5 C 205/2022-56 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

Žalobou podanou u Městského soudu v Praze dne 25. 7. 2022 se žalobce proti žalovanému domáhal určení, že se žalovaný vůči žalobci při výkonu povolání u , Anonymizováno, dopouštěl jednání, které mělo za následek zhoršení jeho zdravotního stavu a snížení lidské důstojnosti. Dále se proti žalovanému domáhal uložení povinnosti zaslat mu omluvný dopis a nahradit nemajetkovou újmu na zdraví ve výši 300 000 Kč. Žalobu odůvodnil žalobce tím, že byl , Anonymizováno, , přičemž špatné ubytovací a hygienické podmínky ve , Anonymizováno, měly za následek poškození jeho zdraví a vznik trvalých následků. Žalobce byl ve , Anonymizováno, ze strany zaměstnanců , Anonymizováno, šikanován a jeho stížnostem nebyla věnována pozornost. Ke zneužívání pravomoci a snižování lidské důstojnosti žalobce docházelo pak i přímo ze strany žalovaného.Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby.Usnesením č. j. 5 C 205/2022-49 ze dne 6. 3. 2024, které nabylo právní moci dne 3. 4. 2024 bylo řízení v požadavku na určení, že se žalovaný při výkonu povolání dopouštěl vůči žalobci jednání, které mělo za následek zhoršení jeho zdravotního stavu a snižování lidské důstojnosti zastaveno. Předmětem řízení tak nadále zůstal požadavek žalobce na omluvu a úhradu odškodnění za způsobenou nemajetkovou újmu na zdraví ve výši 300 000 Kč.Ve věci bylo nařízeno jednání na 10. 5. 2024, k němuž byli účastnici předvoláni, když žalobci bylo předvolání doručeno dne 12. 4. 2024. Žalobce se k nařízenému jednání bez omluvy nedostavil a žalovaný se omluvil, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. ve věci jednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti.Při posuzování věci samé pak okresní soud vyšel z toho, že podle žalobních tvrzení se jednání, které mělo za následek zhoršení zdravotního stavu žalobce a snížení jeho lidské důstojnosti, měl žalovaný dopouštět při výkonu povolání u , Anonymizováno, . Za této situace se pak dle konstantní judikatury [viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 705/2019 ze dne 23. 3. 2020, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 97/20] měl žalobce se svým případným nárokem obrátit jedině na stát, nikoliv proti osobě pravomoc orgánů státu vykonávající a v rámci toho případně újmu působící. Lze sice přisvědčit žalobci, že za tzv. exces z plnění pracovních či služebních povinností je přímo odpovědná osoba, jež se ho dopustila. V takovém případě však musí jít o jednání natolik vadné a směřující výlučně k uspokojení zájmů a potřeb škůdce, že je nelze vůbec považovat za jednání v rámci výkonu veřejné moci. Žádné takové jednání žalovaného však žalobce v žalobě (po skutkové stránce) nepopsal a uplatněné nároky s ním nespojil. Naopak sám jednoznačně popisuje, že újmu žalobci žalovaný způsobil při výkonu své funkce. Závěr o zjevné absenci pasivní věcné legitimace na straně žalované lze v daném případě učinit bez provádění dokazování. Z uvedených důvodů soud zamítl veškeré důkazní návrhy coby procesně nadbytečné, když již na základě právního zhodnocení žalobních tvrzení bylo zjevné, že žalobě nemůže být ani částečně vyhověno. Z uvedených důvodů soud žalobu zamítl, neboť žalovaný není ve vztahu k případnému nároku žalobce na náhradu nemajetkové újmy pasivně věcně legitimován.Podle § 142 odst. 1 o. s. ř., účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.O nákladech řízení bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, protože žalovanému jako úspěšnému účastníkovi žádné náklady podle obsahu spisu nevznikly.Vzhledem k tomu, že žalobce byl ze zákona osvobozen od soudních poplatků (§ 11 odst. 2 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „ZSP“)), a žaloba byla zamítnuta, nemohlo dojít k přechodu poplatkové povinnosti na žalovaného(§ 2 odst. 3 ZSP). České republice tak nemohlo být vůči některému z účastníků přiznáno právo na úhradu soudního poplatku za žalobu.