22 C 168/2024-20 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 23 325 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok žalobkyně zdůvodnila zejména tím, že dne , datum, se žalovanou uzavřela elektronickými prostředky smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalované bezhotovostně na její bankovní účet 15 000 Kč, a žalobkyně zavázala splatit úvěr spolu se smluvním úrokem ve výši 40 % měsíčně tak, že měla k 5. dni v měsíci splácet úrok přirostlý za minulé období, jistinu mohla splatit kdykoliv. Před uzavřením předmětné smlouvy žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované tak, že k ověření výše příjmu žalovaná poskytla žalobkyni doklady o příjmu a byla žalobkyní lustrována ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, NRKI a BRKI. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalované a byla jí schválena žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Vzhledem k tomu, že žalovaná nesplácela úvěr řádně a včas, žalobkyně úvěr dne , datum, úvěr zesplatnila. Pro případ prodlení žalované se splácením úvěru byla dle odst. 4.2. písm. c) Smlouvy sjednána smluvní pokuta 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení. Žalobkyně proto požaduje smluvní pokutu od data prodlení , datum, do data odeslání předžalobní výzvy , datum, kapitalizovanou částkou 2 325 Kč. Žalovaná částka sestává z neuhrazené jistiny ve výši 15 000 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku 6 000 Kč za první měsíc doby čerpání úvěru a smluvní pokuty 2 325 Kč. Na příslušenství žalobkyně žádá zákonný úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 21 000 Kč od , datum, do zaplacení. Ač žalovaná byla vyzvána, na dluh ničeho neuhradila.2. Žalovaná zůstala v řízení nečinná, k žalobě ničeho nenamítala.3. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), vycházejíce přitom z obsahu spisu a z označených důkazů, když žalobkyně i žalovaná se z jednání omluvily a nežádaly jeho odročení.4. Z provedených listinných důkazů má soud ohledně uzavření žalobkyní tvrzené smlouvy o spotřebitelském úvěru a poskytnutí peněžních prostředků za prokázané následující pro posouzení věci rozhodné skutečnosti:5. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že byla žalobkyní jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovaným elektronicky podepsána dne , datum, . Žalobkyně se v ní zavázala poskytnout žalované revolvingový úvěr až do výše 20 000 Kč převodem na bankovní účet žalované č. , č. účtu, uvedený ve smlouvě. Žalovaná se zavázala splácet každý měsíc k 5. dni v měsíci úrok přirostlý za uplynulé období a jistinu se zavázala splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy. Úrok činil 40 % měsíčně, RPSN 5 787,38 %. Pro případ prodlení žalované se splácením úvěru byla dle odst. 4.2. písm. c) smlouvy sjednána smluvní pokuta 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení.6. Ze scanu občanského průkazu a průkazu zdravotního pojištění plyne, že se jedná o průkazy žalované.7. Z výpisu z účtů soud zjistil, že příjem žalované činil za leden , částka, od , právnická osoba, . a , částka, z rodičovského příspěvku a , Anonymizováno, , Anonymizováno, z doplatku přídavku na dítě, za únor , částka, od , právnická osoba, . a , částka, z rodičovského příspěvku, za duben , částka, od , právnická osoba, . a , částka, z rodičovského příspěvku, za květen , částka, od , právnická osoba, . a , částka, z rodičovského příspěvku za červen , částka, od , právnická osoba, . a , částka, z rodičovského příspěvku a 7 , Anonymizováno, z doplatku příspěvku na dítě.8. Z výpisu z účtu žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně poukázala na účet žalované uvedený ve smlouvě 10 000 Kč dne , datum, , 2 000 Kč dne , datum, a 3 000 Kč dne , datum, .9. Výzvou ze dne , datum, žalobkyně zesplatnila úvěr a vyzvala žalovanou k úhradě 40 066,33 Kč.10. Předžalobní upomínku ze dne , datum, žalobkyně odeslala na adresu žalované uvedenu ve smlouvě téhož dne.11. Soud zamítl důkazní návrh žalobkyně, aby učinil dotaz na banku žalované , právnická osoba, ., zda byly provedeny tvrzené platby na bankovní účet č. , č. účtu, a zda je tento účet bankovním účtem žalované, resp. zda má žalovaná k účtu dispoziční oprávnění, neboť tyto skutečnosti byly prokázány v řízení jinými důkazy.12. Žalobkyně předloženými důkazy neprokázala, že by před právním jednáním směřujícím k uzavření smluvního vztahu se žalovanou byla řádně posouzena úvěruschopnost žalované a na základě žalobkyní předložených důkazů nelze učinit závěr o tom, že žalovaná byla v době uzavření smlouvy schopna splácet poskytnutý úvěr. Soud byl připraven vyzvat žalobkyni při jednání dle § 118a odst. 3 o.s.ř., aby označila a předložila důkazy k prokázání tvrzení o řádném posuzování úvěruschopnosti žalované s poučením o nesplnění této výzvy. Ač žalobkyně tvrdila, že provedla lustraci žalované ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, NRKI a BRKI k těmto tvrzením nenavrhla žádné důkazy, což její procesní odpovědnost. Pro absenci žalobkyně a jejího právního zástupce však soud výzvu učinit nemohl.13. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval následující právní úpravu a učinil následující právní závěry:14. Žalobkyně, coby nebankovní poskytovatel úvěru, a žalovaná, coby spotřebitel, projevily vůli uzavřít smlouvu o úvěru (§ 2395 o. z.), a proto se jejich právní vztah řídí ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú“). Žalobkyni tak stíhala před uzavřením smluvního vztahu se žalovanou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované ve smyslu § 86 odst. 1 z. s. ú. Žalobkyně však v řízení neprokázala, že v rámci předsmluvních povinností postupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti, což má za následek neplatnost smluvního vztahu podle § 87 odst. 1 z. s. ú. Soud k neplatnosti přihlédl i bez námitky žalované z úřední povinnosti (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či nález Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III.ÚS 4129/18).15. Neplatnost uzavřené smlouvy o úvěru s sebou nese na straně žalované podle věty třetí § 87 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. povinnost vrátit (pouze) peníze úvěrem poskytnuté. Skutečnost, že žalovaná má peníze vrátit v době přiměřené jejím možnostem, odlišuje postavení žalované jako úvěrovaného spotřebitele od postavení dlužníka majícího povinnost vrátit plnění přijaté z neplatné smlouvy upravené obecným ustanovením § 2993 o. z. Splatnost závazků dlužníka tak není vázána na výzvu věřitele podle § 1958 odst. 2 o. z., nýbrž je určena buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu. Není-li zde takového určení, nelze dovozovat prodlení žalovaného jako dlužníka (podle § 1968 o. z.), a žalobkyni jako věřiteli nelze přiznat právo na úroky z prodlení (§ 1970 o. z.), z čehož vychází i ustálená judikatura Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek ve věci sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022).16. V řízení bylo prokázáno, že žalované byly na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobkyní poskytnuty peníze ve výši 15 000 Kč. Žalovaná netvrdila ani neprokázala, že by žalobkyni na dluh něčeho splnila, že jí povinnost k úhradě této částky nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti. Soud proto žalované uložil povinnost částku 15 000 Kč žalobkyni zaplatit.17. V daném případě nebylo žalobkyní tvrzeno, že by splatnost závazku byla určena dohodou účastníků, a proto požadavek žalobkyně na zákonný úrok nemůže být důvodný. O splatnosti závazku žalované v částce 15 000 Kč tak musel rozhodnout podle § 87 odst. 2 z. s. ú., podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům, soud. Splatnost soud stanovil podle § 87 odst. 2 z. s. ú. s přihlédnutím k § 160 odst. 1 věty za středníkem o. s. ř. v délce tří dnů jako obecnou pariční lhůtu, neboť žalovaná ke svým současným sociálním a majetkovým poměrům, které by odůvodňovaly určení lhůty jiné, ničeho netvrdila ani neprokázala.18. Vzhledem k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobkyni nenáleží nárok na zaplacení smluvního úroku a smluvní pokuty, neboť ty byly sjednány v rámci této neplatné smlouvy. Soud tedy podanou žalobu jako nedůvodnou zamítl i v tomto ohledu.19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 337,86 Kč, přičemž tato částka představuje 14,16 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 57,08 % a úspěchu žalované v rozsahu 42,92 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 934 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 23 325 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5