22 C 134/2024-18 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 35 410 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok žalobkyně odůvodnila zejména tím, že s žalovaným dne , datum, prostřednictvím webového rozhraní uzavřela smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, a to převodem na jeho účet uvedený ve smlouvě 27 500 Kč a 2 500 Kč převedla na účet zprostředkovatele jako jeho provizi. Žalovaný se zavázal částku 30 000 Kč spolu s úroky sjednanými ve smlouvě, celkem tedy 46 000 Kč, vrátit v 40 měsíčních splátkách po 1 150 Kč splatných 20. dne v měsíci počínaje , datum, . Žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného, kdy žalovaný žalobkyni prokázal, že jeho příjmy jsou dostačující a úvěr je schopen řádně splácet. Smlouvou bylo sjednáno, že žalovaný uhradí žalobkyni 100 Kč za každou odeslanou upomínku. Pro případ, že se žalovaný dostane do prodlení s úhradou splatné splátky, strany si sjednaly smluvní pokutu 499 Kč. Strany si rovněž sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru a z neuhrazených splátek úvěru. Žalovaný žalobkyni úvěr nesplácel řádně a včas, proto došlo k zesplatnění úvěru k , datum, dopisem odeslaným žalovanému. Od zesplatnění žádá žalobkyně smluvní úrok ve výši 27,28 % ročně z nezaplacené jistiny. Žalovaná částka je tvořena neuhrazenou jistinou 30 000 Kč, dlužným smluvním úrokem vyneseným v neuhrazených splatných splátkách ve výši 2 013 Kč, poplatkem za tři upomínky (odeslané žalovanému 26. 1, 26. 2. a , datum, ) v celkové výši 300 Kč, smluvní pokutou za tři neuhrazené splátky (3 x 499 Kč) v celkové výši 1497 Kč a smluvní pokutou ve výši 0,1 % denně z dlužné částky 32 013 Kč od zesplatnění dne , datum, do , datum, , tj. 1 600 Kč. Na příslušenství žalobkyně žádá úrok 27,28 % ročně z 30 000 Kč od , datum, do , datum, , úrok 14,75 % ročně z 30 000 Kč od , datum, do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z 30 000 Kč od , datum, do zaplacení ve výši 14,75 %. Ač vyzván, žalovaný ničeho neuhradil.2. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, k žalobě ničeho nenamítal.3. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), vycházejíce přitom z obsahu spisu a z označených důkazů, když žalobkyně se z jednání omluvila a nežádala jeho odročení a žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Předvolání k jednání bylo žalovanému doručeno do vlastních rukou tzv. fikcí (§ 49 o. s. ř).4. Z provedených listinných důkazů má soud ohledně uzavření žalobkyní tvrzené smlouvy o spotřebitelském úvěru a poskytnutí peněžních prostředků za prokázané následující pro posouzení věci rozhodné skutečnosti:5. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že dne , datum, podepsala žalobkyně se žalovaným elektronickými prostředky smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout 30 000 Kč bezhotovostním převodem na účet č. , č. účtu, a z této částky zaplatit provizi 2 500 Kč zprostředkovateli úvěru a žalovaný se zavázal poskytnuté peníze spolu s provizí a úrokem žalobkyni vrátit ve 40 měsíčních splátkách po 1 150 Kč splatných 20. dne v měsíci počínaje , datum, . Celkem měl žalovaný žalobkyni uhradit 46 000 Kč, RPSN činila 39,2 %, zápůjční úroková sazba 27,28 %. Strany pro případ zesplatnění úvěru a prodlení se zaplacením jednotlivé splátky sjednaly, že žalovaný zaplatí smluvní pokutu žalobkyni ve výši 0,1 % denně z dlužné částky z neuhrazeného zůstatku úvěru až do zaplacení. Strany pro případ prodlení se zaplacením jednotlivé splátky sjednaly, že žalovaný zaplatí smluvní pokutu žalobkyni 499 Kč. Strany si sjednaly poplatek 100 Kč za každou odeslanou upomínku pro nesplácení splátek6. Z čestného prohlášení z , datum, soud zjistil, že žalovaný prohlásil, že u něj nejsou splněny podmínky hrozícího úpadku a že nemá žádné existující dluhy u jiných subjektů. Pravidelné měsíční příjmy žalovaného činí , částka, ze mzdy. Pravidelné měsíční výdaje žalovaného na bydlení činí , částka, . Žalovaný je , Anonymizováno, a , Anonymizováno, .7. Z posouzení úvěruschopnosti žalovaného soud zjistil, že žalobkyně ověřila u žalovaného existenci bankovního účtu, totožnost žalovaného, nahlédla do CEE a insolvenčního rejstříku s negativním výsledkem, ověřila zaměstnání a příjem žalovaného z výplatních pásek za měsíce říjen a listopad 2023 a výši výdajů na bydlení z potvrzení o platbě. Došla k výši rozdílu mezi příjmy a výdaji 14 900 Kč. Zjištěné údaje srovnala s normativními náklady na bydlení 13 737 Kč, životním minimem 4 860 Kč a nezabavitelnou částkou 12 398 Kč. Dospěla k hodnocení (skoringu zákazníka) A (ANO).8. Z potvrzení o provedení transakce soud zjistil, že dne , datum, bylo z účtu žalovaného uvedeného ve smlouvě poukázáno 1 Kč na účet č. , č. účtu, .9. Z potvrzení o provedení transakce soud zjistil, že dne , datum, bylo na účet žalovaného uvedený ve smlouvě poukázáno 27 500 Kč.10. Z potvrzení o provedení transakce soud zjistil, že dne , datum, bylo na účet č. , č. účtu, poukázáno 2 500 Kč.11. Žalovaný byl upomínán o úhradu dlužné splátky ze smlouvy o úvěru upomínkou ze dne , datum, odeslanou na adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě dne , datum, a upomínkou ze dne , datum, odeslanou na adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě dne , datum, (prokázáno upomínkami, čestným prohlášením , jméno FO, a výpisem z informačního systému).12. Žalovaný byl vyrozuměn dopisem ze dne , datum, o zesplatnění úvěru ve výši 32 013 Kč a vyzván k zaplacení smluvní pokuty 1 497 Kč a upomínacích nákladů 300 Kč, který byl zároveň předžalobní upomínkou. Dopis byl odeslán téhož dne na adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě.13. Z dokumentu bonita smlouvy soud zjistil, že žalovaný žalobkyni uhradil na dluh ze smlouvy dne , datum, 1 Kč.14. Z dokumentu tabulka umoření soud zjistil předpis splátek a jejich alokaci na úrok a jistinu.15. Soud zamítl návrh na výslech zaměstnance žalobkyně , jméno FO, pro nadbytečnost, neboť měl tvrzené skutečnosti o odeslání upomínek prokázány listinnými důkazy.16. Žalobkyně předloženými důkazy neprokázala, že by před právním jednáním směřujícím k uzavření smluvního vztahu se žalovaným byla řádně posouzena úvěruschopnost žalovaného a na základě žalobkyní předložených důkazů nelze učinit závěr o tom, že žalovaný byl v době uzavření smlouvy schopen splácet poskytnutý úvěr. Soud byl připraven vyzvat žalobkyni při jednání dle § 118a odst. 1 a odst. 3 o.s.ř., aby doplnila skutková tvrzení ohledně posouzení úvěruschopnosti a označila a předložila důkazy k prokázání tvrzení o řádném posuzování úvěruschopnosti žalovaného s poučením o nesplnění této výzvy. Soud zejména postrádal tvrzení, jakým konkrétním způsobem žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, kdy nejsou postačující obecná a na konkrétní případ nedopadající tvrzení; jaká konkrétní zjištění o žalovaném z hlediska posouzení úvěruschopnosti žalobkyně zjistila a na základě čeho dospěla k závěru, že právě žalovaný splňuje podmínku schopnosti splácet poskytnutý úvěr a z jakých konkrétních dokumentů a záznamů týkajících se posuzování úvěruschopnosti žalované strany právní předchůdkyně žalobkyně vycházela. Z důkazních návrhů zejména soud postrádal jakékoliv ověření, zda žalovaný nemá jinou úvěrovou angažovanost v rejstříku SOLUS či NRKI, přičemž pouhé prohlášení žalovaného v tomto směru není dostačující. Pro absenci žalobkyně a jejího právního zástupce však soud výzvu učinit nemohl.17. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval následující právní úpravu a učinil následující právní závěry:18. Žalobkyně, coby nebankovní poskytovatel úvěru, a žalovaný, coby spotřebitel, projevily vůli uzavřít smlouvu o úvěru (§ 2395 o. z.), a proto se jejich právní vztah řídí ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú“). Žalobkyni tak stíhala před uzavřením smluvního vztahu se žalovaným povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 odst. 1 z. s. ú. Žalobkyně však v řízení neprokázala, že v rámci předsmluvních povinností postupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti, což má za následek neplatnost smluvního vztahu podle § 87 odst. 1 z. s. ú. Soud k neplatnosti přihlédl i bez námitky žalovaného z úřední povinnosti (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či nález Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III.ÚS 4129/18).19. Neplatnost uzavřené smlouvy o úvěru s sebou nese na straně žalovaného podle věty třetí § 87 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. povinnost vrátit (pouze) peníze úvěrem poskytnuté. Skutečnost, že žalovaný má peníze vrátit v době přiměřené jeho možnostem, odlišuje postavení žalovaného jako úvěrovaného spotřebitele od postavení dlužníka majícího povinnost vrátit plnění přijaté z neplatné smlouvy upravené obecným ustanovením § 2993 o. z. Splatnost závazků dlužníka tak není vázána na výzvu věřitele podle § 1958 odst. 2 o. z., nýbrž je určena buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu. Není-li zde takového určení, nelze