá zaplacení dlužné jistiny 20.298,20 Kč, dlužných poplatků 22.104,42 Kč, kapitalizovaných úroků 1.725,79 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 3.124,80 Kč, úroků 22,02 % z dlužné jistiny ve výši 20.298,20 Kč od 28.9.2023 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,5 % ročně z dlužné jistiny ve výši 20.298,20 Kč od 28.9.2023 do zaplacení. Úvěruschopnost žalované byla řádně zkoumána.3 Ze zákaznické karty soud zjistil, že žalovaná byla dotazována na své poměry, bylo zjištěno, že pracuje jako dělnice, měla příjem 17.080 Kč čistého, pracovní poměr měla na plný úvazek a na dobu neurčitou, měsíční výdaje měla 8.200 Kč. Žalovaná stvrdila pravdivost těchto údajů podpisem.4 Žalobce před soudem uvedl, že trvá na žalobě, navrhuje, aby žalobě bylo vyhověno v plném rozsahu a požaduje náhradu nákladů řízení.5 Žalovaná se nedostavila, žaloba a předvolání jí byly doručeny fikcí na adresu trvalého pobytu dle evidence obyvatel.6 Podle § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.7 Podle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.8 Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen „ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9 Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10 Po aplikaci právní kvalifikace na zjištěný skutkový stav se soud nejprve z úřední povinnosti [srov. rozsudek Soudního dvora EU sp. zn. C-679/18 ze dne 5. 3. 2020] zabýval tím, zda žalobkyně, respektive původní věřitel, před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného jako dlužníka, neboť úvěrová smlouva, jak vyplývá z jejího označení, byla se žalovaným uzavřena jako se spotřebitelem (§ 2 odst. 1 ZSÚ). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se snaží získat nejen od dlužníka, ale také pokud je to nezbytné, z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo z jiných zdrojů. Věřitel, tedy úvěrující má s odbornou péčí posoudit, zda žalovaný – dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet [srov. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019], kde součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá pouze na údaje o schopnosti dlužníka úvěr splácet, když tyto údaje tvrdí samotný dlužník, ale sám si také musí tyto údaje prověřit, či si nechá od dlužníka doložit [srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 30/2015-39 ze dne 1. 4. 2015]. Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitelů jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, zejména, co se týče poskytování úvěrů nebankovními společnostmi, když následné nesplácení úvěrů má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitele včetně pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných sociálních vztahů, přechodu do šedé ekonomiky apod. [srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018]. Nelze také při výkladu a aplikaci ZSÚ pomíjet jeho účel a smysl, ale je nutno vždy nalézt i zásady uznávané demokratickými právními státy [srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 523/07 ze dne 7. 5. 2009]. Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je také ochrana spotřebitele, která je vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. Soud nemůže tedy vycházet pouze z toho, že žalovaný projevil vůli takovouto smlouvu uzavřít, a pokud mu podmínky nevyhovovaly, nemusel je uzavírat, nelze ale tolerovat systematické porušování a obcházení zákona ze strany poskytovatelů jen s poukazem na zásadu pacta sunt servanda s tím, že spotřebitel přístup poskytovatele na připraveném formuláři odsouhlasil. Soud tak má za to, že k neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele je třeba přihlédnout z úřední povinnosti, a to i v režimu ZSÚ [srov. důvodová zpráva k zákonu č. 96/2022, jímž byl novelizován § 87 odst. 1 ZSÚ s účinností od 29. 5. 2022].11 Soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou došlo k uzavření dvou smluv o zápůjčce, kde dle tvrzení žalobce byla koumána i úvěruschopnost žalované, přičemž vycházel z tvrzení žalované. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. má poskytovatel zápůjčky provést vlastní šetření či ověření tvrzení budoucího dlužníka jen tehdy, je-li to nezbytné. Žalovaná se však k žalobě nevyjádřila, ničeho nenamítala a soud nemá důvod domnívat se, že žalovaná uváděla nepravdivé údaje, navíc je v kartě zákazníka uvedeno, že údaje byly ověřeny.12 Žalovaná je tedy povinna vrátit žalobci nejen zapůjčené částky, ale i zaplatit obchodní úrok z půjčky a úrok z prodlení (§ 1970 o.z.) tak, jak jsou uvedeny ve výroku rozhodnutí a podrobněji rozepsány v bodě 1 odůvodnění.13 Dle § 142 odst. 1 o.s.ř. má žal