22 C 55/2024-21 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 12 000 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok žalobkyně odůvodnila zejména tím, že se žalovaným dne 16. 5. 2022 uzavřela smlouvu prostřednictvím webového rozhraní smlouvu o úvěru č. , hodnota, v rámci akce „První půjčka zdarma“, na jejímž základě poskytla na účet uvedený ve smlouvě 12 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peníze vrátit do 15. 6. 2022. Před uzavřením předmětné smlouvy žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného nahlédnutím do databáze SOLUS a z informací získaných od žalovaného o tom, že je , Anonymizováno, , bydlí v , Anonymizováno, , je zaměstnaný, a o výši jeho měsíčních příjmů a výdajů. Žalovaný svůj závazek vůči žalobkyni nesplnil řádně a včas. Žalovaná částka tvořena neuhrazenou jistinou 12 000 Kč. Na příslušenství žalobkyně zákonný úrok z prodlení z 12 000 Kč od 16. 6. 2022 do zaplacení. Ač vyzván, žalovaný ničeho neuhradil.2. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, k žalobě ničeho nenamítal.3. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), vycházejíce přitom z obsahu spisu a z označených důkazů, když žalobkyně se z jednání omluvila a nežádala jeho odročení a žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Předvolání k jednání bylo žalovanému doručeno do vlastních rukou tzv. fikcí (§ 49 o. s. ř).4. Z provedených listinných důkazů má soud ohledně uzavření žalobkyní tvrzené smlouvy o spotřebitelském úvěru a poskytnutí peněžních prostředků za prokázané následující pro posouzení věci rozhodné skutečnosti:5. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že dne 16. 5. 2022 žalobkyně se žalovaným uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout 12 000 Kč bezhotovostním převodem na účet č. , č. účtu, a žalovaný se zavázal poskytnuté peníze spolu s úrokem žalobkyni vrátit do 30 od vyplacení. V případě splnění podmínek akce „První půjčka zdarma“ měl žalovaný celkem žalobkyni uhradit 12 000 Kč, RPSN činila 0 %, zápůjční úroková sazba 0 % z vypůjčené částky denně, avšak jinak 0,9% z vypůjčené částky denně.6. Z výpisu z běžného účtu žalobkyně soud zjistil, že dne 16. 5. 2022 převedla 12 000 Kč na účet uvedený ve smlouvě o úvěru.7. Z dotazníku soud zjistil, že žalovaný deklaroval. Že je , Anonymizováno, , bydlí v , Anonymizováno, bydlení, je zaměstnán u , právnická osoba, . s měsíčním příjmem , částka, , měsíčně hradí na úvěry , právnická osoba, Kč, jiné výdaje má , částka, , žádné osoby na něm nejsou závislé a v domácnosti není další osoba s příjmem. V registru SOLUS nebyly nalezeny jiné dluhy žalovaného a byl nalezena jedna registrovaná a zamítnutá smlouva o spotřebitelském úvěru.8. Z výpisu z aplikace Kontomatik soud zjistil, že účet č. , č. účtu, je vedený pro žalovaného a že žalobkyni žalovaný zpřístupnil náhled na uvedený účet za období od prosince 2021 do května 2022.9. Žalovaný byl upomínán o úhradu dlužné částky ze smlouvy o úvěru fakturou č. , tel. číslo, ze dne 16. 5. 2022 se splatností dne 15. 6. 2022.10. Dne 7. 3. 2023 byla žalovanému odeslána předžalobní výzva na adresu uvedenou ve smlouvě.11. Žalobkyně předloženými důkazy neprokázala, že by před právním jednáním směřujícím k uzavření smluvního vztahu se žalovaným byla řádně posouzena úvěruschopnost žalovaného a na základě žalobkyní předložených důkazů nelze učinit závěr o tom, že žalovaný byl v době uzavření smlouvy schopen splácet poskytnutý úvěr. Soud byl připraven vyzvat žalobkyni při jednání dle § 118a odst. 1 a odst. 3 o.s.ř., aby doplnila skutková tvrzení ohledně posouzení úvěruschopnosti a označila a předložila důkazy k prokázání tvrzení o řádném posuzování úvěruschopnosti žalovaného s poučením o nesplnění této výzvy. Soud zejména postrádal tvrzení, jakým konkrétním způsobem žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, kdy nejsou postačující obecná a na konkrétní případ nedopadající tvrzení; jaká konkrétní zjištění o žalovaném z hlediska posouzení úvěruschopnosti žalobkyně zjistila a na základě čeho dospěla k závěru, že právě žalovaný splňuje podmínku schopnosti splácet poskytnutý úvěr a z jakých konkrétních dokumentů a záznamů týkajících se posuzování úvěruschopnosti žalované strany právní předchůdkyně žalobkyně vycházela. Pro absenci žalobkyně a jejího právního zástupce však soud výzvu učinit nemohl.12. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval následující právní úpravu a učinil následující právní závěry:13. Soud posoudil věc po právní stránce následovně. Žalobkyně, coby nebankovní poskytovatel úvěru, a žalovaný, coby spotřebitel, projevily vůli uzavřít smlouvu o úvěru, a proto se jejich právní vztah řídí ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú“). Žalobkyni tak stíhala před uzavřením smluvního vztahu se žalovaným povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 odst. 1 z. s. ú. Žalobkyně však v řízení neprokázala, že v rámci předsmluvních povinností postupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti, což má za následek neplatnost smluvního vztahu podle § 87 odst. 1 z. s. ú. Soud k neplatnosti přihlédl i bez námitky žalovaného z úřední povinnosti (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či nález Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III.ÚS 4129/18).14. Neplatnost uzavřené smlouvy o úvěru s sebou nese na straně žalovaného podle věty třetí § 87 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. povinnost vrátit (pouze) peníze úvěrem poskytnuté. Skutečnost, že žalovaný má peníze vrátit v době přiměřené jeho možnostem, odlišuje postavení žalovaného jako úvěrovaného spotřebitele od postavení dlužníka majícího povinnost vrátit plnění přijaté z neplatné smlouvy upravené obecným ustanovením § 2993 o. z. Splatnost závazků dlužníka tak není vázána na výzvu věřitele podle § 1958 odst. 2 o. z., nýbrž je určena buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu. Není-li zde takového určení, nelze dovozovat prodlení žalovaného jako dlužníka (podle § 1968 o. z.), a žalobkyni jako věřiteli nelze přiznat právo na úroky z prodlení (§ 1970 o. z.), z čehož vychází i ustálená judikatura Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek ve věci sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022).15. V daném případě nebylo žalobkyní tvrzeno, že by splatnost závazku byla určena dohodou účastníků, a proto požadavek žalobkyně na zákonný úrok z prodlení z částky 12 000 Kč od 16. 6. 2022 do zaplacení nemůže být důvodný. O splatnosti závazku žalovaného v částce 12 000 Kč tak musel rozhodnout podle § 87 odst. 2 z. s. ú., podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům, soud. Splatnost soud stanovil podle § 87 odst. 2 z. s. ú. s přihlédnutím k § 160 odst. 1 věty za středníkem o. s. ř. v délce tří dnů jako obecnou pariční lhůtu, neboť žalovaný ke svým současným sociálním a majetkovým poměrům, které by odůvodňovaly určení lhůty jiné, ničeho netvrdil ani neprokázal.16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 451,19 Kč, přičemž tato částka představuje 64,44 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 82,22 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 17,78 %). Při určení poměru úspěchu ve věci soud vycházel z předmětu řízení kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozhodnutí, tj. 14 594,81 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.17. Při rozhodování o nákladech řízení soud aplikoval § 14b a. t., neboť v daném případě je naplněn předpoklad pro určení snížené sazby odměny, a to skutečnost, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech. Z obsahu návrhu je zřejmé, že po obsahové stránce se v předmětném případě jedná o návrh, mající podobu využitého vzoru, jenž se od ostatních návrhů odlišuje jen v minimální míře, a to takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován. Základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření je totožný či jen s drobnými odchylkami s ostatními návrhy žalobkyně podanými u zdejšího soudu. Totožnost spočívá i v jednotě osoby žalobkyně a jejího advokáta. Z takových okolností je nutné uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíše administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby. Výše odměny přiznané za takový úkon p