5 C 195/2024-19 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

1. Žalobkyně se žalobou domáhala, aby bylo žalované uloženo zaplatit jí částku, jak je rozvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, s následujícím odůvodněním: Společnost , Anonymizováno, (dříve , Anonymizováno, ) sídlem , Anonymizováno, , jméno FO, , Anonymizováno, (dále jen „původní věřitel“), poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky , Anonymizováno, , na níž se žalovaná nejprve zaregistrovala zadáním osobních údajů, čímž byly zahájeny kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Po dokončení registrace zaslala žalovaná původnímu věřiteli žádost o poskytnutí úvěru. Před poskytnutím úvěru byla náležitě prověřena úvěruschopnost žalované. Původní věřitel uzavřel s žalovanou dne 6. 11. 2023 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaná čerpala peněžní prostředky ve výši 30 176,01 Kč tak, že jí byly převedeny na účet č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, , ale do určené doby, tj. nejpozději do dne 4. 4. 2024, ani později je ani zčásti nevrátila. Žalovaná zanechala bez odezvy výzvu k plnění k před podáním žaloby.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Na základě provedeného dokazování byly zjištěny následující skutečnosti:4. Úvěrovou smlouvou ze dne 6. 11. 2023, jejímiž zúčastněnými stranami měly být původní věřitel (věřitel) a žalovaná (klient), u níž byly uvedeny identifikační a kontaktní údaje, se měl věřitel zavázat, že poskytne žalované na bankovní účet, prostřednictvím něhož bude úvěrová smlouva prováděna, revolvingový úvěr do maximálního limitu ve výši 20 000 Kč s tím, že částka prvního čerpání úvěru bude činit 2 500 Kč, a klient se měl zavázat, že čerpané úvěrové prostředky bude spolu s úrokem splácet v pravidelných měsíčních splátkách. K úvěrové smlouvě náležely standardní informace o spotřebitelském úvěru a standardní podmínky úvěrové smlouvy. Na všech dokumentech absentuje nejenom fyzická, ale též elektronická forma podpisu smluvních stran.5. Z údajů k žádosti o půjčku žalované a informací o čerpání (nepřehledné a bez vysvětlení) z interní databáze původního věřitele se podávalo, že měl žalované vzniknout dluh ve výši 30 176,01 Kč.6. Dopisem, který byl adresován žalované, byly žalované sděleny platební údaje k úhradě aktuálního dluhu ve výši 13 644,45 Kč s datem splatnosti do 4. 4. 2024. Potvrzení o odeslání dopisu doloženo nebylo.7. Podle dodatku č. 2 ze dne 18. 11. 2021 ke smlouvě o pokračující koupi pohledávek ze dne 27. 1. 2020 a smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 vč. seznamu převedených pohledávek, vše uzavřeno mezi původním věřitelem (prodávající či postupitel) a žalobkyní (kupující či postupník), byla pohledávka původního věřitele za žalovanou převedena na žalobkyni.8. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 13. 5. 2024 byla žalovaná původním věřitelem informována, že došlo k postoupení pohledávky za její osobou na žalobkyni. Ve stejný den žalobkyně informovala žalovanou, že došlo k postoupení pohledávky původního věřitele za její osobou na ni. Podle podacího lístku byla zásilka předána k přepravě dne 13. 5. 2024 na adresu , adresa, .9. Žalobkyně navrhovala, aby se soud dotázal , právnická osoba, ., kdo byl majitelem a disponentem účtu č. , č. účtu, k datu 6. 11. 2023. Dotaz učiněn nebyl, neboť nebyly ani doloženy, ani navrženy žádné důkazy, z nichž by se věrohodně podávalo (mělo podávat), že žalované byla na něj zaslána souhrnná částka 30 176,01 Kč. Pakliže by byla oslovena banka, výsledkem by bylo toliko zjištění, kdo měl dispoziční oprávnění k tomuto účtu k rozhodnému momentu, ale nikoli i zjištění, zda byly tvrzené transakce provedeny. Soud proto neměl za prokázané, že původní věřitel na „údajný“ účet žalované zaslal jakoukoli částku. Navíc se uvádí, že údaje k žádosti o půjčku a k žadateli a informace o čerpání peněžních prostředků jakožto výpisy z interní databáze původního věřitele nemohly být způsobilé prokázat spornou skutečnost stran zaslání peněžních prostředků na účet č. , č. účtu, .10. Ani žalobkyně, ani její zástupce se k jednání nedostavili, nemohli být proto soudem poučeni o tom, jaké skutečnosti soud nemá za prokázané a je proto třeba k jejich prokázání označit důkazy. Takové chování z procesního hlediska znamená, že účastník ochrany svých procesních práv, kterou mu skýtá § 118a odst. 3 o. s. ř., nehodlá využít. Proto je na něj třeba nadále pohlížet jako na účastníka řádně poučeného ve smyslu tohoto ustanovení, a to se všemi s tím souvisejícími procesními důsledky [srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1537/2008 ze dne 29. 4. 2008]. Poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1, 2 a 3 o.s.ř. soud plní při jednání, popřípadě při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o. s. ř. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání [srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp zn. 21 Cdo 4314/2008 ze dne 24. 3. 2010].11. Protože žalobkyně nenavrhla žádné důkazy k prokázání toho, že původní věřitel poskytl žalované peněžní prostředky na účet č. , č. účtu, , neunesla břemeno důkazní, proto bylo rozhodnuto o zamítnutí žaloby.12. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř., účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.13. Žalovaná by měla právo na náhradu nákladů řízení, avšak podle obsahu spisu jí žádné náklady nevznikly.