11 C 243/2023-22 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

Žalobou ze dne [datum] se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 21 589 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 14. 6. 2022 do zaplacení. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba] smlouvu o úvěru, na jejímž základě mu byl dne 8. 9. 2021 poskytnut úvěr 15 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit do 13. 6. 2022 včetně poplatku za poskytnutí úvěru 6 145,16 Kč a úroku ve výši 443,84 Kč Smlouva byla uzavřena po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet prostřednictvím webového rozhraní, kdy žalovaný potvrdil akceptaci smluvních podmínek autorizačním kódem. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho. Pohledávka za žalovaným byla původním věřitelem postoupena společnosti [právnická osoba] a tato jí následně smluvně postoupila žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Zástupce žalobkyně se z nařízeného ústního jednání písemně omluvil, a požádal, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti. Žalovanému bylo předvolání k jednání spolu s žalobou doručeno do vlastních rukou, k jednání se však bez omluvy nedostavil, aniž by požádal o odročení jednání nebo se k věci samé jakkoliv vyjádřil. Soud proto podle § 101 odst. 3 o.s.ř. rozhodl, že bude jednáno v nepřítomnosti účastníků a právního zástupce žalobkyně. Na základě zhodnocení provedených důkazů dospěl soud z hlediska skutkového k následujícím závěrům: Nelze mít za prokázané uzavření smlouvy úvěru či jakékoliv jiné smlouvy mezi žalovaným a původním věřitelem [právnická osoba] Předložená smluvní listina neumožňuje, a to ani v kontextu ostatních důkazů, přijmout skutkový závěr, že žalovaný projevil vůli akceptovat smluvní podmínky tvrzeného obsahu. Z potvrzení o platbě bylo nicméně zjištěno, že na bankovní účet [číslo] byla 8. 9. 2021 poukázána částka 15 000 Kč z účtu vedeného na společnost [právnická osoba] [právnická osoba] bylo ověřeno, že účet č. [bankovní účet] byl v rozhodné době veden na jméno žalovaného. Postoupení pohledávky bylo původním věřitelem oznámeno žalované dopisem odeslaným 19. 8. 2023, což žalobkyně prokazuje předložením výzvy a podacím lístkem. Postoupení pohledávky bylo dále prokázáno předložením postupních smluv z 2. 8. 2023, resp. z 7. 8. 2023. Vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno uzavření úvěrové ani jiné smlouvy, avšak současně bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně zaslala žalovanému peněžní prostředky, které žalovaný nevrátil, posoudil soud žalobou uplatněný nárok podle právní úpravy bezdůvodného obohacení. Nad rámec uvedeného soud podotýká, že situace by byla obdobná, i kdyby bylo prokázáno uzavření úvěrové smlouvy, neboť žalobkyně nepředložila důkazy způsobilé prokázat prověření schopnosti žalovaného splácet úvěr a úvěrová smlouvy by musela být považována za neplatnou. Podle § 2991 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník v účinném znění (dále jen "o. z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Tím, že žalovanému byla vyplacena částka 15 000 Kč, kdy nebylo prokázáno uzavření smlouvy, na jejímž základě měla být tato částka vyplacena dle tvrzení žalobkyně, lze konstatovat, že žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení v uvedené výši přijetím plnění bez právního důvodu a toto bezdůvodné obohacení je povinen vydat. Právní úprava nestanoví splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení. Konstantní judikatura dovozuje, že, není-li účastníky dohodnuto jinak, je dlužník povinen vydat bezdůvodné obohacení následujícího dne po dni, kdy byl věřitelem k plnění vyzván (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Odo 871/2005 ze dne 15. 12. 2005 či usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 577/2019 ze dne 27. 6. 2019). Žalovaný byl vyzván k plnění přípisem odeslaným 19. 8. 2082. Soud vyšel z toho, že dle standardního způsobu doručování lze mít zásilku za prokazatelně za doručenou do dispoziční sféry žalovanému třetího pracovního dne od odeslání, tedy v daném případě 23. 8. 2023. Následujícího dne pak měl žalovaný na svůj dluh plnit a pokud tak neučinil, je od [datum] v prodlení. Z uvedených důvodů soud podané žalobě vyhověl co do částky 15 000 Kč a úroku z prodlení v žalobou požadované sazbě 11,75% ročně od 25. 8. 2023 do zaplacení, zatímco ve zbývající části žalobu jako nedůvodnou zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobkyně byla ve věci úspěšná pouze částečně. Míra procesního úspěchu žalobkyně odpovídá 69,5 %, zatím co míra procesního úspěchu žalovaného činí 30,5 %. Náklady řízení byly vyčísleny celkovou částkou 2 316 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku 864 Kč, náhrady nákladů právního zastoupení ve výši 900 Kč stanovené podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“) za tyto úkony právní služby (při náhrady 300 Kč za 1 úkon právní služby): -) převzetí a příprava zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu, -) výzva k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, -) podání žaloby dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, Náhrada nákladů řízení dále zahrnuje 3 paušální náhrady hotových výdajů dle § 14b odst. 2 vyhl. MSp. č. 177/1996 Sb. po 100 Kč za výše uvedené úkony právní služby v celkové výši 300 Kč, a 21% DPH z náhrady nákladů právního zastoupení a paušálních náhrad hotových výdajů ve výši 252 Kč. Vzhledem k výše stanovené míře procesního úspěchu stran uložil soud žalovanému nahradit žalobkyni 39% celkových nákladů řízení tedy částku 903 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalovaný podle § 149 odst. 1 o.s.ř. povinen zaplatit k rukám advokáta žalobkyně. Lhůta ke splnění povinností uložených tímto rozsudkem byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř.