22 C 141/2024-20 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

1. Žalobkyně se v řízení po žalované domáhala zaplacení 39 470 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok žalobkyně odůvodnila zejména tím, že se žalovanou dne , datum, uzavřela distančním způsobem smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytla téhož dne žalobkyni bezhotovostně 28 400 Kč. Žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením smlouvy. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Žalobkyně ověřila, zda se žalovaná nenachází v následujících registrech: výpis z registru neplatných dokladů, výpis z registru PČR hledaných osob, výpis z registru politicky aktivních osob (registr Starostové), výpis katastrálního rejstříku – kontrola platnosti adresy, výpis z registru „sankční seznamy“ a interní registry historie klienta. Žalobkyně dále nahlédla do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti dlužníka – spotřebitele, konkrétně do databází vedených Czech Non-Banking Credit Bureau, která provozuje a spravuje registr bankovních a nebankovních klientských informací (NRKI a BRKI), dále insolvenčního rejstříku, do centrální evidence exekucí, a to se závěrem, že dlužník byl a je schopen své závazky splácet, nebyl veden ani v insolvenčním rejstříku a ani v evidenci exekucí. Následně žalobkyně posoudila informace o transakcích na účtech žalované. Žalobkyní ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalované činila , částka, . Žalobkyně dospěla k závěru, že úvěruschopnost žalované je pro jí požadované parametry spotřebitelského úvěru dostatečná. Žalovaná se ve smlouvě zavázala poskytnuté peníze vrátit a zaplatit poplatek za sjednání úvěru 7 098 Kč, poplatek za službu “Klidné spaní” ve výši 990 Kč, poplatek za službu “Presto” ve výši 165 Kč a poplatek za informační SMS servis ve výši 261 Kč, a to jednorázově do , datum, . Nedílnou součást smlouvy tvořily všeobecné obchodní podmínky a sazebník. K žádosti žalované odložila žalobkyně splatnost úvěru o 251 dní do , datum, . Žalovaná svůj dluh vůči žalobkyni nesplnila řádně a včas. Dále se žalovaná zavázala ve smlouvě o úvěru pro případ prodlení s úhradu dluhu zaplatit smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné částky, přičemž žalobkyně uplatňuje smluvní pokutu pouze za období od prvního dne prodlení , datum, do , datum, . Žalovaný nárok sestává z dlužné jistiny 28 400 Kč, a poplatků 8 514 Kč a smluvní pokuty 2 556 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z 36 914 Kč od , datum, do zaplacení. Ač vyzvána, do podání žaloby žalovaná neuhradila ničeho.2. Žalovaná zůstala v řízení nečinná, k žalobě ničeho nenamítala.3. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), vycházejíce přitom z obsahu spisu a z označených důkazů, když žalobkyně se z jednání omluvila a nežádala jeho odročení a žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila. Předvolání k jednání bylo žalované doručeno do vlastních rukou (§ 49 o. s. ř).4. Z provedených listinných důkazů má soud ohledně uzavření žalobkyní tvrzené smlouvy o spotřebitelském úvěru a poskytnutí peněžních prostředků za prokázané následující pro posouzení věci rozhodné skutečnosti:5. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že byla žalobkyní jako úvěrující a žalovanou jako úvěrovanou elektronicky podepsána dne , datum, . Žalobkyně se v ní zavázala poskytnout žalované 28 400 Kč převodem na bankovní účet žalované č. , č. účtu, uvedený ve smlouvě. Žalovaná se zavázala uhradit tuto částku spolu s poplatkem za sjednání úvěru 7 098 Kč, poplatkem za sjednanou službu “Klidné spaní” ve výši 990 Kč, poplatkem za sjednanou službu “Presto” ve výši 165 Kč a poplatkem za sjednanou službu informační SMS servis ve výši 261 Kč do , datum, . Celkově měla žalovaná uhradit částku 35 804 Kč, RPSN činilo 1 410,33 %.6. Všeobecné obchodní podmínky obsahují ujednání o smluvní pokutě pro případ prodlení žalované s plněním dluhu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky limitovanou 50% jistiny úvěru.7. Z autorizace ověření totožnosti soud zjistil, že žalovaná byla dne , datum, majitelkou účtu č. , č. účtu, .8. Ze scanu občanského průkazu a cestovního pasu plyne, že se jedná o občanský průkaz žalované.9. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že žalovaná uvedla, že ve společné domácnosti žijí , Anonymizováno, osoby, z toho , Anonymizováno, osoby mají příjem, pravidelné měsíční výdaje na půjčky činí , částka, , na bydlení , částka, , nezbytné výdaje 0 Kč, zbytné výdaje , částka, , příjmy , částka, . žalobkyně ověřila příjem ve výši , částka, . Žalobkyně přiřadila žalované regionální koeficient 1, přiřadila rezervu pro výdaje 500 Kč, vypočítala minimální výdaje 4 800 Kč a na základě toho dospěla k disponibilnímu příjmu 11 800 Kč při doporučeném počtu prodloužení čtyři. Posouzení úvěruschopnosti proběhlo jako úspěšné.10. Z výpisu o identifikovaných příjmech plyne, že žalobkyně potvrzuje, že identifikovala čistý měsíční příjem žalované , částka, .11. Z přehledu vyplacených transakcí soud zjistil, že z účtu žalobkyně odešla dne , datum, platba ve výši 28 400 Kč na účet č. , č. účtu, .12. Z výzvy ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě 34 978,47 Kč a nákladů právního zastoupení do tří dnů a tuto výzvu odeslala žalované téhož dne na adresu uvedenou ve smlouvě.13. Pokud jde o Metodiku posuzování úvěruschopnosti navrženou žalobkyní k důkazu a soudem provedenou, soud zjistil, že svým obsahem se jedná o obecné rozšíření žalobních tvrzení ke způsobu, jakým žalobkyně postupuje při posuzování schopnosti svých klientů splácet úvěr, které neobsahuje žádné konkrétní informace týkající se posuzování projednávaného případu.14. Soud zamítl důkazní návrh žalobkyně, aby učinil dotaz na banku žalované , právnická osoba, ., zda byla v období od , datum, do , datum, převedena nárokovaná částka jistiny na bankovní účet č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, a zda je tento bankovní účet žalované, resp. zda má žalovaná k účtu dispoziční oprávnění, neboť tyto skutečnosti byly prokázány v řízení jinými důkazy.15. Žalobkyně předloženými důkazy neprokázala, že by před právním jednáním směřujícím k uzavření smluvního vztahu se žalovanou byla řádně posouzena úvěruschopnost žalované a na základě žalobkyní předložených důkazů nelze učinit závěr o tom, že žalovaná byla v době uzavření smlouvy schopna splácet poskytnutý úvěr. Soud byl připraven vyzvat žalobkyni při jednání dle § 118a odst. 3 o.s.ř., aby označila a předložila důkazy k prokázání tvrzení o řádném posuzování úvěruschopnosti žalované s poučením o nesplnění této výzvy. Ač žalobkyně tvrdila, že provedla lustraci žalované v registru neplatných dokladů, registru PČR hledaných osob, registru politicky aktivních osob (registr Starostové), katastru nemovitostí, sankčním seznamu a interním registru historie klienta, NRKI a BRKI, insolvenčním rejstříku a centrální evidenci exekucí k těmto tvrzením nenavrhla žádné důkazy, což její procesní odpovědnost. Ani tvrzení, že žalobkyně ověřila příjem žalované náhledem na její bankovní účet, soud rovněž nemá za prokázané, neboť žalobkyně prokazuje toto tvrzení vlastním dokumentem, jímž sama deklaruje, že identifikovala čistý měsíční příjem žalované , částka, . Pro absenci žalobkyně a jejího právního zástupce však soud výzvu učinit nemohl.16. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval následující právní úpravu a učinil následující právní závěry:17. Žalobkyně, coby nebankovní poskytovatel úvěru, a žalovaná, coby spotřebitel, projevily vůli uzavřít smlouvu o úvěru (§ 2395 o. z.), a proto se jejich právní vztah řídí ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú“). Žalobkyni tak stíhala před uzavřením smluvního vztahu se žalovanou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované ve smyslu § 86 odst. 1 z. s. ú. Žalobkyně však v řízení neprokázala, že v rámci předsmluvních povinností postupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti, což má za následek neplatnost smluvního vztahu podle § 87 odst. 1 z. s. ú. Soud k neplatnosti přihlédl i bez námitky žalované z úřední povinnosti (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či nález Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III.ÚS 4129/18).18. Neplatnost uzavřené smlouvy o úvěru s sebou nese na straně žalované podle věty třetí § 87 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. povinnost vrátit (pouze) peníze úvěrem poskytnuté. Skutečnost, že žalovaná má peníze vrátit v době přiměřené jejím možnostem, odlišuje postavení žalované jako úvěrovaného spotřebitele od postavení dlužníka majícího povinnost vrátit plnění přijaté z neplatné smlouvy upravené obecným ustanovením § 2993 o. z. Splatnost závazků dlužníka tak není vázána na výzvu věřitele podle § 1958 odst. 2 o. z., nýbrž je určena buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu. Není-li zde takového určení, nelze dovozovat prodlení žalované jako dlužníka (podle § 1968 o. z.), a , Anonymizováno, jako věřiteli nelze přiznat právo na úroky z prodl